Banky žádaly vyšší záruky

Půjčování na záchranu firem je v rukou bank, kterým se stát zaručí za třetinu úvěrů. I když v nich „zahučí“150 miliard, vyplatí se to, říká ministryně financí Alena Schillerová (za ANO).

LN Budou půjčky z chystaného programu COVID III pro firmy dostupnější než dosud?

Pilotní programy COVID administrovala státní Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB). Její kapacity jsou omezené, nemá potřebnou síť poboček ani úředníků, její poslání je jiné než zpracovávat tisíce žádostí. A těch opravdu tolik bylo, protože půjčky byly bezúročné.

Nový program jsme nastavili jinak: vyřizování úvěrů přenecháme komerčním bankám, které na to mají odpovídající kapacity. ČMZRB jim pouze nastaví jasná pravidla. Nebudeme říkat, jak mají posuzovat rizika, banky to samy umí nejlépe, mají své know-how. Stát zase ví, jak je motivovat, aby půjčovaly co nejvíc. Ví také, kolik je pro to ochoten obětovat a čím tuto oběť podmínit.

LN Bude objem peněz dostatečný? U tří dosavadních programů byl zájem firem obrovský, limit se rychle vyčerpal...

Uvidíme. Stát bude ručit 150 miliardami a požaduje po bankách, aby v takovém případě rozpůjčovaly firmám na provoz 495 miliard. To by při úvěru deset milionů korun znamenalo 50 tisíc obsloužených firem, tedy asi desetinu firem v Česku.

Mohlo to být dokonce 600 miliard, jak navrhovalo ministerstvo financí. Bohužel, sněmovna se přiklonila k pro banky trochu vstřícnějšímu modelu, který prosadil poslanec Roman Onderka (ČSSD). Nezastírám, že mě to mrzí. Ale i tak je to velmi dobrý zákon.

LN O podporu jakých stran se Onderka opíral?

Podpora byla téměř napříč sněmovnou. Poslanci asi podlehli dojmu, že když bude záruka vyšší, napumpuje se do ekonomiky více peněz. S tím jsem nesouhlasila, ale suverénem je parlament.

LN Mluvili jste o podmínkách programu se zástupci bank? Jaké padaly argumenty?

Byla to velice tvrdá jednání. Jasně jsme řekli, že pokud bance z těchto úvěrů selže více než 25 procent, tak jdou veškeré další ztráty za ní. To znamená, že pokud banka poskytne v rámci tohoto systému deset úvěrů, každý v hodnotě deseti milionů, dohromady tedy sto milionů, tak při záruce 80 procent bude stát ručit v maximální výši 25 milionů. Zaručí osm milionů za první tři nesplacené úvěry (celkem 24 milionů) a milion za čtvrtý úvěr, který selhal. Zbylé úvěry už státem proplaceny nebudou, i když selžou. Banky samozřejmě chtěly zaručené portfolio mnohem větší. My jsme ale přesvědčeni, že bylo zvoleno optimálně. Nakonec sněmovna rozhodla, že to bude 30 procent, což je stále méně, než požadovaly banky. A zároveň je to z hlediska státu stále výhodné.

LN Kolik „povolených“špatných úvěrů požadovaly banky?

Banky by byly nejraději, kdyby stát ručil za kompletní portfolio v plné výši. Z tohoto pohledu je konečných 30 procent docela dobrý kompromis.

LN U jednotlivých úvěrů v případě nesplacení uhradíte bance 80, respektive 90 procent jistiny podle velikosti firmy. Jak jste k tomu číslu došli?

Podobná procenta používá u svých záruk Evropská investiční banka nebo Evropský investiční fond. Aby se úvěrování skutečně rozběhlo, je potřeba dát dostatečnou záruku. Pokud bychom to neudělali, těch skoro 500 miliard zůstane jen na papíře. Banky by jely dál ve svých bezrizikových schématech a pomoc by se nedostala všude tam, kde je potřeba.

LN Poskytnete bankám takzvanou portfoliovou záruku. Jak to lidsky popsat?

Je to nástroj, kterým ošetřujeme riziko, aby banky se státním ručením nakládaly zodpovědně. Plnění státu ve vztahu k bance je limitováno 30 procenty úvěrového portfolia. Říkáme bankám: tady máte záruku 150 miliard, ale pamatujte, že to je 30 procent sumy, kterou firmám v rámci programu nabídnete. Zbylých 70 procent dáte ze svého.

Musí tedy počítat s tím, že když budou půjčovat příliš benevolentně a více než 30 procent úvěrů skončí nesplacením, nemůžou u nich počítat s tím, že jim stát cokoliv zaplatí. To motivuje banky, aby rizika řídily volněji než normálně, ale nikoliv bez důkladného rozmyslu.

LN O úvěry v předchozích programech žádaly i firmy, které měly problémy už před začátkem epidemie. Co se bude dít, když úvěr nesplatí?

V první řadě potřebujeme udržet životaschopné firmy. Hlavně malé a střední podniky s horším přístupem k úvěrům. Pokud taková firma potřebuje úvěr na provoz a banka posoudí, že je možné ho přidělit, dostane ho. Očekávám, že za stejný úrok jako před krizí. Pokud firma zkrachuje a nejedná se o podvod, podělí se o ztrátu banka a stát. Pokud těchto úvěrů bude do 30 procent, státu a ekonomice se to vyplatilo. Pokud více, rizika přebírají banky.

LN Kdo bude systém hlídat?

Na ČMZRB dohlíží Česká národní banka. V případě komerčních bank bude fungovat samoregulace díky zastropování státního ručení v rámci celkového portfolia, žádné jiné administrativní pojistky by reálně nefungovaly. Je potřeba vytěžit bankovní know-how v oblasti řízení rizik.

V první řadě potřebujeme udržet životaschopné firmy, hlavně malé a střední podniky s horším přístupem k úvěrům

LN Ale může se přece stát, že banky budou s lehčím srdcem půjčovat firmám s horší pověstí, protože drtivou většinu rizika má stát. Toho se nebojíte?

Banky si budou hlídat zdravou strukturu svého úvěrového portfolia. Nyní jsou velkým rizikem zatíženy i úvěry poskytované firmám s dobrou pověstí. Kazit si portfolio odepsaným úvěrem žádná banka na českém bankovním trhu, regulovaném ČNB, nebude.

LN Může se stát i to, že dlužník bude bance ručit třeba nemovitostí do sta procent výše úvěru. Znamená to, že banka může nakonec získat dům i 90 procent z jistiny od státu?

Pokud banka získá 90 procent jistiny od ČMZRB, pak ta právě v tomto rozsahu vstupuje do práv vůči klientovi namísto banky.