EU chce nalít do ekonomiky desítky bilionů
BRUSEL/PRAHA Jak pomoci evropské ekonomice ochromené pandemií koronaviru, aby to mělo co největší efekt a nikdo se přitom necítil ukřivděný či upozaděný? Řešení tohoto hlavolamu bylo hlavním tématem včerejší videokonference šéfů států Evropské unie.
Ve hře jsou sumy, které dalece převyšují jakýkoli záchranný či podpůrný fond minulosti. U virtuálního stolu ovšem sedí sedmadvacet partnerů a shoda je pouze na tom, že je třeba velmi mnoho peněz. Názory na to, jak „nový Marshallův
plán“finančně naplnit, jak jej rozdělovat a kdo má za získané peníze ručit, se ale velmi různí.
Podle zatímních představ Evropské komise (EK) by mohl vzniknout speciální „koronavirový fond“jako součást dlouhodobého rozpočtu EU na roky 2021–2027. Peníze do něj by se získaly nikoli přímo od členských zemí, ale půjčkami na finančních trzích. Finance by se pak rozdělily do jednotlivých států – zčásti má jít o přímé investice, zčásti o návratné půjčky, za které by ovšem přijímající země ručily. Orientačně se mluví o sumě až dva biliony eur (asi 55 bilionů korun, pětatřicetinásobek českého ročního rozpočtu).
Eurounijní státy se dosud neshodly na tom, jaký by měl být poměr mezi „převody peněz“(de facto dary bohatších států těm, které jsou koronavirovou krizí více zasaženy) a půjčkami, jež se jednoho dne budou muset začít splácet. Fiskálně obezřetné země v čele s Německem lobbují za větší podíl návratných půjček, naopak Itálie či Španělsko by rády viděly vyšší podíl převodů.
Na nějaké dohodě ovšem mají zájem všichni, což vyjádřil německý ministr zahraničí Heiko Maas: „Solidarita je i v našem (německém – pozn. red.) zájmu. Kdyby se naši partneři octli v hluboké a dlouhé krizi, kdo by pak kupoval naše výrobky?“citoval ministra list Die Welt.
Eurobondy mimo hru?
Zejména jihoevropské státy jako Itálie a Španělsko dlouhodobě prosazují financování pomocí emise takzvaných eurobondů (též koronabondů), tj. dluhopisů nabízených investorům na finančních trzích, za které by ručily státy platící eurem jako celek. Výnosy z takových bondů by téměř jistě nesly nižší úrok než dluhopisy vydávané jednotlivými státy (zejména těmi „rizikovými“, jako je například Itálie), pro emitenta jako celek by tedy byly výhodnější. Proti tomuto řešení jsou však zejména Německo, Nizozemsko či Rakousko a poslední vývoj naznačuje, že eurobondy jsou zřejmě definitivně mimo hru.
Politici se nakonec včera na parametrech finančních stimulů neshodli, schváleny byly pouze již dříve navržené peníze ve výši 540 miliard eur (téměř 15 bilionů korun). Rozhodnutí o struktuře
„velkého“fondu by mělo padnout na dalším summitu plánovaném na červen.
Důležitým parametrem, který je na stole, je ale právě čas. Zejména politici v Itálii, zemi, kterou pandemie zasáhla v rámci Evropy vůbec nejhůř, tlačí na to, aby peníze byly k dispozici co nejdříve. „Ten, kdo přemýšlí až o červnu, si vůbec neuvědomuje, v jaké situaci se nacházíme. (…) Budeme mít jeden z nejhorších dluhů v historii, a virus nečeká,“řekla včera rozhlasové stanici Radio Capital Laura Castelliová, náměstkyně na italském ministerstvu hospodářství.