Pandemie na právech pacientů nic nezměnila
Každý účastník systému zdravotního pojištění má právo na dostupnost hrazené péče, včetně té plánované. Tento nárok dle zákona o veřejném zdravotním pojištění nebyl ani během pandemie nijak omezen. Zajistit tuto dostupnost musí zdravotní pojišťovna. Lze se jí domáhat i soudně.
Resort zdravotnictví zkraje pandemie nemocnicím uložil omezit plánovanou péči. U některých pak její rozsah poklesl až o polovinu. Pokud se ale péče zanedbá, může to být nebezpečné. Lékaři již varují před opožděnou léčbou rakovin či nemocí srdce. Narůstá též počet prasklých slepých střev a dekompenzovaných diabetiků.
Pokud pacient potřebuje péči neodkladně, nesmí být odmítnut z kapacitních důvodů ani kvůli nemoci covid-19. Chrání ho totiž § 48 odst. 3 zákona o zdravotních službách. Nezaniká ani nárok na plánovanou péči. Tu je zdravotní pojišťovna povinna pacientovi nadále zajistit dle § 46 zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Nemocný, který se domnívá, že by mohl být nakažen koronavirem, má právo být na něj bezplatně otestován. Jde o hrazenou službu. Ošetřující lékař by neměl činit překážky s indikací testu.
Nakažený s vážnějším průběhem má právo na poučení dle § 31 a násl. zákona o zdravotních službách o veškeré známé léčbě, včetně přístrojové podpory a léků, u nichž se nově prokázala účinnost; tyto léky jsou při podání na lůžku hrazené (§ 15 odst. 5). Pokud vznikne problém s jejich dostupností v dané nemocnici, může pacient využít práva volby poskytovatele, v krajním případě i v zahraničí, kde mu bude péče proplacena až do výše úhrady v ČR. Případný zákaz vycestování by se tu podle mne neuplatnil.
Stále se lze nechat léčit v EU Právo na péči v jiné zemi EU mají ostatně i pacienti s jinými nemocemi dle § 14 zákona o zdravotním pojištění, což může být důležité jak pro vzácně nemocné, tak pro pacienty z příhraničních regionů, kde je „cizí“nemocnice jen kousek (např. Rumburk nebo České Velenice). Taková návštěva lékaře je přitom uvedena jako výjimka ze zákazu cestování.
Pacient-senior se nemusí bát, že se na něj nedostane ventilátor, protože snad bude přidělen mladšímu, jak se chybně psalo. Zaprvé, kapacity intenzivní péče jsou u nás dostatečné, s velkou rezervou. A i kdyby ne, péče se ani v krajních nouzích nepřiděluje podle věku, ale výhradně dle medicínských kritérií.
Soukromí nebylo respektováno Nemocní mají i v pandemii právo na soukromí a lékařskou mlčenlivost. Pacienti s covid-19 proto mají nárok „nebýt medializováni“. Informace o jejich zdraví mohou být zveřejněny jen s jejich výslovným souhlasem. To samozřejmě platilo i pro zemřelé. Popis příčin jejich úmrtí na tiskových konferencích toto právo porušoval.
O nakažlivé nemoci se však mohou od lékaře dozvědět osoby z pacientovy domácnosti nebo ti, kdo o pacienta pečují, a to i bez jeho souhlasu. Na rozdíl od testování na HIV se však na koronavirus nelze nechat otestovat anonymně.
Pacient má právo odmítnout zákrok i hospitalizaci tzv. negativním reverzem, což platí i pro nemocné s koronavirem. Výjimkou jsou však karanténní opatření a nařízené izolace. Při nich neplatí ani právo volby nemocnice.
V budoucnu očekávám propad příjmů zdravotního pojištění. Pravděpodobně sice nedojde k formálnímu omezení práv pacientů na bezplatnou péči, možná však vzroste neformální tlak na lékaře, aby odmítali pacienty, kteří se „nevejdou do rozpočtu“.
Autor se věnuje zdravotnickému právu