Veletržní palác stále čeká

Co se vleče, neuteče, říká jedno české přísloví a platí to i v případě rekonstrukce Veletržního paláce, o které se mluví už šest let. První zmínky o ní padly na výstavě Příběh Veletržního paláce, jež se konala od 21. března roku 2014.

Před rokem, konkrétně 28. února 2019, uspořádal tehdejší ředitel Národní galerie Praha Jiří Fajt tiskovou konferenci, na které oznámil harmonogram přestavby. Jedná se sice o krásný příklad funkcionalistické architektury z dílny Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla, jenže provozně drahý palác byl původně určen pro konání veletrhů a na prezentaci uměleckých děl se příliš nehodí.

Vadí nízké stropy, absence stěn pro zavěšení obrazů, malá nosnost pater pro těžší plastiky, nevhodné zateplení nebo dosluhující klimatizace z devadesátých let, která se už dnes nedá opravit. Jeden

bonmot také říká, že se ve Veletržním paláci protopí za rok tolik, co ve všech zbývajících budovách Národní galerie dohromady.

Zasáhl ministr i virus Harmonogram oprav měl být následující: ještě loni na jaře měla galerie spolu s CCEA MOBA (Centre for Central European Architecture) vyhlásit mezinárodní architektonickou soutěž, na podání návrhů mělo být pět měsíců. Z ní mělo vzejít dvanáct finalistů, kteří pak měli během podzimu představit své studie na veřejných galavečerech. Z nich pak měla odborná porota zvolit vítěze a jeho jméno oznámit do konce roku 2019.

Jenže v polovině dubna Fajta nečekaně odvolal tehdejší ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD), jenž byl pak sám z ministerstva odejit v červenci. A přípravy rekonstrukce se zastavily. Nejdříve dočasně a teď s příchodem koronavirové pandemie zřejmě definitivně. Přestavba Veletržního paláce totiž měla stát přibližně tři miliardy korun, financovaná měla být z připravovaného vládního investičního programu určeného kulturním institucím.

Plán velké proměny

A co všechno se mělo změnit? Místo vyvýšené piazzetty před hlavním vchodem mělo vzniknout náměstí pro společenské a kulturní akce, budova se měla dočkat nového skleněného pláště, velká dvorana, kde byla dříve k vidění Slovanská epopej nebo nafukovací člun s uprchlíky Aj Wej-weje, nového stropu, jenž měl dosahovat místo do prvního až do pátého či šestého patra. Na některých ochozech měly být probourány stropy do vyšších pater, malá dvorana měla získat klimatizaci pro citlivé umělecké exponáty a zpřístupněny měly být také střešní terasy s vyhlídkou na Prahu.