Pořád se můžeme zlepšovat
Filip Jícha
V roce 2010 se stal nejlepším hráčem světa a byl hlavní tváří THW Kiel při dominanci v německé bundeslize. Nyní se legendární Filip Jícha připomněl znovu, coby kouč, když milovaný Kiel dovedl k domácímu titulu.
PRAHA V Německu mu neřekne nikdo jinak než „Pavel“, Filip Jícha je zde pro fanoušky modlou. Aby také ne, když s THW Kiel získal sedmkrát bundesligový titul, dvakrát vyhrál Ligu mistrů a stal se ústřední postavou zlaté generace severoněmeckého celku.
V roce 2017 ukončil kariéru v dresu Barcelony, na Pyrenejském poloostrově ale nezůstal, vrátil se zpět „domů“do Kielu, kde se ujal funkce asistenta trenéra. Loni už povýšil na hlavního kouče.
„Máme tu barák už deset let, jsme tu zakořeněný a cítíme se tu jako doma. Zažil jsem tu s týmem jeho nejúspěšnější éru, kdy jsme vyhráli sedmkrát mistrovský titul, na ulicích nás poznává, dá se říct, každý. Hodně mi to ulehčilo můj návrat, protože fanoušci nezapomínají. Do kabiny nám od nich chodí stále nějaké výslužky,“říká pro LN s úsměvem na rtu Jícha.
LN V první sezoně v roli hlavního trenéra jste dovedl Kiel k zisku mistrovského titulu, minulý rok jste coby asistent opanoval i německý pohár.
Je to velké zadostiučinění. Více než pro mě ale mám radost za všechny hráče a celé vedení klubu. Je vidět, že nastolená cesta funguje a je důvod v ní pokračovat, po pěti letech jsme se dostali zpátky na vrchol.
LN Mrzí vás, že o titulu bylo rozhodnuto od zeleného stolu?
Jsem přesvědčený, že bychom sezonu dotáhli k vítěznému konci i bez předčasného ukončení, měli jsme slušný náskok. Bohužel situace ve světě kvůli probíhající pandemii je zvláštní a nedovolí nám pokračovat, naši hráči ale titulu podřídili naprosto vše a patří jim za to velké absolutorium.
LN Jaké máte nyní plány?
Chystám se odpočinout si s rodinou. Poté si chci zanalyzovat naše poslední zápasy a vyhodnotit si celkově sezonu, pořád si myslím, že se je v čem zlepšovat. Chceme mít připravené podklady pro hráče, kterým začne zhruba za měsíc individuální příprava.
LN Po dvou letech se vám povedlo narušit dominanci Flensburgu, měnil jste na začátku sezony herní styl mužstva?
Určitě, každý trenér má svoji ideální představu házené, snažil jsem se ji do hráčů vštěpovat a myslím, že úspěšně. Měl jsem taky velkou výhodu, že jsem zde dlouho působil a znám lidi, kteří se okolo házené pohybují. Hodně mi to pomohlo v získání důvěry od vedení i hráčů. Nerad bych říkal nějaké konkrétní věci, které přenášíme na tým, házená je progresivní sport a nechceme přijít o naše know-how.
Datum narození: 19. dubna 1982
Místo narození: Starý Plzenec
Rodina: manželka Hana, děti
■
Valérie a Vincent
Výška: 201 cm
■
Váha: 103 kg (během aktivní
■
kariéry, aktuálně kolem 105 kg)
Pozice: levá a střední spojka
■
Hráčská kariéra: Dukla Praha,
■
Al Ahlí Jeddah, St. Gallen, Lemgo, THW Kiel, FC Barcelona
Úspěchy: sedm německých
■
titulů, druhé místo v české lize, dva španělské tituly, dvakrát vítěz Ligy mistrů, nejlepší házenkář světa, v reprezentaci nastřílel skoro 900 branek.
Trenérská kariéra: THW Kiel
■
(2018–19 asistent, od 2019 hlavní kouč)
Úspěchy: německý mistr 2019/20.
■
■
■
LN Šlo vám dobře studování trenéřiny?
Jsem zastáncem toho, že je sice dobré mít nějaké teoretické základy, ale nejdůležitější je praxe. Samozřejmě jsem si rád během začátku nechal poradit od teoretiků. Já jsem ale měl tu zkušenost ze hřiště jako hráč, ta mi během začátků pomohla nejvíce.
LN Kiel je rekordmanem v počtu ligových titulů (21). Čím si vysvětlujete, že je město s 250 tisíci obyvateli tak úspěšné?
Už když jsem do týmu v roce 2007 přišel, bylo znát, že celý sever Německa náš sport miluje a je zde číslem jedna. Máme krásnou arénu pro deset a půl tisíce lidí, která je vždycky vyprodaná, pro lidi je tu každý zápas velkým svátkem. Místní sponzoři do našeho mužstva už dlouhou dobu pouští velké peníze, takže jsou tu ideální podmínky pro házenou na té nejvyšší úrovni.
LN Podle specializovaného házenkářského serveru je Kiel na druhém místě v historii evropských soutěží, Dukla na šestém.
Všiml jsem si toho. První Barcelona, druhý Kiel, šestá Dukla. Všechno to jsou týmy, ve kterých jsem hrál, a moc si toho vážím. Dokazuje to, že jsem hrál opravdu za ta největší mužstva.
LN Kariéru jste ukončil kvůli problémům s kolenem, omezuje vás i v běžném životě?
Při běhání nebo dynamičtějších pohybech ho cítím, takže si furt musím dávat pozor. Co se ale týče běžných aktivit, tak ho zaplaťpánbůh necítím. Na nějaké pořádné sportování to už ale není.