Mlynář v mlýnici války
Když se gestapo v lednu 1945 zmocnilo jejich vysílačky, Marta a jeho velitel kpt. Josef Šandera a radista ppor. Josef Žižka raději volili smrt, aby je nemohli nacisté donutit vypovídat, zůstal Tomáš Býček sám. Ale zkoušel vzdorovat osudu. Nejdříve v přestřelce unikl z pasti gestapa a v únoru se na Turnovsku pokoušel s pomocí amatérské vysílačky deset dní marně navázat kontakt s Londýnem. Nakonec musel v dubnu jít mezi sovětské partyzány a po jejich boku se dočkat v bojích konce války…
Tomáš Býček se narodil se 10. května 1910 v Holkovicích na Strakonicku v rodině mlynáře podařilo se mu dostat do Francie do řad 1. čs. pěšího pluku a stihl se ještě zúčastnit ústupových bojů na frontě a přesunu do Velké Británie, kde v roce 1943 absolvoval parašutistický a speciální bojový výcvik.
V rámci tříčlenné skupiny Barium byl v noci z 3. na 4. dubna 1944 vysazen polskými letci poblíž Vysoké nad Labem u Hradce Králové. Skupině se podařilo oživit protiněmecký odboj v severovýchodních Čechách. Vedle úspěšného zpravodajství parašutisté připravovali letecké shozy zbraní pro ozbrojené povstání.
Zasáhlo však gestapo a během nečekané vlny zatýkání gestapa se Býček 6. října 1944 přesunul do prostoru mezi Semily a Železný Brod a ztratil kontakt s Šanderou a Žižkou. Zapojil se do organizace majora Cermana a spolupracoval s ní i se sovětskými parašutisty a partyzány. Po válce se ocitl na měsíc ve vyšetřovací vazbě. Po objasnění tragického osudu skupiny Barium odešel na vlastní žádost v hodnosti poručíka do zálohy a nastoupil na místo národního správce pily v Křemži. Po komunistickém převratu již 12. března 1948 raději opustil Československo a přes Německo odjel do Anglie. V emigraci se nejdříve živil jako dělník a posléze kuchař v jídelních vozech u British Railways. Svobody své vlasti se již nedožil, zemřel v Londýně 28. listopadu 1986 na infarkt.