Cena za zdraví
Kam až máme zajít při nasazování moderních technologií proti nákaze?
Nejbohatší muž světa Bill Gates proslul v 90. letech tím, že v jeho sídle se lidé dělili podle barvy vstupních karet, které je pouštěly do různých zón domu. Do předpokoje a kuchyně každý, do obývací části jen důvěryhodní hosté, do ložnice jen nejužší rodina a do pracovny majitele jen on sám. Zní to jako jakási ajťácká výstřednost, ale co kdyby se něco podobného zavedlo dnes? Co kdyby třeba do domova důchodců nemohl nikdo, kdo se v posledních 14 dnech setkal s osobou s pozitivním testem na Covid-19. Co kdyby se takto povolovaly návštěvy v nemocnicích a otcové u porodu? A co kdyby to vše obstaral automatický IT systém podle vyhodnocování dat o našem pohybu z mobilních telefonů a plateb od obchodníků, případně i z pouličních kamer?
Mohlo by něco takového zachránit lidské životy, zvlášť těch nejohroženějších? Zcela nepochybně. Zlepšilo by podstatně život starším lidem, nemocným a rodičkám? Rozhodně ano. Je to technicky realizovatelné? Bez problémů. Ale jsme ochotní se nechat takto sledovat a vzdát se nejen soukromí, ale velké části svobody? Nechat si svůj život řídit inteligentním systémem, který vyhodnotí naše potenciální riziko pro druhého?
Aby bylo naprosto jasno, nic z výše popsaného není systém takzvané chytré karantény, která má být v Česku nasazena do Velikonoc. Ta je založena na zefektivnění už dnes běžné práce hygieniků a data od operátorů a bank používá jen s výslovným souhlasem nakaženého, přičemž on sám musí dobrovolně uvést, s kým se potkal. A především po šesti hodinách se vše smaže. Nejde tak o žádné plošné sledování, kterého se mnozí bojí. Zatím. Bohužel se takové nápady začínají i u nás objevovat už nebezpečně často.
Poctivá digitální rouška
Objevují se hlasy, že ona chytrá karanténa, která nás má osvobodit z domácího vězení, není dost chytrá. Měli bychom se prý nechat více a důsledněji sledovat, ať můžeme zase vyrazit veseleji popíjet a nakupovat a přestat dusit naši ekonomiku. Na Slovensku už chystají „chytřejší“systém, který má na základě dat operátorů vyhodnocovat dodržování karantény a rozesílat SMS těm, kdo se s nakaženým mohli potkat. Jeden mladý český miliardář dokonce na sociálních sítích volá po zavedení „poctivé karantény pro podezřelé (ideálně s tracking náramky)“. Tedy fakticky s vězeňským sledovacím zařízením pro každého, jako v nějaké dystopické sci-fi z 80. let.
Za vzor se dnes často dává Jižní Korea, která vybudovala velmi podobný systém jako respektované české firmy v případě chytré karantény. Akorát se záhy ukázalo, že je příliš pomalý, těžkopádný a vyžaduje příliš mnoho lidí k obsluze. Takže se mnohem více automatizoval, a to včetně využívání dat o pohybu. Už 16. března tamní média podle týdeníku The Economist reportovala, že se podařilo díky automatické detekci osob snížit dobu identifikace všech kontaktů nakaženého z 24 hodin na deset minut.
Že nejde o žádné science-fiction, ukazuje i zkušenost z Hongkongu, kde pohraničníci nutili každého zpřístupnit úřadům svou polohu v mobilním telefonu, aby mohli sledovat dodržování nařízené karantény. Netřeba připomínat, že autonomní oblast je pod správou komunistické Číny, která se – krom aktuálního geopolitického prodeje roušek – ráda věnuje budování high-tech koncentráků pro nepohodlné menšiny. Nové možnosti se tak jistě soudruhům zalíbí, zvlášť když tamní firmy již vyvinuly algoritmus, jak rozpoznávat tváře a sledovat lidi i v rouškách.
Jeden mladý český miliardář na sociálních sítích volá po zavedení poctivé karantény pro podezřelé včetně sledovacích náramků
Buďte jako Fremen
Velkou zárukou našeho soukromí je dnes zapojení české komunity IT podnikatelů, kteří ve velkém nadšení pracují dnem a nocí s tím nejlepším úmyslem. Na druhé straně jsou ale na palubě i třeba mobilní operátoři, kteří už dlouho vědí, jaké bohatství mají v možnosti sledovat nás na každém kroku. A i když dnes pomáhají, budou po skončení krize v neuvěřitelném pokušení nechat si otevřené dveře pro lukrativní komerční využití, o které se už léta snaží.
Samotný právní rámec daný u nás hlavně GDPR je poměrně striktní a počítá dokonce s případy epidemie. Nicméně nikdo dnes neví, jak dlouho to bude trvat a jak se zákony mohou měnit. V Británii dává Investigatory Powers Act z roku 2016 možnost vyžádat si jakákoliv data od soukromých firem. V Izraeli pak dostala pravomoci ke sledování nakažených přímo tajná služba Šin bet a po ustavení parlamentní dohledové komise ustoupil i tamní ústavní soud.
Největší zárukou je tak hlavně vývoj technologií, které už v návrhu respektují základní práva i ve zlých a těžkých časech. To ostatně hlásá i Evropská komise a skvělou ukázkou je třeba aplikace Fremen, kterou vyvíjejí vědci na pražském FEL ČVUT. Podle anonymních dat předpovídá hustotu lidí v dané lokalitě a umožňuje se vyhnout davům lidí. Něco, co se ostatně může mnoha z nás hodit i mimo dobu pandemie. A nemusíme být zrovna Bill Gates.