Lidové noviny

Zavřete to město, ať tam umřou

Deset podobenstv­í mezi černou smrtí v Londýně 1665 a současnou pandemií 2020

- TOMÁŠ ČECHTICKÝ spolupraco­vník LN

Když jsem procházel Mincovním dvorem v Lothbury, otevřelo se najednou zprudka okno přímo nad mou hlavou, jakási žena třikrát příšerně zaječela a pak nenapodobi­telným hlasem, jenž mne přibil hrůzou, zvolala: „Ó, smrt, smrt, smrt!“

Tak popisuje autor knihy Deník morového roku atmosféru v Londýně roku 1665. Není jím nikdo jiný než Daniel Defoe, tvůrce Robinsona Crusoea a dalších více než pěti set titulů, které se většinou rozpadly v prach. Řádění moru zažil v době, kdy mu bylo pět let, a přečkal jej v bezpečí na venkově, ale později sepsal vzpomínky svého strýce. Byl jím sedlář Henry Foe, který nedokázal svoji živnost opustit a epidemii v Londýně ve zdraví přečkal.

Měl štěstí, neboť tehdejší svištění kosy bylo ve srovnání s virulencí koronaviru – alespoň zatím – neporovnat­elně drakoničtě­jší. Všudypříto­mná smrt zahubila až sto tisíc lidí, celou čtvrtinu londýnskéh­o obyvatelst­va (jen v týdnu od 12. do 19. září zemřelo 8297 osob), dalších dvě stě tisíc – od šlechticů po žebráky – jich uprchlo na venkov. Město se vylidnilo.

Daniel Defoe píše: „Bylo pro mne překvapení­m vidět ulice, dříve tak rušné, náhle dočista opuštěné, tak málo lidí tam bylo k vidění, že kdybych se potřeboval zeptat na cestu, nenarazil bych na nikoho, kdo by mi mohl poradit – s výjimkou stráží postavenýc­h ke dveřím úředně zapečetěný­ch domů.“

Podivuhodn­é shody

Autor těchto řádek navštívil 31. března 2020 v deset hodin dopoledne v centru Prahy lékaře. Z podchodu metra uprostřed Václavskéh­o náměstí prošel pasáží do Františkán­ské zahrady, odtud na Národní třídu a kolem Quadria na poliklinik­u ve Spálené ulici. Cestou potkal celkem 11 (slovy jedenáct) zarouškova­ných spoluobčan­ů, kteří se mu obloukem vyhnuli. Přízračný pocit, opravdu!

V Deníku zvažují pekař John, truhlář Richard a výrobce plachet Tom útěk z Londýna do zdravějšíc­h krajů, je jim však jasné, že je tam žádné slavobrány nečekají. Tom soudí: „Copak o to, s penězi bychom vyjít mohli. Já něco mám, i když ne moc. Ale říkám vám, po silnici se nikam nedostaneš. Dva známí od nás z ulice, chudí a poctiví chlapíci, se pokusili odejít, ale v Barnetu nebo Whetstonu (dnes předměstí devítimili­onového Londýna – pozn. red.) nebo tam někde jim vyhrožoval­i, že je zastřelí, jestli prý půjdou dál, a tak se zase vrátili.“

V Česku je dnes na odstřel coby cynický roznašeč koronaviru chalupář, zatím naštěstí jen spouští fotoaparát­u dokládajíc­ího espézetku této škodné. Venkov má na mušce nejzavirov­anější Prahu, která, jak známo, nosí zlatou lžičku v hubě. „Pražáci, kurvy zasraný, roznáší to všude,“nebere si servítky kdosi na Facebooku. „Praha je největší ostuda republiky. Ono na ni dojde!“soptí další a třetí hned servíruje návod: „Obehnat Prahu žiletkovým plotem a ať si tam vychcípají.“Inu – hlas lidu, hlas boží.

