Čočky optikou jazykovědy
Včera tomu bylo 65 let od chvíle, kdy Otto Wichterle vynalezl kontaktní čočky. Téměř románový příběh o tom, jak světového úspěchu dosáhl na podomácku postavené aparatuře ze stavebnice Merkur, je u nás dobře známý. Pojďme se tedy raději podívat, jak je to s čočkami z jazykového hlediska.
A půjdeme na to trochu od lesa. Slovní zásoba češtiny se mění a obohacuje různými způsoby; jedná se například o odvozování (počítat > počítač), skládání (vysokorychlostní) nebo přejímání z cizích jazyků (monitor). Mimo jiné se tím projevuje tzv. jazyková ekonomie: je mnohem snazší vyjít z již existujícího materiálu než vytvářet slova úplně nová. Sami porovnejte, kolik dnes vzniká českých novotvarů a kolik slov přejmeme odjinud.
Nová označení však mohou vzniknout i pouhým posunem významu již existujícího slova, tedy aniž se změní jeho forma. Tím se dostáváme zpátky k čočce. Optická čočka získala pojmenování podle podobnosti se semenem čočky. V moderních slovnících se tedy u hesla čočka setkáme se třemi významy: rostlina, semeno rostliny a předmět, který se semenu podobá. Jde tedy o příklad tzv. polysémie (víceznačnosti). Na rozdíl od slov homonymních, jejichž formální shoda je náhodná (např. objetí má v češtině dva významy; jeden je odvozen od slovesa obejmout, zatímco druhý od objet), mají mezi sebou polysémní slova genetickou souvislost, což je na příkladu čočky dobře vidět. To, že se významy slov neustále posunují, dokládá i fakt, že během času se polysémie může rozpadnout. Příkladem je např. sloveso prát (se): prádlo se totiž dřív pralo tak, že se do něj ve vodě bušilo, což už je ve světě automatických praček pochopitelně neprůhledné.
Jedním ze základních způsobů tvoření nových lexikálních jednotek sémantickým posunem původního významu je právě metafora. Na listu pily máme zuby, protože připomínají zuby v ústech, a naopak mezi zuby v ústech máme stoličku, protože zub tvarem připomíná kus nábytku.
Tyto metafory jsou staré a plně lexikalizované; to znamená, že když mluvíme o stoličce v ústech, už si ji v duchu se stoličkou na sezení nespojujeme. Princip však přetrvává – s novými metaforickými posuny významů se běžně setkáváme i dnes. Příkladem může být myš: nejen v češtině se lexikalizovala (počítačová) myš, v silničním provozu se běžně setkáme se slangovým obratem hodil tam myšku.
Mluvíme-li o počítačích, nabízí se ještě zmínit různé názvy pro znak @ v cizích jazycích, což krásně odráží odlišné jazykové obrazy světa: maďarsky se zavináč řekne kukac (červ), italsky chioccola (šnek), polsky małpa (opice), rusky sobaka (pes), nizozemsky apenstaartje (opičí ocas), řecky papáki (kachňátko), švédsky snabel-a (chobotové a)...
Jak vidíme i bez čoček, metafora nemusí být jen prostředek básníků vznášejících se v oblacích; je běžnou součástí jazyka, který denně používáme, a od nikoho za to čočku nedostaneme.
Autorka pracuje v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český