Test Erdoganovy moci
Turecko dnes zaměstnávají uprchlíci, pandemie, ale i mocenské hry
Mimo ekonomickou krizi, uprchlickou krizi, válku v Sýrii a spory o ropná naleziště ve východním Středomoří čelí Turecko i koronavirové epidemii, která hrozí, že dále zdrtí těžce zkoušenou tureckou ekonomiku a společnost. Prezident Recep Tayyip Erdogan prozatím svěřil většinu otázek spojených s epidemií do rukou vlády a sám se soustředí na zahraniční politiku – Rusko, Sýrii, uprchlíky, vztahy s NATO a EU.
Ještě předminulý týden Erdogan pouze nechal vydat prohlášení, že (v té době nulový) výskyt koronaviru a situace v Íránu a v Evropě dokazují, že model Turecka v boji proti nákaze by měly následovat i ostatní země. Kdo tato tvrzení zpochybnil, chtěl podle něj jen Turecko poškodit. Turecká média se tak více věnovala domácí a zahraniční politické situaci než nebezpečí koronavirové nákazy. To se s rostoucím počtem infikovaných pomalu začíná měnit. Může se největším testem Erdoganovy bezmála 18 let trvající vlády stát právě epidemie koronaviru?
Situace, do níž se virus nehodí Když v lednu 2020 Turecko vyslalo vojenskou pomoc do Libye, šlo mu o zajištění další podpory libyjského režimu pro turecké aktivity ve východním Středomoří, kde pokračuje v průzkumných vrtech kvůli těžbě ropy a zemního plynu. S tureckou pomocí libyjské vládě premiéra Faíze Sarrádže nesouhlasilo Rusko, které zareagovalo zvýšením tlaku na tureckou armádu v Sýrii, což mělo za následek smrt tureckých vojáků a novou vlnu uprchlíků, kteří se ze syrského Idlibu vydali k turecké hranici. Následovala velká kritika od turecké opozice, doplněná klesající podporou syrské invazi u turecké veřejnosti.
Erdogan na to zareagoval otevřením hranice s Řeckem, a aby získal sympatie mezinárodního společenství, zaštiťoval se mezinárodním právem a ženevskou konvencí a jeho média šířila informace, jak nehumánně údajně řecká strana s uprchlíky zachází. Sám Erdogan neváhal přirovnat zásahy řecké pohraniční policie k praktikám nacistů. Na jednáních s Ruskem 5. března se obě země dohodly na příměří, které bylo de facto porážkou Turecka. Oznámení bývalého člena AKP o založení nové politické strany dále nutilo Erdogana eskalovat uprchlickou krizi, aby dostal na svou stranu turecké veřejné mínění, které je naladěno proti uprchlíkům. Do této situace se epidemie nového koronaviru vůbec nehodí.
Nakonec však muselo i Turecko reagovat na nebezpečí Covid-19. Navzdory početné komunitě uprchlíků a sousedství s Íránem má sice velmi nízký počet nakažených, ale to způsobuje především nízká míra testování. Vláda původně kontrolovala testovací proces a jeho výsledky, spolupráce zejména se soukromými nemocnicemi byla velmi omezená a vyvolávala mnoho dohadů. Turecko uvalilo informační embargo a novinářům, kteří napsali, že případů je více, hrozilo trestní oznámení za šíření poplašné zprávy.
Objevily se spekulace, že Turecko oznámilo první případ až ve chvíli, kdy MMF nabídl pomoc zemím zasaženým koronavirem. V posledních dnech země přistoupila na podobné kroky jako většina evropských zemí včetně uzavření škol, kaváren, barů, kin a svatebních salonů. Mešity zůstávají otevřené jen pro individuální modlitby. Erdogan v pátek vyzval Turky, aby zůstali v „dobrovolné karanténě“.
Turecký ministr pro hospodářství, Erdoganův zeť, tvrdí, že země je připravena, ale kontrola nad médii a nedostatek informací vedou k nízkému povědomí o reálnosti hrozby. Zatímco většina obyvatel se domnívá, že Turecko situaci zvládá a turecká tisková agentura AA si chválí, jak používání tradiční turecké kolínské na očistu rukou pomáhá bojovat s nákazou, Turecká asociace zdravotníků varuje, že epidemie v Turecku dosáhne kritické úrovně.
Plnohodnotná autokracie? Turecko soustředí pomoc na své občany, případně obyvatele Severního Kypru, zatímco pro uprchlíky zůstane pomoc omezená. Již tak vysoké napětí mezi Turky a uprchlíky bude eskalovat. Kombinace de facto porážky v Sýrii, oslabování AKP, nastupující epidemie a očekávaného dramatického propadu již tak zkoušené ekonomiky bude nutit Erdogana, aby zvyšoval tlak na Evropskou unii. Hlavním Erdoganovým cílem bude získat peníze na postavení bezpečnostní zóny v Sýrii, která má odlehčit Turecku a posílit jeho pozici vůči Rusku. Turecká média tvrdí, že bezpečnostní zóna je zárukou bezpečí pro Turecko i Evropu, proto by se měly na jejím financování spolupodílet. Získání financí z EU by bylo na domácí scéně velmi populární, a to nejen mezi Erdoganovými voliči.
Zároveň ale eskalace krizové situace s možným ohrožením jeho pozice povzbuzují prezidenta k ještě větší koncentraci moci nad tureckou společností včetně dalšího oslabování práv a svobod občanů a kontroly nad médii. Neúspěšná domácí i zahraniční politika a nespokojenost s jeho vládnutím dělají Erdogana zranitelným, což posiluje jeho destruktivnost. Výsledkem tak může být další vyprázdnění přežívajících demokratických institucí, či dokonce nastolení plnohodnotné autokracie.
Autorka dlouhá léta působila v Turecku