Co když se mýlíme a alternativy konsenzu

Server Eurointelligence.com se v pondělí pokusil přijít s některými scénáři vývoje, s nimiž se v rámci všeobecného konsenzu ne tak úplně počítá. Jsou to tzv. protiintuitivní scénáře. Některé jsou optimistické, jiné nikoli. Monitor JM je bere jako inspiraci a průběžně je doplní.

První scénář: třeba se ukáže, že se Německo zachovalo správně nejen z pohledu zdravotnictví, ale i ekonomicky. Oživení bude mít přece jen tvar vytouženého písmene V. Co se propadlo, to se zase rychle pozvedne. Itálie se ekonomicky ani z hlediska zadlužení nezhroutí a společné evropské koronové dluhopisy nakonec nebudou ani potřeba. Eurozóna si vystačí se záchranným programem centrální banky ECB.

Třeba po velkém uzamčení ekonomik přijde v létě pro změnu velké oživení. Lidé nadšeně zaplní restaurace, a zákazníci se dokonce vrátí na obří výletní lodě. Sice se ještě nebude tolik cestovat mezinárodně, ale turisté zaplní hotely a letoviska ve svých vlastních zemích. Ukáže se, že fiskální a monetární reakce na krizi byly dokonce přehnané. Na horizontu se opravdu objeví inflace, a tu bude pak třeba krotit.

Potvrdí se, že každá krize eurozóny nakonec dobře dopadne. Nebude třeba žádný společný dluhopis ani společné pojištění vkladů. Eurozóna si navždy vystačí už jen s centrální bankou.

Monitor JM doplňuje: v Česku sice pomoc ekonomice brzdí byrokratická úzká hrdla, zato budeme profitovat z německého oživení a restrikce uvolníme o dost rychleji, než se ještě před pár dny zdálo. Ekonomika se rychle nahodí zpátky, jako když nahodíme pojistky.

Víra ve správnost vládních postupů se stala v Evropě novou politikou identit. Jako souboj v hokeji: Švédsko vs. zbytek EU. Třeba se ale opravdu ukáže, že protichůdný přístup Švédska byl úspěšný. Nestačí srovnávat úmrtnost ve Švédsku s Dánskem či Norskem. Bude třeba mít data, ke kterým máme daleko. Pokud by se ukázalo, že úmrtnost ve Švédsku nebyla letos vyšší než ve špatné chřipkové sezoně, příště si všechny vlády na světě zastavování ekonomik dobře rozmyslí.

Krize zvýšila popularitu lídrů a vládnoucích stran. Například v Německu je popularita CDU/CSU zpátky na úrovni 40 procent – ještě před pár týdny něco naprosto nemyslitelného. Obě vládní koaliční strany by nyní zase mohly pohodlně zformovat další velkou koalici. Roste totiž podpora i pro sociální demokracii SPD, zatímco Zelení oslabují. To by naznačovalo, že platí, čemu leckdo v Česku věří, a sice že zelený fundamentalismus v Evropě oslabí, protože na něj nebudou zdroje.

Ono to ale může ukazovat i na něco jiného: německá politika je možná velmi živá a podpora proměnlivá. Přimknutí k vládě může vystřídat rychlý odklon. Bude-li krize trvat déle a ekonomické oživení nebude ve tvaru písmene V, může Zeleným podpora stejně rychle zase narůst. A třeba i AfD.

Nebo si vezměme šance amerického prezidenta Donalda Trumpa na podzimní znovuzvolení. Normálně platí, že pokud je ekonomická krize, prezident podruhé zvolen není (Jimmy Carter, George Bush st.). Co když ale Trumpova sázka na ostrou konfrontaci s Čínou zabere především v tzv. rezavém pásu amerických států s tradičním průmyslem?

A nakonec dodejme ještě dvě věci: všeobecně se dnes káže deglobalizace, návrat k lokalizaci. Spíš je ale pravděpodobné, že nikdo už nedopustí vznik závislosti na Číně v ochranných prostředcích, zdravotnickém materiálu a části farmacie. Bude pokračovat i boj o 5G sítě. Jinak ovšem může globalizace vesele pokračovat.

Leckdo očekává, že krize skončí nějakým jasným řezem. Bylo by to hezké, ale možný je též opak: může přijít druhá vlna, možná i třetí. Restrikce se budou uvolňovat a zase utahovat. Nejistota se může stát setrvalejším stavem. Doufejme, že tomu tak nebude.