Nalévání peněz do systému je správný krok

Debata o koronavirové krizi je podobná té o finanční krizi v roce 2008. Tehdy leckdo věštil rychlou hyperinflaci, jež ale nepřišla. Aktiva se od té doby nafukovala na akciovém a realitním trhu (to se do inflace nepočítá), což se zřejmě bude v lepším případě časem opakovat. V situaci, kdy momentálně hrozí deflační spirála a propad ekonomik o desítky procent, ale nemá smysl se tím nyní zabývat. Jaké budou dopady toho, že centrální banky (především americké a asijské) horem dolem nalévají do systému peníze?

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

Dominik Stroukal: Korporátní dluhopisy

Důležité také je, co centrální banky nakupují. Pokud skupují státní dluhopisy, jak se plánuje u nás, jen zlevňují zadlužování vlády. To se hodí, ale situaci nevyřeší. Transfery zaměstnancům a osobám samostatně výdělečně činným pokryjí trochu jejich pokles příjmů, ale jsou k ničemu. Pokud firmy nebudou vyrábět, zaměstnance spíše dříve než později propustí. Rozhodneme-li se zachraňovat touto cestou, pak záchrana zaměstnanců musí jít společně se záchranou firem.

Nezbude než nakupovat korporátní dluhopisy. Řada centrálních bank už to dělá, časem k tomu také dospějeme. Bude to mít nedozírné dopady. Zachráníme firmy, které by zachráněny být neměly.

Vytvoříme ještě více ekonomiku závislou na dluhu, ještě více se přiblížíme pomalu rostoucímu Japonsku. Krátkodobě snížíme, ale dlouhodobě budeme zvyšovat příjmovou nerovnost. Vytvořili jsme si systém, ve kterém to ale jinak řešit nepůjde.

DOMINIK STROUKAL hlavní ekonom skupiny Roklen

Pouze inflace

Ve finanční krizi po roce 2008 očekávaná inflace nenastala, protože šlo primárně o krizi finanční a značná část vytvořených peněz zůstala v rezervách buď nařízených centrálními bankami a zákony, nebo se vytvářejících samovolně. Vládám se podařilo udržet měřené spotřebitelské ceny nelogicky nízko, že jsme se všichni, vedeni přízrakem 30. let 20. století, nebáli inflace bující všude mimo spotřebitelské ceny, ale deflace, která ve skutečnosti nikdy nehrozila.

Dnešní situace je jiná. Krize není vůbec, natož primárně finanční, jde o skutečné zabrzdění ekonomik. Cena zlata dnes roste nad všechny meze, ale to nepomůže sanitaci ohromných částek, které se pouštějí do oběhu. Jedinou cestou z velkých dluhů, které takto vznikají, musí být inflace. Vlády s centrálními bankami budou bránit tomu, aby se to projevilo sociálními dopady. Tentokrát inflaci spotřebitelských cen nezabrání, doufejme však, že najdou přiměřenou cestu k rozpouštění vzniklého dluhu do inflace, aniž by přerostla v hyperinflaci.

EDVARD OUTRATA státní úředník ve výslužbě

Martin Pánek: Mírný optimismus

Nalévání peněz do systému by mi za každé jiné situace velmi vadilo, ale v současnosti jde o správný krok. Spousta firem a jednotlivců řeší problém s cashflow, na který nemohli být v žádném případě připraveni (kdy jindy se stane, že restaurace musí zavřít všechny pobočky nejen v jedné zemi, ale téměř na celém světě?). Prozatím proto i díky těmto opatřením zůstávám mírným optimistou.

MARTIN PÁNEK ředitel Liberálního institutu

Petr Zahradník: Neekonomické příčiny

Prvotní příčiny této krize nejsou ekonomické (například strukturální ekonomické poruchy), proto se zvyšuje šance, že měnová opatření doplněná potřebnou fiskální expanzí zaberou a po překonání epidemie restartují ekonomiku a relativně rychle ji vrátí do předchozích otáček. Mix opatření má i zajistit, aby náhlé uspání ekonomických aktivit podnikatelské subjekty přežily. I tento smysl je naplněn. Navíc se i u nás rozšiřuje podpora kombinující měnová opatření s fiskálními, expandují záruční schémata dodávající likviditu oblastem nejpotřebnějším veřejnému zájmu. Tento způsob podpory je velmi potřebný, zejména pro strukturálně zdravé ekonomiky. Otázkou je dopad těchto opatření v zemích strukturálně značně porouchaných a současně těžce postižených epidemií (Itálie, Francie či Španělsko).

PETR ZAHRADNÍK člen Evropského hospodářského

a sociálního výboru, ekonom České spořitelny

Jan Mládek: Zoufale málo!

Komentátor LN Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

Problém České republiky je zatím jiný než dopady nalévání peněz centrálními bankami do ekonomik celého světa – naše vláda si dosud neuvědomila hloubku krize a nechystá razantní kroky proti potenciálnímu propadu ekonomiky o desítky procent. Vláda navrhla zvýšení deficitu státního rozpočtu ze 40 na 200 miliard korun, parlament ho schválil a prezident podepsal. Jenže to je zoufale málo! Ze 160 miliard korun zvýšeného deficitu je však 89,8 miliardy očekávaný propad příjmů a pouze 70,2 miliardy (1,2 procenta HDP) nových peněz do ekonomiky.

Ve Spojených státech prezident Donald Trump po dohodě s demokraty chystá balíček ve výši 2,2 bilionu dolarů USD, což je deset procent HDP. Pozice USA je snazší v tom, že mají světovou rezervní měnu a mohou si peníze snadněji natisknout. Budu-li velmi při zdi, u nás je třeba do ekonomiky poslat aspoň pět procent HDP, nějakých 280 miliard korun. To je téma pro současnou debatu.

Dnešní situace je jiná než v roce 2008. Krize není vůbec, natož primárně finanční, jde o skutečné zabrzdění ekonomik.

JAN MLÁDEK Český institut aplikované ekonomie

Debata je redakčně krácena. Dále do ní přispěl Tomáš Pfeiler. Celé texty najdete na Českápozice.lidovky.cz