Výroba léků musí zpět do Evropy.
LN Ve čtvrtek jste o Fondu obnovy jednal s lídry členských států EU. Jaké jsou parametry?
Jeden fond není samospasitelný nástroj pro ekonomickou obnovu. Pro Česko coby menší ekonomiku orientovanou na export, která vyváží z 87 procent do zemí EU, je zásadní, aby znovu začal fungovat půlmiliardový vnitřní trh se všemi jeho svobodami. A nejen aby začal fungovat, ale aby byl posílen a byly konečně odstraněny překážky, třeba v oblasti služeb. Druhým osvědčeným nástrojem přímo v rozpočtu EU je kohezní politika, která slouží k ekonomické konvergenci a odstranění rozdílů mezi jednotlivými regiony. To znamená peníze na investice – a to je teď naprosto klíčové. Fond obnovy je plánován jako nástavba nad už fungujícími mechanismy. Klíčové je, aby nesloužil jako nástroj kolektivního zadlužení, ale aby se definovaly jasné priority a sektory, kterým bude třeba pomoct. Pro nás budou zásadní masivní investice zejména do infrastruktury. V té totiž ještě stále zaostáváme.
LN K dohodě o konkrétní podobě chystaného fondu zatím nedošlo. Zatímco jihoevropské státy požadují systém přímých grantů, severské země podporují co největší využití příštího sedmiletého rozpočtu EU a poskytnutí půjček, jež by tolik nezvýšily společný dluh. Jaký směr úvah převažuje?
Na jednání Evropské rady jsme mluvili o základních parametrech fondu, jeho velikosti, rozsahu, o tom, na co mají být prostředky využity, o nástrojích, které by se pro to využívaly, a o podmínkách, délce jeho fungování či splatnosti. Z mého pohledu nyní není prostor pro to, vymýšlet složité konstrukce, kde bude nutné hledat měsíce shodu na právním ukotvení, ale jít cestou vyzkoušených nástrojů. Buď se dohodneme na posílení tradičního sedmiletého rozpočtu EU a budeme financovat více projektů přímo z něj. Nebo se teď hodně hovoří o tom, že se společně zadlužíme a tyto prostředky použijeme na posílení rozpočtu EU a tento dluh budeme společně splácet v budoucnu. Tato možnost však není v souladu s primárním právem EU, protože platí princip, že Unie si půjčovat nesmí a rozpočet EU musí být vyrovnaný. Takže pokud bychom to chtěli změnit, znamenalo by to změnu smluv o EU.
LN Jaká je česká pozice?
U fondu je pro mě zásadní, že nebudeme míchat evropský rozpočet a financování členských zemí. Byl jsem vždy proti tomu, aby se z rozpočtu EU poskytovaly půjčky. Buď navýšíme platby do rozpočtu, nebo vytvoříme fond financovaný na trzích. Ale nemůžeme fond použít na financování zemí, protože čerstvé peníze na trhu prostě neexistují a žádné jiné finance než ty, jež tam daly členské státy v rozpočtu EU, také nejsou.
Některé státy v EU mají opravdu vysoké zadlužení a usilovně hledají zdroje pro financování protikrizových opatření, protože jejich rozpočty to nezvládnou. Mají problém si vypůjčit na trhu, a proto se vedou mnohahodinové debaty o společném zadlužování eurozóny. Zároveň se však i brání tomu zavázat se, že budou napříště více dbát na rozpočtovou odpovědnost, takže ostatní na to nechtějí přistoupit. To ovšem není případ České republiky.
LN A ten je tedy jaký?
Od roku 2014 jsem jako ministr financí důsledně snižoval dluh a naše veřejné finance jsou ve vynikající kondici stejně jako náš finanční sektor. Máme výborný rating, takže teď, kdy to naléhavě potřebujeme, si díky velmi nízkému zadlužení můžeme na trhu půjčit za výhodných podmínek. V minulých letech jsme si vytvořili jedinečnou výchozí pozici snižováním státního dluhu z 1683,3 miliardy korun v roce 2013 na 1640,2 miliardy korun na konci roku 2019, což znamenalo pokles ze 41,1 procenta na 29 procent hrubého domácího produktu. Díky omezené nabídce státních dluhopisů v minulých letech a zlepšujícímu se úvěrovému hodnocení České republiky bylo proto možné velice rychle zabezpečit financování nezbytných krizových opatření vlády na domácím trhu.