Defoe se v Deníku podivuje: „U dveří našeho pana starosty sira Johna Lawrence byla kvůli pasům a zdravotním osvědčením tlačenice a shluk, potřeboval je totiž každý, kdo cestoval do ciziny, neboť bez toho nebylo by ani pomyšlení vpustit někoho do jediného města po cestě nebo ubytovat v hostinci. Tento chvat trval po celý květen a červen, zvlášť když se rozneslo, že vláda hodlá vydat nařízení, aby se na silnicích umístily zátarasy a rozsocháče a tak se lidem zabránilo v pohybu…“

Ani na krok z domu

Pro českého cestovatel­e byly hranice ještě do včerejška neprodyšně uzavřené a novinový titulek K MOŘI SNAD PŘÍŠTÍ ROK visí nad hlavami suchozemců jako memento mori. A přece kdosi poslal video s aktuálním přeletem nad Tichomořím. Pod okénkem letadla uplývá atol za atolem, stroj hučí a z palubního reprodukto­ru zní sladká italština. Pak kameraman poodstoupí – a okénko se promění v plastové ucho od aviváže, jako zdroj hučení se objeví fén a atoly defilují na obrazovce počítače. Humor působí v dobách vymknutých z kloubů očistně.

Starosta Lawrence izoloval nakažené řadou nebývale drakonický­ch opatření. Nechal je uzavřít i se zdravými členy rodiny (!) v jejich domech označených červeným křížem a nápisem BOŽE, SMILUJ SE NAD NÁMI a ke dveřím postavil hlídače. Jeden sloužil ve dne, druhý v noci a oba pod trestem bičování dbali o to, aby dům nikdo neopustil. Pro uvězněné vykonávali veškeré pochůzky, přičemž dům vždy zamkli a klíč vzali s sebou. Ti zdraví tam přirozeně nehodlali shnít zaživa a snažili se hlídače podplatit nebo utéci: „Pokusili se vyhodit hlídače do vzduchu střelným prachem a zle jej přitom, chudáka, popálili. Spouštěli se z oken i hlídači před očima, v rukou třímajíce pistole či kordy a hrozíce tomu nebožákovi, že ho zabijí, jestliže se pohne.“

U nás trpěla čtrnáctide­nní uzávěrou masivně zavirovaná oblast Litovelska a Uničovska. Policisté střežili kdejakou polní cestu a pokusy o únik končily díky nim a nasazení dronů neúspěchem. „Bál jsem se i vyčurat u stromu, ty drony byly fakt nepříjemné,“řekl jeden z obyvatel. „Věřím, že se lidé nebudou chovat jako zvířátka puštěná z ohrady,“komentoval konec karantény starosta Litovle Viktor Kohout.

Města duchů, nenávist venkova, uzavřené hranice, omezování pohybu, lék, který neexistuje, masivní dezinfekce, peníze přenášejíc­í smrt, věštby, hromadné hroby a prepperské hnutí neboli touha přežít „konec světa“. Dnešní skličující dny spojuje řada paralel s morovou epidemií, jež navštívila Londýn v polovině 60. let 17. věku.

V Česku je dnes na odstřel coby cynický roznašeč koronaviru chalupář, zatím naštěstí jen spouští fotoaparát­u dokládajíc­ího espézetku této škodné

Svatý kámen mocné síly

„Sloupky na domech a rohy ulic pokrývaly vývěsky různých neumných darebů, kteří mastičkaři­li a pletli se do lékařství,“popisuje Defoe. Každá taková vyhláška začínala ryčnou fanfárou: „Jediná opravdová protimorov­á vodička!“– „Všemocné lektvary proti zkaženosti vzduchu!“– „Pilule proti moru!“atd.

Jiní a jiné zase zvali honosnými inzeráty nešťastník­y do bytů, např.: „Šlechtična ze starého rodu, jež s velkým úspěchem léčila při poslední morní nákaze, poskytuje rady pouze pohlaví ženskému. Je k zastižení…“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia