Jaký bude exit z karantény? R
Evropské ekonomiky se nacházejí ve stavu nejistoty. Odpovědi přijdou, až bude po všem
ůzné evropské státy byly pandemií zasaženy s různou silou a ne v úplně stejném čase. Podobně různě nastaveny jsou záchranné balíčky.
Máme jednotný trh, ale strategie exitu z karantény se liší a rozdíly mezi státy EU budou větší než před krizí.
Německo již otevřelo menší obchody minulý týden, Lucembursko otevřelo školy a stavby. Česká republika uvolňuje menší obchody, ale stavby nikdy neuzavřela a některé továrny tu zastavili majitelé.
Je také zřejmé, že země jako Itálie, Francie, Španělsko a Británie budou rozvolňovat restrikce pomaleji, bude to trvat o mnoho týdnů déle než u nás.
Jednotlivé vlády se budou pochopitelně řídit různými kritérii, především zdravotnickými a hygienickými: šířením infekce, úmrtností, kapacitou nemocnic, dostupností respirátorů a ochranného materiálu, testů a chytrých karantén apod. Každý den, každý týden, každý měsíc restrikcí ale zvyšuje účet za ekonomický propad. Ten pak bude pro různé vlády propastně rozdílný.
Jiný kraj, jiná opatření
Podobně jako jsou rozdíly mezi zeměmi, jsou rozdíly mezi jednotlivými odvětvími a sektory ekonomik. Podle francouzského časopisu L’Opinion některé firmy a některá celá odvětví v jednotlivých zemích zastavily produkci pouze proto, že neměly dezinfekci a ochranný materiál.
Chemický průmysl funguje v plné kapacitě v Německu, Itálii a Británii, ve Francii jede ale pouze na 80 procent kapacity. Nákladní doprava funguje v plné kapacitě v Německu, v Itálii je na 90 procentech a ve Francii na 80 procentech.
Evropské státy nyní nejvíce ze všeho budou potřebovat ekonomické specialisty na to, kde jsou v provázaných ekonomikách jističe a na co je potřeba dávat pozor, aby nenastaly v okruzích a sítích zbytečné zkraty. A přičíst si můžeme i ekonomickou pomoc. Francouzská fiskální pomoc je 4,55 procenta HDP. Německá čtyři procenta HDP, ale třeba italská jen dvě procenta HDP. Schválená pomoc se může od skutečné navíc lišit tím, jak snadno bude prostupovat byrokratickou masou. Kdybychom uvažovali logicky, tak největší pomoc by měla jít tam, kde je nejvíc kvůli nákladům pandemie potřeba, jenže to z pochopitelných důvodů není možné. EU zkrátka není stát a má k tomu daleko.
Nedostatek koordinace ale může způsobit velké problémy. EU jak známo – a je to zásadní – pozastavila kvůli pandemii přísná pravidla pro zákaz poskytování státní a veřejné pomoci na jednotném trhu EU. Největší výzva pro Evropu přijde ve chvíli, kdy se začne uvažovat o tom, že pravidla (třeba i ty fiskální) mají zase platit a kdy se lhůta na jejich plnění začne zase blížit.
Evropě hrozí návrat určitého druhu protekcionismu a ekonomického nacionalismu. Každá země bude v pokušení podporovat a chránit sektor, na kterém jí nejvíce záleží: v Německu půjde asi o výrobu aut, ve Francii asi o výrobu letadel. Členské státy budou nabízet garance, odklady splátky daní, kapitálové injekce i částečné zestátnění nebo znárodnění. Kromě obtížně definovaných národních zájmů se samozřejmě bude nejlépe dařit těm, kdo mají nejostřejší lokty, nejlepší právníky, lobbisty a píáristy. Dočasné uvolnění veřejné pomoci bylo sice správné, zároveň si rychle uvědomíme, jak je důležité a zásadní, že pro normální časy tento zákaz v EU máme. Francie plánuje investovat 20 miliard eur do francouzských strategických společností, Německo 100 miliard eur do německých strategických společností.
Lze očekávat soudy a stížnosti. Takový Ryanair už protestuje proti tomu, že francouzská vláda chce odpustit daně Air France. Co když francouzská vláda aerolinie zestátní? Italské ministerstvo financí už například uvažuje o obnově holdingů IRI, tedy státních průmyslových konglomerátů vytvořených za Mussoliniho, které zahrnovaly leccos. Od ocelářství přes správu dálnic až třeba po dálniční kafeterie.
Největší výzva pro Evropu přijde ve chvíli, kdy se začne uvažovat o tom, že pravidla mají zase platit, a kdy se lhůta na jejich plnění začne blížit
Prognózy jsou zbytečné
Další téma je ochrana oslabených evropských firem před převzetím z ciziny. Budou nějaká společná pravidla? Bude na nich shoda? Bude se Evropa chránit před Čínou nebo také před arabským a případně dokonce americkým kapitálem? V Německu nebo ve Francii americký kapitál nechtějí, v takovém Polsku či Pobaltí je ale jednoznačně vítán. Nebo se idea společného postupu proti přebírání oslabených firem rozpadne a každá země si pojede po svém?
Další potíž bude výstup z kurzabeitu. To je sice skvělý nástroj, ale obtížně se z něj vystupuje. Kdy budou postižené firmy dost silné, aby mohly začít platit výplaty zaměstnancům zase samy? Firmy teprve po exitu z restrikcí poznají, jak jsou opravdu oslabeny dodavatelsko-odběratelské řetězce a jaké jsou skutečné výpadky v mezinárodním obchodu.
Evropské ekonomiky se nacházejí ve stavu radikální nejistoty. Jak rychle se začnou zase vydělávat peníze, až skončí karanténa? Budou tu ještě dodavatelé? Vrátí se zákazníci? Vrátí se ekonomiky k plné kapacitě? Přijdou trvalé strukturální změny? Samé otázky. Prognózy jsou zbytečné. Teprve po exitu z restrikcí zjistíme, jak jsou doopravdy ekonomiky zraněné.