Od počátku roku jsme prodejem dluhopisů s průměrnou splatností cirka šest let získali již 386,2 miliardy korun, přičemž asi 90 procent prodejů, 344 miliard korun, proběhlo v období po vyhlášení nouzového stavu. Dosáhli jsme průměrného výnosu 1,19 procenta. V období po vypuknutí krize jsme si přitom půjčovali výhodněji než na přelomu loňského a letošního roku. V současnosti je tak bezpečně pokrytý letošní splatný korunový dluh z minulosti, přibližně 170 miliard korun, ale z emisí těchto střednědobých a dlouhodobých dluhopisů je k dispozici dalších 216 miliard korun na financování letošního schodku.
LN Finančník George Soros přišel před pár dny s návrhem, že by EU měla vydat věčné dluhopisy, u nichž není třeba jistinu splatit. Co tomuto nápadu říkáte?
Pokud se peníze použijí jenom na evropský rozpočet, a ne na financování členských států, nemám s tím problém. Otázka je, kolik bude marže a kdo by chtěl takové peníze půjčit. Navíc je to v rozporu se základními smlouvami EU.
LN Kdy očekáváte, že se spolu s evropskými lídry dohodnete na finální podobě takzvaného nového Marshallova plánu?
Čeká nás obtížná debata. Jestli se to povede v tomto roce, bude to obrovský úspěch. Vytvoření fondu úzce souvisí s evropským sedmiletým rozpočtem. Evropská komise předloží nové návrhy, kde bude analyzovat potřeby, kam by prostředky Fondu obnovy měly prioritně směřovat. Mělo by to být na začátku května. A pak uvidíme, kdy se v obvyklém formátu bude moci sejít Evropská rada. Neumím si moc představit, že se Rada dohodne na rozpočtu prostřednictvím videokonference. Poté začne klasické vyjednávací kolečko, které vyvrcholí na Evropské radě. Jak víte, v únoru jsme jednáním neúspěšně strávili desítky hodin. Teď po koronavirové krizi to bude ještě těžší. Doufám, že v červnu bychom mohli vést první diskusi tak, aby nejpozději během podzimu shoda byla. Politická „zelená“je jedna věc, druhá je pak vše včas přetavit do právního textu, který by byl účinný od ledna příštího roku, a umožnit tak firmám a lidem se na nový nástroj připravit a zahájit brzy čerpání.
LN Podle jakého klíče budou peníze pro jednotlivé země uvolňovány? Jakou roli sehraje fakt, že některé země jsou členem eurozóny, a jiné nikoliv? Dosáhnou země, kde platí eurem, na celkově vyšší finanční injekci?
Eurozóna již celou řadu přímo jí určené pomoci přijala, to je například úvěrová linka v rámci Evropského stabilizačního mechanismu ve výši 240 miliard eur, kde budou moci země čerpat až do úrovně dvou procent svého hrubého národního důchodu. Fond obnovy má být naopak určen pro všechny členské země. Jak už jsem řekl, napřed je potřeba vidět analýzu Evropské komise k potřebám, teprve poté budeme schopni definovat nějaký alokační klíč k fondu. O tom, že se v klíči bude zohledňovat dopad krize covid-19 na jednotlivé země, není pochyb. Ale jasně zaznělo, že fond zde nebude od toho, aby si z něj již dnes předlužené země sanovaly své problémy s likviditou na finančních trzích.
LN Jak velkou částku může Česko ze záchranných balíků v čistém získat?
