Park, kde se nikdo s nikým nemusí potkat
Pandemie, která zastavila rozjetá a překotně klapající kola celého světa, má i pozitivní stránku, způsobila explozi tvořivosti, a to na všech úrovních.
V Rakousku působící architektonické Studio Precht navrhlo park, ve kterém naleznou lidé v pulzujícím městě odpočinek, klid a současně možnost se s nikým nepotkat. Tedy v případě nutnosti být venku a přitom dodržovat potřebný odstup od ostatních. Nápad samozřejmě podnítil současný stav karantény. Autoři přemýšleli, jak by takový park mohl vypadat a jak by mohl přežít a být funkční i po pandemické době.
Chris Precht a Fei Tang, nyní žijící v horách u Salzburgu, založili studio Precht v roce 2019, poté co v roce 2013 spoluzakládali studio Penda v Číně. Mají za sebou projekty, které většinou přesahují jednorozměrné architektonické zadání a zasahují do celospolečenského kontextu. Podle nich je éra „ega a architektonických hvězd“překonaná. Svými projekty se snaží odpovědět na otázku, jaké ekologičtější bydlení poskytnout stále rostoucí populaci. Jedním z takových je například projekt Farmhouse. Rezidenční výškový dům nabízí variabilitu tvarů a rozměrů jednotlivých bytů a současně jeho obyvatelům možnost si na jejich venkovních zkosených stěnách i díky hydroponickému systému vytvářet „zahrady“– pěstovat rostliny, zeleninu a ovoce pro vlastní spotřebu.
Park má tvar šneka, labyrintu, ve kterém se lidé mohou pohybovat, aniž by se potkali
Studio Precht navrhlo „Distanční park“pro prázdný prostor v blízkosti Schönbrunnu a parku Belvedere, které jsou ve Vídni právě teď pro veřejnost zavřené. Park má tvar šneka, labyrintu, ve kterém se lidé mohou pohybovat, aniž by se potkali. Šnek se zavíjí do mnoha cest, které odděluje živý plot o výšce devadesáti centimetrů a zamezuje mezi návštěvníky jakémukoli kontaktu. Cesty opisují tvarem otisky prstů, může se po nich chodit současně a nabízejí slušných dvacet minut chůze. Setkávají se ve středu parku u fontány. Vstupní a výchozí brány každé cesty mají signalizaci, která ukáže návštěvníkovi, jestli je volná.
Chris Precht vysvětlil, že se inspiroval francouzskými barokními zahradami, ve kterých je příroda geometricky tvarovaná a má přesný řád. Současně mu byly předobrazem i japonské zenové zahrady. Podobně je možné se po parku pohybovat v kruzích a kolem kamenů umístěných v rozích se štěrk „zenově“uhrabává.
Přestože Precht navrhl park pro krizovou situaci pandemie, je přesvědčený, že může být útočištěm i pro lidi hledající ticho a chvílí samoty ve městě, až pandemie opadne. To se podle Prechta a jeho zkušeností ze života v různých velkoměstech, například v Pekingu, málokdy podaří. Myslí si, že po pandemii budou lidé víc vyhledávat klidné kouty a volný prostor, kam by se dalo uniknout. Městská centra by neměl definovat trh s nemovitostmi, ale možnost úniku do přírody. Namísto bank, dopravy a kancelářských budov by měla být vytvarovaná parky a parčíky s divoce rostoucími rostlinami po vzoru anglické městské zeleně.
Autorka je publicistka a dramaturgyně