3. Příliš velká víra v zásilky zbraní

Letecké dodávky pro český odboj narážely na problémy, přetavené pak v mantru o proradném Západu

Ještě v noci ze 4. na 5. května 1945 byly ve vzduchu nad protektorátem tři paraskupiny vycvičené ve Velké Británii. Dvěma vysazení ve východních Čechách zhatilo extrémně špatné počasí a té třetí noční boje poblíž místa seskoku u Domažlic. Spojenecké letouny tak nemohly vysadit ani dvě bohaté zásilky zbraní pro české partyzány...

V té době končila na Českomoravské vysočině stejně hořce i mise kpt. Pavla Hromka, jemuž vojenský velitel Rady tří „generál Richard“– vznětlivý levičák kpt. gšt. Karel Veselý-Štainer – nařídil 4. května odeslat depeši s novými žádostmi o shozy zbraní. Ta končila slovy: Bezbranný lid, opět oklamán sliby, je přesvědčen, že ze Západu se opakuje Mnichov. Z ryze vojenského problému se stalo politikum. Z této a podobných depeší učiní v příštích letech komunistická propaganda účinnou mantru o „proradném Západu, který nechtěl dodat československému lidu zbraně pro boj s nacisty“.

Český domácí odboj poslední rok války ochromovala víra, že na jeho problémy s nedostatkem munice existuje všelék v podobě masivních leteckých dodávek zbraní. K tomu mu měli s pomocí vysílaček a radiomajáků Eureka dopomoci parašutisté.

Od dubna 1944 do března 1945 provedla v protektorátu Zvláštní skupina D pro výsadkové operace spolu s britskou zpravodajskou a sabotážní organizací Special Operations Executive 13 výsadkových operací v síle 45 mužů. Bohužel nacistům se podařilo postupně sedm skupin zlikvidovat či zbavit je spojení se zahraničím. V dubnu 1945 tak bylo aktivních jen šest vysílaček, a to na Moravě. Čechy byly bez spojení a v Praze začala být aktivní vysílačka Anna až od 28. dubna!

Do protektorátu od 16. února do 4. května 1945 odletělo se zbraněmi 95 spojeneckých letounů s celkovým arzenálem asi pro 10 000 mužů. Nakonec se však podařilo uskutečnit pouze 20 výsadků zbraní v 264 kontejnerech a 123 balících o celkové váze 65,6 tun. Asi čtvrtiny tohoto objemu se zmocnili, zpravidla vinou indiskrece českých obyvatel, nacisté. Ostatní lety byly neúspěšné kvůli špatnému počasí, signalizačním chybám domácích odbojářů, činnosti německých nočních stíhačů, zákazům sovětské strany létat v jejím operačním pásmu i kvůli faktu, že se někdy čeští odbojáři z různých důvodů na plochy pro shozy vůbec nedostavili.

O to větší rozhořčení živili levičáci ve zklamaných lidech v odbojových skupinách. A to ještě nevěděli, že spojenecké letectvo dodalo během války letecky 10 485 tun vojenského materiálu francouzským odbojářům a 13 659 tun jugoslávským partyzánům. Do Řecka letecky bylo shozeno 5796 tun a další bohaté zásilky šly do severní Itálie. I do sousedního Polska se podařilo shodit desetkrát více materiálu než do českých zemí.

Český odboj (především velení Rady tří) měl však při špatném spojení naopak „velké oči“a požadoval od Spojenců od počátku zcela nerealistické masivní dodávky, které v hustě osídleném protektorátu nešlo z řady důvodů dlouho provést.

První slib omezeného počtu zbraní pro vyzbrojení základních kádrů odboje a pro diverzní činnost na Moravě byl přislíben od 7. října 1944, což bylo odbojem naivně prezentováno (a komunisty později zlomyslně interpretováno), že celá Morava čekala „jako přetopený kotel“na stovky letadel. Nakonec přišla „ledová sprcha“, když Spojenci 15. listopadu shozy odložili na únor 1945. Na to domácí odboj, především Rada tří, reagoval ostrými telegramy, které zhusta později citovali komunističtí historici.

Spojenci tehdy zásobovali především odboj ve Francii, Jugoslávii a Itálii. Jejich střízlivý pohled na přehnané české požadavky pro podporu mohutného povstání ovlivňovaly i negativní zkušenosti s málo úspěšným vzdušným zásobováním vysazených jednotek při obrovské výsadkové operaci u holandského Arnhemu v září 1944. Příčinou neúspěchu tam kromě špatného počasí byla i blízkost německých pozic a malé plochy obsazené spojeneckými výsadkáři.

Podobně neblahé zkušenosti nabízela také povstalecká Varšava v srpnu a září 1944, kde Spojenci shodili se značnými ztrátami svých perutí 233 tun vojenského materiálu od zbraní až po léky a potraviny. Povstalci však v hořící Varšavě mohli přijmout ze stejných důvodů jako v Arnhemu pouze 109 tun, což bylo pro tak velké povstání zoufale málo. Ztroskotal tehdy i americký plán shodit ze 107 letounů B-17 za denního světla najednou 1284 zásobníků. Cíle dosáhlo sice 104 letounů, ale k povstalcům dopadlo pouze 388 zásobníků…

Proto začali Spojenci posílat první dodávky zbraní do protektorátu až v únoru 1945, ale tehdy vedle špatného počasí selhal zcela domácí odboj (chaotické informace, špatná signalizace na plochách, nahlášené plochy bez vycvičených skupin…). Rychlý spád událostí na jaře 1945 potom přinesl skromný výsledek, který již byl vyčíslen. Proč však sovětská strana tehdy shodila do českých zemí stejně omezené dodávky zbraní, se ovšem později již neptal nikdo...

Autor je historikem VHÚ