1. Zdálo se, že zůstala jen poušť
Ani drtivé údery gestapa nedokázaly po heydrichiádě zcela zničit protinacistický odboj
Poprava generála Bedřicha Homoly v sekyrárně berlínské věznice Plötzensee proběhla podle pedantského záznamu nacistů v úterý 5. ledna 1943 ve 20.06. Generál poslední dopis své rodině uzavřel větou: O mé oběti nepíši, jest samozřejmá.
Homola jako velitel celostátní vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON) padl do rukou nacistů zradou 31. prosince 1941. O necelé tři měsíce později padl v boji s gestapem poslední nedopadený z dnes již legendárních „tří králů“, štábní kapitán Václav Morávek, a po útoku na Reinharda Heydricha v květnu 1942 rozjeli nacisté nemilosrdně další kolotoč poprav…
Zdálo se, že z českého vojenského odboje je mrtvá poušť, ale již na podzim roku 1942 se z trosek ON začala pomalu a opatrně klubat její třetí garnitura, do jejíhož čela se postavil gestapem neodhalený zemský velitel ON v Čechách, generál Zdeněk Novák, tehdy zaměstnaný jako tajemník organizace českých sládků. Jeho organizace navázala pomocí kurýrů přes Slovensko a Švýcarsko spojení s vedením zahraničního odboje v Londýně a časem dosáhla značného organizačního prostoru. Jejími hlavními oporami se staly Praha, Plzeňsko a severovýchodní Čechy. Na Moravě se začalo spoléhat především na organizaci, v níž působil v ilegalitě žijící generál Vojtěch Boris Luža. S ním se počítalo jako s hlavou vojenského odboje na území celého protektorátu.
Novákova ON byla spojena s PRNV (Přípravný revoluční národní výbor), v jehož čele stáli historik a předmnichovský ministr zahraničí prof. dr. Kamil Krofta a spisovatel a dramatik Jaroslav Kvapil. Novákův štáb se poučil z předchozích chyb ON při budování lehce gestapem postižitelného systému rámcových divizí, pluků a praporů a začal se tentokrát orientovat na velitelské podchycení uniformovaných protektorátních formací složených z Čechů.
Šlo především o vládní vojsko (v květnu 1944 však nacisty preventivně odsunuté do severní Itálie), četnictvo a policii, kde se předpokládala většinová vlastenecká orientace jejich příslušníků. Jednu z možností rychlé a organizačně zvládnutelné mobilizace velkého počtu mužů nabízel i Svaz českých dobrovolných hasičů v Čechách a na Moravě. Šlo o masovou organizaci, čítající v roce 1944 v protektorátu 7745 dobrovolných hasičských sborů s 216 070 členy! Ilegální organizace hasičů začala provádět cvičení vojenského charakteru a vykazovala falešnou spotřebu benzinu, který si chystala pro případ povstání v závěru války. Prověřila si i své mobilizační možnosti, když ve dnech 26. května až 5. června 1944 naplánovala v jednotlivých okresech v různých časových termínech „na úřední příkaz“poplachová cvičení. Při nich dokázalo z 113 007 povolaných hasičů v krátké době nastoupit na určená místa 61 334 mužů.
Na jaře roku 1944 se však generál Novák dostal do nechtěného kontaktu s volavčí sítí gestapa, v níž hráli významnou roli jedni z nejnebezpečnějších konfidentů – Stanislav Jizera a Viktor Ryšánek. Když gestapo zjistilo, jakých rozměrů Novákova organizace nabývá, zasáhlo. Novák o tom později napsal: K zatčení se gestapo odhodlalo po mé nezdařené schůzce s generálem Lužou v noci ze čtvrtka na pátek 23. června 1944. Pod záminkou neodkladného jednání v kanceláři PO vlákali mne do školy na Vinohradech, tam mne v počtu 30 ozbrojených mužů obstoupili, násilím vsadili do auta, zavezli za Prahu do jednoho hostince, kde se vydávali za odbojové pracovníky, kteří mají za úkol spojit mne s jedním parašutistou, který má pokyn z Londýna mne vyhledat. S tímto domnělým parašutistou potom inscenovali rozhovor. Když jsem tuto hru gestapa prohlédl a otevřeně jim to řekl, byl jsem zatčen a v dalších týdnech podroben celkem 53 výslechům...
Novák nic neprozradil. Gestapo však bylo již dostatečně informováno z jiných zdrojů, a tak byli zatčeni náčelník jeho štábu pplk. gšt. Stanislav Suledr, pražský velitel generál Jindřich Bejl, vrchní policejní rada dr. Josef Maixner, plukovník vládního vojska Theodor Lang, četnický major JUDr. Bohdan Ševčík a desítky dalších odbojářů. Vlna represí zasáhla v polovině září 1944 i hasiče: do konce roku gestapo zatklo 320 funkcionářů hasičského svazu. Přesto několik skupin Novákovy organizace odhaleno nebylo. Ty pak, byť ve velice omezených podmínkách, pokračovaly v Praze i na venkově ve své odbojové práci.
Od zatčení generála Nováka muselo uplynout ještě nekonečných 319 dní, než se okupační režim zhroutí a válka skončí. Decimovanému vojenskému odboji nakonec složil bezděčnou poklonu nenáviděný kat českého národa, státní ministr pro Protektorát Čechy a Morava Karl Herman Frank, který o vypuknutí povstání v Praze v květnu 1945 o měsíc později při výslechu ve Wiesbadenu generálovi JUDr. Bohuslavu Ečerovi řekl: Byli jsme překvapeni, že československá armáda nezanikla…
Autor je historikem VHÚ