To zatím nelze říci. Nepostupuje se obálkovým klíčem, který známe z politiky soudržnosti. Například Evropská investiční banka (EIB) poskytuje půjčky pro malé a střední podniky a tam nejsou stanoveny žádné klíče pro alokaci zemím. Záleží na tom, jak subjekty využijí finanční nástroje. To samé se týká likvidity uvolněné Evropskou centrální bankou. Co se týče pomoci z evropského rozpočtu, rozmohl se široce sdílený nesmysl, že EU již vytvořila nějaký záchranný fond související s kohezí. Ve skutečnosti však Evropská komise pomohla zemím s likviditou tím, že rozvolnila pravidla pro dočerpání nezazávazkované zbytkové alokace pro letošní rok. Vláda teď třeba diskutuje o tom, jak tento manévrovací prostor využít, protože lze pracovat s 850 miliony eur, které můžeme například přesouvat mezi operačními programy. Nejde však o žádné nové peníze. Kolik si budeme moci vzít z Fondu obnovy, zatím neumím říct, dokud nebudou jasnější parametry.
LN Do jakých odvětví či sektorů ekonomiky peníze prioritně půjdou? Kdo o tom rozhodne?
Znovu opakuji, že pro nás jsou naprosto nejzásadnější investice a obnova průmyslu. Připravili jsme Národní investiční plán a z něj je jasné, co nám chybí. Je to hlavně infrastruktura, dálnice, nemocnice, školy. Stavební průmysl se u nás musí stát jedním z klíčových odvětví. Potřebujeme také posílit investice do tuzemského cestovního ruchu. Jakým způsobem se budou prostředky rozdělovat a kdo o tom bude rozhodovat, musí být součástí víceletého finančního rámce, takže se na tom musíme všichni shodnout na Evropské radě.
LN Evropská komise i některé členské státy žádají zohlednění zelených aspektů. Vy velkým příznivcem Zelené dohody pro Evropu, tzv. Green Dealu, nejste.
Vůbec nerozumím zarputilému trvání si na podmínkách Green Dealu, kdy dokonce zaznívají hlasy, že se musí ještě urychlit, což je ve stávající situaci naprosto nerealistické. Green Deal a ambice uhlíkové neutrality je v EU mimořádně silná už pár let. Její dosažení se plánuje do roku 2050 a bude velmi náročné a nákladné zejména pro státy průmyslově založené. Tak to bylo už před krizí.
Teď se nám ekonomika propadne o 5, 10, možná i 15 procent, takže musíme v první řadě řešit její restart. Bez toho se totiž nemůže podařit ani Green Deal, takže nedává smysl teď řešit hlavně jej. Možná budeme muset na začátku trochu změnit tempo, určitě musíme přepracovat analýzu toho, co vlastně Green Deal pro ekonomiku znamená v nových podmínkách. Ekonomika EU nyní dostala největší ránu v historii, řada zemí je v nejsložitější krizi za několik desetiletí a my chceme vážně hovořit o tom, že budeme pumpovat stamiliardy eur primárně do zelené ekonomiky? Běžte to říct firmám a lidem, kteří řeší, z čeho příští měsíc zaplatí faktury. Evropa má díru v lodi jak vrata a místo, aby ji rychle zalepila, řeší ekologický filtr do padajícího komínu.
Jsme pro ekologizaci Evropy, musíme mít vysoké ambice, ale nebude-li fungovat hospodářství, nebude co a ani za co ekologizovat. Při obnově se musíme zaměřit na to, jak zajistit dostatek bezuhlíkové energie pro obnovu průmyslu, což nepůjde bez zvýšení podílu jaderné energie. Musíme posílit projekty, jež zajistí dostatek vody pro zemědělství, dále zlepšit strukturu a odolnost lesů a obnovu naší přírody. Vlastně nám krize možná i trochu pomohla, protože jsme si uvědomili, co je důležité a bez čeho nedokážeme přežít. Na to se musíme soustředit. A to je voda, energie a potravinová soběstačnost.
