2. Moravský odboj se zkratkou R3

Dramatický příběh největší vojensko-partyzánské organizace v českých zemích

Dne 17. července 1944 došlo v Bohdalově u Žďáru nad Sázavou k formálnímu ustanovení odbojové organizace, která se však již od září 1942 složitě formovala na Českomoravské vrchovině ze zbytků gestapem rozbitých organizací Obrana národa a Petiční výbor Věrni zůstaneme. Na počátku tato odbojová síť nesla názvy Jaro a Přípravný revoluční výbor a nyní dostala konečné jméno Rada tří (R3). V jejím čele měli stát bývalý legionář divizní generál Vojtěch Boris Luža, profesor na nacisty uzavřené brněnské technice JUDr. Josef Grňa a představitel ilegální hasičské organizace Josef Císař.

V té době měla Rada tří prostřednictvím vysílačky paraskupiny Calcium (a později i výsadků Tungsten, Platinum a Bauxite) rádiové spojení s Londýnem a na jaře 1945 byla největší českou vojensko-partyzánskou organizací, jejíž skupiny působily na Domažlicku, v Praze, v Beskydech, Horácku, jižní Moravě, východních Čechách a především po celé Českomoravské vrchovině. Podzim 1944 se jí ale málem stal osudným…

Šlo po nich gestapo...

Ačkoliv se Radě tří podařilo již měsíc před bohdalovskou schůzkou uniknout z pasti volavčí sítě brněnského gestapa, ve které hráli hlavní roli nebezpeční konfidenti Viktor Ryšánek a Stanislav Jizera, vedení R3 se již poté nikdy nesešlo.

Generála Lužu, který se měl stát hlavou celého českého vojenského odboje, zastřelili při cestě z Říčan na Českomoravskou vrchovinu 2. října 1944 v obci Hřiště horliví přibyslavští četníci. Jeho vojenským nástupcem se stal bývalý legionář podplukovník jezdectva Josef Svatoň, který žil v ilegalitě již dlouhou řadu měsíců. Lužovu smrt se rozhodl řešit jako tvrdou výstrahu všem protektorátním četníkům v zemi.

Likvidací četnické stanice byla pověřena skupina dnes již romské partyzánské legendy Josefa Serinka, který uprchl v září 1942 z nechvalně známého „cikánského“internačního tábora v Letech u Písku. Mezi dvanácti mstiteli byl i generálův syn Radomír. Akce se uskutečnila v noci 26. října 1944, kdy partyzánské komando zastřelilo čtyři četníky a jednoho těžce zranilo. Prakticky vzápětí však R3 postihly další citelné ztráty. Již 1. listopadu 1944 gestapo odhalilo úkryt podplukovníka Svatoně v Pasekách poblíž Proseče. Svatoň a jeho pobočník poručík

Eduard Soška se dostali do přestřelky, při níž nacisté použili i lehký kulomet. Oba zranění odbojáři si raději vzali život, aby nepadli do rukou nepřítele. Další úder nacistů zasáhl R3 již druhý den, 2. listopadu 1944, když byl v rámci další vlny zatýkání v hasičské organizaci gestapem zatčen Josef Císař.

Radu tří nyní čekalo nové formování a nové úkoly. V jejím čele stáli nyní vedle profesora Grni jako tzv. „vojenští zmocněnci“kapitáni generálního štábu – noblesní diplomat a vynikající organizátor Josef Robotka a odvážný, avšak prchlivý radikální levičák Karel Veselý-Štainer, který měl řadu nesmyslných sporů s Londýnem a svými metodami velení se výrazně podílel na problémech s leteckými dodávkami zbraní.

... i stalinisté

Rada tří se dostala opět do spojení s Prahou, kde pro ni vykonala obrovský kus práce skautská Zpravodajská brigáda, která ji v květnu 1945 reprezentovala i v bojích na barikádách. R3 spolupracovala zpravodajsky a bojově i se sovětskými výsadky a měla kontakt s organizacemi Barium, Lenka-jih a Carbon, které vytvořily další paraskupiny z Velké Británie. Jádro sítě R3 tvořili ryzí vlastenci a demokraté – evangelíci, skauti, legionáři, někteří předváleční sociální demokraté, důstojníci předmnichovské československé armády i parašutisté z Velké Británie, ale především zcela obyčejní lidé, které z velké části za jejich odvahu a obětavost po únoru 1948 zcela nesmyslně ničil komunistický režim. Ve vězení se vedle řady dalších odbojářů z R3 ocitli Josef Grňa, a dokonce i Karel Veselý-Štainer. Další hrdinové odboje, jako například Radomír Luža a Josef Císař, museli odejít do exilu a na popravišti skončil například Josef Robotka. Komunističtí historici se potom postarali o to, aby úctyhodný příběh Rady tří skončil bagatelizován na okraji zájmu české veřejnosti.

Politický program R3 v podobě desatera na šířených letácích byl sice levicový, ale nikoliv marxistický, odmítal politické strany a uznával autoritu prezidenta Edvarda Beneše. Přestože Rada tří úzce spolupracovala s komunisty a ilegálními odbory a měla zásadní vliv na vytvoření vrcholného orgánu domácího odboje – České národní rady, která postavila Veselého-Štainera coby „generála Richarda“do čela svých vojenských sil, nebylo to do budoucna nic platné. Její válečné spojení s Londýnem na ni vrhalo pro stalinisty nepřijatelné stigma.

Především však vadil fakt, že šlo o nebojácné lidi, kteří dokázali v době pro národ nejtěžší vzít do rukou zbraně a neváhali nasazovat životy svoje i svých rodin. Tím byli pro podezíravý režim do budoucna stále nebezpeční…

Autor je historikem VHÚ