Lenin je v Rusku věčně živý
MOSKVA/PRAHA Nejvíce se v oslavách božského symbolu své víry angažovali komunisté. V předvečer svátku uspořádali internetovou konferenci s názvem „Jdeme leninskou cestou“a ve středu se vedení komunistů a několik desítek skalních příznivců sešlo na Rudém náměstí v Moskvě. Shromáždili se u mauzolea, kde dodnes spočívá nabalzamovaná Leninova mrtvola, položili tam květiny a věnce, někteří se s kytičkou stavili i u hrobu jeho následovníka Josifa Stalina.
Vzpomínka se uskutečnila navzdory tomu, že v Moskvě platí přísný režim elektronických propustek umožňujících cesty jen v nejnutnějších případech. „Rudé náměstí je pro návštěvníky otevřeno,“reagovala ochranka Kremlu. Úřady shromáždění povolily za podmínky, že se Leninovi ctitelé rozdělí do skupin a budou dodržovat rozestupy. Zato komunističtí aktivisté ve městě Aleksin v Tulské oblasti měli smůlu, při pokusu položit květiny k tamnímu pomníku Lenina je zatkla policie s tím, že vstup do parků je v době pandemie zakázán.
Jiskra vzpoury
Se současnými skromnými událostmi kontrastují bombastické oslavy před padesáti lety, kdy se nejvíc slavilo v Leninově rodném městě Uljanovsku (dříve Simbirsku).
Půlmilionové město na Volze dostalo nové letiště, nádraží, přístav, hotel, budovu pedagogické univerzity, ale hlavně monumentální muzeum.
To dodnes ukazuje Lenina v naprosto nekritickém světle. Vladimir
Za striktních epidemiologických omezení si Rusko připomnělo 150. narozeniny vůdce světového proletariátu Vladimira Iljiče Lenina. Přestože komunismus je tu už mrtvý, Leninův odkaz stále žije.
Iljič Uljanov, jak znělo jeho skutečné jméno, se tu 22. dubna 1870 narodil v rodině školního inspektora Ilji Uljanova. Poslušný a křesťanské víře oddaný mladík se tu vyrovnával s popravou svého bratra Alexandra, který byl členem studentské skupiny odhalené při připravě atentátu na cara Alexandra III. „V mladém Leninovi zažehla jiskru vzpoury, ačkoli to nebylo tak doslova a přímo, jak se nám to snažil namluvit porevoluční mýtus,“píše v knize Lenin – počátek teroru ruský historik Dmitrij Volkogonov. Za první světové války Lenina spolu s třiceti dalšími revolucionáři dopravili Němci ze švýcarského exilu do vlasti. V listopadu 1917 Lenin svrhl vládu Alexandra Kerenského (který pocházel rovněž ze Simbirsku a jeho otec učil mladého Uljanova na gymnáziu) a v zemi zavedl nový systém vlády dělnických rad – sovětů. Brzy ale u něj propukly zdravotní problémy a 21. ledna 1924 zemřel.
Svatý v mauzoleu
„Byl pracovitý, měl výborné analytické schopnosti a uměl lidi sjednotit a dostat na svou stranu,“říká o Leninovi historička uljanovského muzea Taťána Šachovová. Hodnocení jako „výborný ekonom“či „skvělý manažer“dnes o prvním sovětském vůdci znějí běžně. Možná se lze domnívat, že by se za jeho vedení nestaly excesy jako brutální kolektivizace, hladomory či deportace národů. O tom, že právě on nastolil vládu rudého násilí, však není nejmenších pochyb. „Je třeba praktikovat nemilosrdný masový teror proti kulakům, popům a bělogvardějcům. Ty, kdo vyvolávají pochybnosti, zavřete do koncentračního tábora mimo město,“telegrafoval třeba v srpnu 1918 do bolševiky obsazené Penzy.
Oslavy před padesáti lety předznamenaly éru uctívání Lenina jako komunistického božstva během vládnutí Leonida Brežněva. Tehdy se hromadně stavěly pomníky Lenina v každé vesnici, které v Rusku zůstávají dodnes, stejně jako po něm mají všude pojmenovanou jednu z centrálních ulic. V tom se Rusko liší od Ukrajiny či Pobaltí, kde v rámci dekomunizace museli Leninové pryč. Rusko také stále ukazuje nabalzamovaného Lenina v mauzoleu, přestože po celou tuto dobu pokračují diskuse o důstojném pohřbení mumie. „Lenina uložili do mauzolea – jak se to odlišuje od ostatků pravoslavných svatých?“prohlásil před dvěma lety prezident Vladimir Putin. Komunismus si podle něj vypůjčil řadu atributů od křesťanství, a nemá tak cenu dráždit společnost, která, jak říkají průzkumy, stále z poloviny vnímá Lenina pozitivně.