Dalekohled s brýlemi
Je to nejznámější vědecký přístroj na světě. Jeho existence začala s velkými očekáváními, pokračovala obrovským zklamáním, ale pak se vše k dobrému obrátilo. V pátek uplynulo třicet let od chvíle, kdy raketoplán vynesl do vesmíru Hubbleův kosmický dalekohled.
Stalo se tak po mnoha odkladech; za jeden z nich mohla i havárie raketoplánu Challenger, která zpozdila všechny další lety. Přípravu dalekohledu postihly i úsporné škrty. Původně měl mít třímetrové zrcadlo, ale to bylo zmenšeno na 2,4 metru. Programu naštěstí pomohlo, když se při jeho přípravě americká NASA spojila s Evropskou kosmickou agenturou (ESA).
Přístroj, který je dlouhý 13 metrů, široký čtyři metry a váží 11 tun, se pak usadil na oběžné dráze ve výšce až 600 kilometrů nad Zemí, kterou obletí jednou za půldruhé hodiny. A objevil se malér. Posílal rozmazané snímky. Ukázalo se, že zrcadlo dalekohledu, které sbírá světlo vzdálených objektů, je na okrajích příliš ploché a odchyluje se až o 2,3 mikrometru od požadovaného tvaru. Kontrola ještě na Zemi neproběhla správně…
To, co vypadalo jako obrovský propadák, se však podařilo až neskutečně zvrátit. Konstruktéři vymysleli korekční systém, jehož optické komponenty v prosinci 1993 namontovali astronauti při servisní misi. Korekce funguje jako u brýlí – zkresluje světelné paprsky tak, aby je pak přístroj zobrazil správně. A to od té doby Hubbleův teleskop dělá.
Jeho životnost byla plánována na deset let. Pracuje však pořád, i když se čeká, že už se v něm něco musí porouchat. Pozorování
neovlivňují turbulence a znečištění zemské atmosféry.
Veřejnosti se obvykle nejvíc líbí, že dalekohled „vidí do minulosti“. Expozicí po dobu třeba i sto hodin totiž dokáže nasbírat dost světla na to, aby zobrazilo galaxie vzdálené více než 12 miliard světelných let od nás. Neboli toto světlo přináší informace z doby, kdy byl vesmír o tolik miliard let mladší.
O Hubbleově dalekohledu se však právem mluví jako o továrně na vědecké výsledky. Umožnil studovat podrobně jádra galaxií. Neobyčejně úspěšný byl při hledání vznikajících hvězd a pozorování hvězd zanikajících. Pomohl udělat spektrální analýzu atmosféry exoplanet – planet ležících mimo naši sluneční soustavu, jejichž existence nebyla v době startu dalekohledu ještě vůbec potvrzena. Data z něj umožnila zpřesnit odhad stáří vesmíru na 13,8 miliardy let.
Pokud pro dalekohled v dalších letech nepřiletí nějaká mise, spadne někdy kolem roku 2045 na povrch Země, což asi nikdo nebude chtít uskutečnit neřízeně. Mezitím by měl mít ve vesmíru svého nástupce – dalekohled Jamese Webba. Vypuštěn měl být už v roce 2014. Nebyl. Poslední ohlášené datum, březen 2021, přestalo platit v minulých dnech, protože virová pandemie přerušila práce na jeho konstrukci a přinesla další, zatím neodhadnuté zpoždění.
Webbův teleskop bude umístěn ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země a ponese zrcadlo dokonce o průměru 6,5 metru složené z 18 šestiúhelníkových segmentů, které se v kosmu rozloží. Tak snad se nic nezasekne.
Co vypadalo jako obrovský propadák, se podařilo zvrátit. Konstruktéři vymysleli korekční systém, který funguje jako u brýlí – zkresluje světelné paprsky tak, aby je přístroj zobrazil správně.