Nemocnice nově, jinak a lépe
Naše nemocniční stavby z přelomu devatenáctého a dvacátého století patřily k nejlepším v Evropě
Řada z těchto nemocničních areálů dosahuje rovněž vysokých architektonických kvalit, proto neuškodí udělat si malou procházku a na některé z nich se podívat podrobněji. Konec devatenáctého století přinesl do stojatých vod svěží vítr. Nejen nové lékařské výzkumy a objevy, ale i poznatky z moderní psychologie velely věnovat zakládání nemocnic, sociálních ústavů, lázeňských budov nebo ústavů pro choromyslné, jak se tehdy říkávalo, velkou péči.
Hlavní slovo měla hygiena, důraz se začal klást i na přívětivé a zdravé prostředí pro pacienty a personál. Stále častěji se proto budovaly pavilonové ústavy v zeleni, zpravidla jednotně architektonicky řešené. Strohý klasicismus a historismus nahradila hravá secese se štukovým dekorem, vitrážemi a mozaikami.
Areály v zeleni
Vzorem se v rámci rakousko-uherské monarchie staly především moderní komplexy ve Vídni-Steinhofu od proslulého modernisty Otto Wagnera a v Purkersdorfu, kde se objevil na svou dobu střízlivý, ale působivý pavilon jeho žáka Josefa Hoffmanna, rodáka z moravské Brtnice. V Purkersdorfu pro pacienty dokonce vznikla střešní sluneční terasa a areál byl zařízen nábytkem ze slavných uměleckých dílen Wiener Werkstätte podle Hoffmannova návrhu.
Těmto areálům v zeleni však předcházel opavský nemocniční komplex s ústavem pro choromyslné s pavilony umístěnými v parku, který vznikl už na přelomu století. O něco později se objevily dva architektonicky nejlépe řešené areály, kde se nacházely nejen pavilony pro léčbu různých druhů chorob, ale i administrativa, dílny a farmy pro dlouhodobě nemocné, kulturní zařízení a také kostel – a samozřejmě výzkumná pracoviště, laboratoře, vodárna, márnice nebo hřbitov.
První z nich – ústav choromyslných – byl vybudován v Kroměříži hned v sousedství známé barokní Květné zahrady dle projektu Wagnerových žáků, bratrů Huberta a Franze Gessnerových, rodáků z Valašských Klobouk.
Je to takový moravský Steinhof – inspirace Wagnerovým vídeňským komplexem je tu více než zřejmá. Procházíme-li krásným parkem, okouzlí nás stavby v secesním stylu s noblesní výzdobou, důraz je ale kladen i na snadnou údržbu. Stavby prošly v posledních letech citlivou rekonstrukcí, a i dnes proto můžeme obdivovat skvělé umělecké řemeslo.
Druhým takovým velkorysým konceptem byl ústav choromyslných v Bohnicích, které tehdy ještě nebyly součástí Prahy. I ten vznikl na rýsovacím prkně jednoho týmu, vedeného renomovaným architektem Václavem Roštlapilem, žákem Theophila von Hansena z vídeňské umělecké akademie.
V jednotném stylu zde vzniklo několik desítek secesních budov, umístěných v rozlehlém parku, a nakonec byl, těsně po první světové válce, dokončen i kostel sv. Václava, jehož zvonice je vedle vodárenské věže dodnes jednou z dominant této části Prahy.
Mimo vlastní areál navrhl autor také domy lékařů a sester nebo přečerpávací stanici na břehu Vltavy. Tyto dva komplexy se pak staly vzorem pro četné další nemocniční stavby na našem území.
Lázeňská očista
Stavěly se také moderní lázeňské areály. K těm architektonicky nejzdařilejším patřily moravské Luhačovice, budované dle konceptu geniálního slovenského projektanta Dušana Jurkoviče, jenž ve své tvorbě spojil principy vídeňské secese, britského hnutí Arts and Crafts a svérázně pojatého moravského a slovenského folkloru. Podobně zdařilý je lázeňský komplex v Poděbradech, jehož nejstarší část navrhli žáci Jana Kotěry František Janda a Jan Mayer. Wagnerián Leopold Bauer zase projektoval velkoryse pojaté Priessnitzovo sanatorium v Lázních Jeseníku, v Praze vznikla porodnice v Podolí, navržená v neobarokních formách profesorem pražské techniky Rudolfem Kříženeckým, když neuspěly modernistické projekty Josefa Gočára nebo Františka Roitha, zjevně ovlivněné Hoffmannovým pavilonem v Purkersdorfu.
Kuriozitou je samozřejmě i kubistický pavilon ve východočeských Lázních Bohdanči z let 1912–1913, dílo Kotěrova žáka Josefa Gočára.
V čase koronaviru, v éře bílých plášťů a houkajících sanitek, se pro naši rubriku samozřejmě nabízí téma zdravotnických staveb, které má u nás bohatou tradici, zejména od konce devatenáctého století, kdy se začaly na českém území budovat moderní areály dle nejnovějších hygienických zásad.
Hlavní slovo měla hygiena, důraz se kladl na přívětivé a zdravé prostředí pro pacienty i personál. Stále častěji se proto pavilonové ústavy budovaly v zeleni.
Skvělá úroveň
Příklady kvalitní architektury bychom ovšem našli i mezi výzkumnými ústavy. Vyniká mezi nimi Hlavův patologický ústav Karlovy univerzity na Albertově od Aloise Špalka, na tehdejší dobu se dobře vyřešenými posluchárnami a laboratořemi. Zkrátka architektura našich zdravotnických staveb byla před první světovou válkou na špičkové úrovni – a na ni navázaly areály budované za první republiky. Na ně se podíváme příště.