LN Koronavirus odhalil, že Evropa je extrémně závislá na dovozu léků a zdravotnických pomůcek. Jak bude do budoucna EU řešit soběstačnost v této oblasti? Česko zařadilo farmaceutický průmysl do kritické infrastruktury. Koordinuje se toto nějak na celoevropské úrovni?
V době vypuknutí krize byl absolutní nedostatek zdravotnických prostředků napříč Evropou a výrobní kapacity nestačily, a to ani v situaci, kdy některé firmy svou výrobu přeorientovaly. Logickým důsledkem byly masivní importy z těch částí světa, kde už byla krize za svým vrcholem. Myslím, že EU si z toho vzala poměrně jasnou lekci, že spoléhat na třetí státy není cestou.
Mluví se o strategické autonomii, a to i v souvislosti s nastartováním ekonomik. Třetina globální produkce léčiv se děje v Číně, další velká část v Indii, což je obrovské riziko pro naše zdravotnictví. Musíme vytvořit pobídky, abychom přilákali výrobu nenahraditelných léků a zdravotnických prostředků zpět do Evropy. S tím bude souviset i podpora výzkumu a vývoje. Ostatně i mnohé české firmy a univerzity během krize vymyslely skvělá inovativní řešení, která jsme uměli i exportovat a pomohli jsme zasaženým zemím. Jsem na to pyšný a chci je podpořit, aby jejich úspěch byl stabilní.
LN Další oblastí, kde je potřeba dohodnout koordinační mechanismy, jsou nyní již rozvolňující se pravidla pro cestování. Jak se v EU řeší režim na vnitřních hranicích jednotlivých států, koordinuje se rozvolňování restrikcí a otevírání?
Režim na vnitřních hranicích je sice ovlivněn schengenským kodexem, ale v zásadě si ho řeší členské státy samy. Typicky uzavírání hranic v takto mimořádné situaci je právem EU dotčeno jen z malé části. Jde spíše o to, vzájemně si říci, jaká je situace, aby nevznikal naprostý zmatek. Dohodnout se musejí hlavně sousední státy, aby pro své občany a podniky nevytvářely neřešitelné situace.
Když krize začala, každý stát si začal bez ohledu na ostatní zavírat své hranice pro určitý typ dopravy zboží či lidí a často o tom ani nedal sousedům vědět. Někdo zavíral hranice i pro tranzit, někdo nechával zboží proudit zcela volně, někde se situace lišila dokonce podle hraničního přechodu. Evropská komise zkraje navrhla zelené pruhy, což je speciální způsob, jak zajistit, že kamiony se zbožím můžou skrze hranice přejíždět bez problémů. Ne všechny členské státy je ale respektovaly. Česko se je snažilo zavést na svých hlavních hraničních přechodech jako první, protože vnitřní trh a pohyb zboží přes naše hranice je pro nás naprosto klíčový. Když se ale členské státy rozhodnou evropské právo nerespektovat, je jakákoliv koordinace ze strany Evropské komise málo platná. Pak nastoupí komunikace lídrů a ministrů, což se v nejintenzivnější fázi dělo každý den.
Komunikoval jsem se všemi z okolních zemí, řešil různé situace a vždy jsme se nějak domluvili. Ministr dopravy Karel Havlíček (za ANO) obtelefonovával jednotlivé ministry v jiných zemích a doslova je ukecával, ať pustí kamiony v Rumunsku, pak se rozjede Maďarsko, tím i Slovensko, které nám otevře hranice, a my nebudeme blokovat Němce. Kdyby s tímto uměla do budoucna Evropská komise pomoci, bylo by to skvělé.
Je ale jasné, že jsme podobnou věc dělali všichni úplně poprvé, takže se chyby na začátku určitě vyskytly. Jako členské státy musíme trochu víc zapracovat na lepší koordinaci v krizových situacích.
Ekonomika EU dostala největší ránu v historii, řada zemí je v nejsložitější krizi za několik desetiletí – a my chceme vážně hovořit o tom, že budeme pumpovat stamiliardy eur primárně do zelené ekonomiky?