Tlustí kocouři

Česko se nepoučilo z krize 2008

Vláda chystá zcela bezprecedentní pomoc hospodářství. Ministryně financí mluví o 1,25 bilionu korun pomoci a záruk, což je 86 procent příjmů státního rozpočtu. Neuvěřitelná suma. Otázkou je, zda budou peníze vynaloženy rozumně. Vláda se zmítá v trojúhelníku tří rizik: objem, rychlost (respektive pomalost) a přesnost.

Objem: pošle-li málo peněz, bude sebelepší pomoc zbytečná. Zahynou i zdravé firmy, které zmrazení ekonomiky zničilo. Pošle-li příliš, bude to – kromě obrovského dluhu v budoucnosti – znamenat, že si na své přijdou i ti, kdo pomoc nepotřebují.

Pomalost: peníze, které přijdou za rok, budou firmám platné jako mrtvému svrchník. Kdo přežije rok s omezenými příjmy, aniž by přinejmenším musel masivně propouštět?

Přesnost: nechceme dopustit, aby mimořádnou covidovou podporu získaly firmy, jichž se koronakrize netýká. Pošleme-li peníze každému, kdo požádá, budou o výhodný úvěr žádat statisíce náhle založených eseróček, jež se základním jměním jedna koruna požádají o desetimilionovou půjčku – a za pár měsíců záhadně zaniknou. Budeme-li však každou firmu pečlivě prověřovat, dostane se na mnohé, až už bude pozdě.

Kardinální otázka tedy zní: jak rychle, přesně a odpovědně rozdělit peníze potřebným? Stát došel k názoru, že jeho úředníci nejsou schopni tak ohromný úkol zvládnout. Vyzval tedy na pomoc komerční banky, které a) své firmy znají, b) budou angažovány na úspěchu (aby nepůjčily každému), c) navíc vloží do projektu i své vlastní peníze.

Zdánlivě optimální řešení: stát se zaručí za 80 procent každého jednotlivého úvěru (20 procent je riziko banky, u malých firem je poměr 90:10). Navíc, aby to nebylo jednoduché, stát banky varuje, že z celkového objemu poskytnutých úvěrů ručí za pouhou jednu třetinu. Tady jsme u největšího nebezpečí: třetinová záruka v podstatě vybízí manažery, aby se státní podporou zaúvěrovali beztak ztracené firmy – taková rozkoš bez rizika. Reálně hrozí, že pošleme peníze do úpadkových firem.

Krize 2008 nás naučila jedné smutné lekci: ač ji doslova spustily chyby nenasytných bank, na jejím konci byly banky ještě bohatší – a chudí ještě chudší. Dnešní krizi nespustili hamižní bankéři, ale na jejím konci může být napětí mezi bohatými a chudými ještě větší. Rok 2008 posílil extremisty zleva i zprava – a my teď zcela vědomě vyrážíme stejnou cestou.