Skončí spory o ušlý zisk u soudů?
Podnikatelé a vláda se přou o výklad krizového zákona Podle firem je součástí náhrady škody i ušlý zisk Vláda tvrdí opak
Firmy nejspíše přišly o možnost požadovat po státu náhradu škody za uzavření provozoven. Vládní omezení prodeje zboží i služeb od minulého úterý „oblékají kabát“mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví. Vyhlašována jsou podle zákona o ochraně veřejného zdraví, který výslovnou povinnost státu odčinit vzniklou újmu neobsahuje. Tím firmy pro její náhradu ztratily právní oporu. Dosud jim ji zajišťoval krizový zákon. Podle něj vláda postupovala od vyhlášení nouzového stavu.
Malá změna s velkými dopady „Ministerstvo zdravotnictví může mimořádná opatření vydávat kdykoliv při epidemii i jejím nebezpečí a na rozdíl od vlády bez časového omezení,“vysvětluje rozdíl v pandemických opatřeních kabinetu a resortu zdravotnictví advokátka Jana Sedláková.
Podle ní mohli mít ministři pro tuto změnu dva motivy. „Buď nouzový stav nebude prodloužen, a tak se tím na takovou eventualitu připravili. Anebo chtěli stát vymanit z povinnosti hradit škodu podle krizového zákona. A to se mi podle jejich vyjádření jeví jako pravděpodobnější,“uvažuje Sedláková.
Slova ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) jí dávají za pravdu. „Chceme zamezit jakýmkoli spekulacím, že by stát mohl firmám nahrazovat ztrátu ze zisku z doby, kdy se jim dařilo. Náhrada škody přichází podle krizového zákona v úvahu, když někomu zaberete jeho majetek nebo ho pošlete dělat nějakou práci. Není ale spojena s refundováním zisku za dobu, kdy byl na vrcholu své ekonomické aktivity. To by stálo biliony,“řekla Schillerová.
Protože se omezení prodeje zboží i služeb nově řídí zákonem o ochraně veřejného zdraví, vzrostly i pokuty. A to násobně. „Porušení mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví je přestupek. Tomu, kdo se ho dopustí, hrozí sankce až 30 milionů korun. Za porušení vládních zákazů podle krizového zákona přitom bylo možno uložit pokutu do 20 tisíc korun,“upozorňuje advokátka Sedláková.
Je škodou i ušlý zisk?
S tak příkrým oddělováním škody od ušlého zisku, jak to činí ministryně financí, nesouhlasí advokát Filip Melzer: „Co je škoda, to obecně definuje občanský zákoník. A ten jí rozumí jak skutečnou škodu, tak ušlý zisk. Tím, že krizový zákon obsahuje obecný termín škoda a ušlý zisk z ní výslovně nevylučuje, přiznává nárok i na něj.“
Veřejnost si ale podle Melzera s nárokem na ušlý zisk nesprávně spojuje příjmy z doby před pandemií. „Ve skutečnosti musí poškození zdůvodnit a prokázat, jaký zisk by měli, kdyby tu pandemie byla a probíhala bez vládních zásahů. Při jejím nekontrolovatelném propuknutí by do restaurací nejspíše stejně nikdo nechodil,“přibližuje Melzer kritéria, podle nichž by žaloby podnikatelů posuzovaly soudy. Prokázat ušlý příjem dle těchto hledisek bude podle něj v soudním řízení velmi náročné.
I přesto Melzer nárok na náhradu škody podle krizového zákona pokládá za velkorysejší, než jak je tomu v obdobných případech v jiných zemích. V takovýchto celonárodních masových škodních situacích by ho proto omezil. Vysvětluje to na více než 200 let starém příkladu ze sedmileté války. „Aby se v nich neusídlil nepřítel, byly příměstské části Vratislavi srovnány se zemí. Po skončení konfliktu se řešilo, zda vlastníkům zbouraných domů přísluší nějaká náhrada. Od té doby většina států akceptuje, že tak velké škodní události není možné ani proveditelné odčinit náhradou škody. Obvykle se postupuje formou státních dotací a podobně,“vysvětluje Melzer. Pokud někdo od státu na náhradě škody získá nebo na něm vysoudí něco navíc, obdržené dotace škodu ponižují.
Podle právníků by podnikatelé mohli po státu chtít nahradit škodu za dobu od 14. do 24. března, kdy platilo usnesení vlády vydané podle krizového zákona
Nesprávný úřední postup? Právníci se shodují, že podnikatelé by mohli po státu chtít nahradit škodu za dobu od 14. do 24. března, kdy platilo usnesení vlády vydané podle krizového zákona. Od 24. března pak zřejmě jen tehdy, pokud by soudy za krizová opatření považovaly i ta vyhlašovaná ministerstvem zdravotnictví. Jak totiž upozornila advokátka Sedláková, resort je může vydávat i mimo nouzový stav.
„Vyloučit patrně nelze, že i na tato opatření je možné v době nouzového stavu hledět jako na krizová, jde-li o zvládnutí krizové situace. Pokud by to tak bylo, bude režim náhrady škody shodný,“domnívá se ústavní právník Jan Kysela. Kdyby soudy mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví pod krizovou legislativu nepodřadily, museli by podnikatelé prokázat, že jsou protizákonná. Odškodnění v takových případech (striktně právně jsou to tzv. opatření obecné povahy na pomezí mezi rozhodnutím a právním předpisem) řeší zákon č. 82/1998 Sb.