Výškař, jenž uspěl jako literát
Odešel Per Olov Enquist, který občas provokoval kontroverzními názory a postoji
Vsobotu 25. dubna zemřel po dlouhé nemoci jeden z nejvýznamnějších, nejvydávanějších a nejčtenějších švédských autorů druhé poloviny dvacátého a začátku jedenadvacátého století – prozaik, dramatik, esejista, filmový a televizní scenárista, literární a divadelní kritik a politický debatér Per Olov Enquist.
Enquist (narozen 23. 9. 1934 v Hjoggböle) pocházel ze severošvédského kraje Västerbotten. Matkou, učitelkou základní školy a přívrženkyní takzvaných svobodných církví, byl vychováván v přísně protestantském duchu, záhy se však začal zajímat i o světské, „hříšné“stránky života, především o sport: už v dorosteneckém věku vynikl ve skoku vysokém.
Ještě dál než jako výškař (patřil mezi švédskou elitu, ale nikdy nestanul na nejvyšším stupni vítězů, zůstal best of the rest) to dotáhl na literárním kolbišti. Debutoval roku 1961, větší pozornost na sebe poprvé upoutal o tři roky později Magnetizérovou pátou zimou. Definitivně pak prorazil dokumentárním románem Legionáři (1968), vrhajícím nové světlo na traumatickou epizodu moderních švédských dějin, násilnou deportaci skupiny vojáků z pobaltských zemí, kteří za druhé světové války bojovali na straně Německa a po jejím konci požádali o azyl ve Švédsku, do Sovětského svazu.
Postupně rozšiřovaná stavba Celé Enquistovo dílo je v jistém smyslu dílem jediným, poněvadž se v něm stále a znovu opakují tytéž tematické okruhy: sám spisovatel ho charakterizoval jako stavbu, kterou postupně rozšiřuje o další místnosti. Přesto je u něj patrný jasný vývoj. Zatímco starší prózy zpochybňují – nebo přinejmenším relativizují – známé historické a politické události, pozdější práce se spíš dají označit za sondy do lidského nitra, dotýkající se partnerských vztahů a delikátní rovnováhy mezi rozumem, racionalitou na straně jedné a citem, vírou a láskou na straně druhé. Vrcholným dílem tohoto období je Svržený anděl (1985), útlý román, v jehož středu stojí bizarní bytost se dvěma nerozlučně srostlými hlavami, jednou mužskou a jednou ženskou.
Enquistovým čtenářsky nejvděčnějším titulem je historický román Návštěva osobního lékaře o tragické lásce dánské královny Karolíny Matyldy a německého lékaře Struenseeho, který se v Dánsku neúspěšně pokusil o osvícenskou reformu společnosti. Zvláštní místo v autorově bibliografii zaujímají rozsáhlé memoáry Jiný život (2008), v nichž kromě vlastních prožitků líčí radikální přeměnu švédské společnosti v minulém století. Spisovatelovo dílo se uzavřelo roku 2013 Knihou podobenství.
V režii Ingmara Bergmana Teprve v poměrně pozdním věku, roku 1975, se tehdy už etablovaný prozaik překvapivě prosadil i jako dramatik. Hned jeho prvotina Noc tribádek zaznamenala obrovský úspěch na domácích i zahraničních jevištích a totéž platí o divadelních hrách následujících: Faidra (1980), Ze života žížal (1981), V hodině rysa (1988) či Obrázkáři (1998), které ve stockholmském Královském dramatickém divadle režíroval Ingmar Bergman. Jejich protagonisty jsou často zlidštěné, mýtů zbavené důležité postavy severské kultury: August Strindberg,
Hans Christian Andersen či Selma Lagerlöfová.
Enquist se stal nositelem řady domácích i zahraničních cen včetně prestižní Literární ceny Severské rady a ceny Augustovy, stejně jako jeho velký vzor August Strindberg (o němž v roce 1985 napsal životopisný televizní seriál) však nikdy nebyl zvolen do nejvyšší švédské literární instituce, Švédské akademie. Lze se domnívat, že u obou tvůrců to mělo stejnou příčinu: neortodoxní, kontroverzní názory a postoje, jimiž občas vědomě provokovali.
Několik autorových opusů se dočkalo zfilmování a valná část jich byla přeložena do řady cizích jazyků. Česky vyšla desítka románů a divadelní hry se opakovaně vracejí na scény českých divadel.
Divadelní ústav v současnosti připravuje knižní vydání rozsáhlého výboru Enquistových dramat.
Jeho pozdější práce se dají označit za sondy do lidského nitra, dotýkající se partnerských vztahů a delikátní rovnováhy mezi rozumem, racionalitou na straně jedné a citem, vírou a láskou na straně druhé