Křeček na Marsu
Horolezci, kteří se drápali na horu Llullaillaco v Andách na hranicích Argentiny a Chile, vyprávěli, že u vrcholku této bývalé sopky, v nadmořské výšce 6739 metrů, zahlédli jakési myši. V roce 2013 je dokonce jedna výprava natočila. Vypadalo to nepravděpodobně, takhle vysoko se životu nedaří. Natož savcům.
Nicméně americko-chilský tým se k hoře vypravil, pátral – a našel. Vyfotil a do pastí ulovil malé hlodavce, kteří v české terminologii patří mezi křečky a nesou latinské označení Phyllotis xanthopygus. Anglický oficiální název je popisnější – yellow-rumped leaf-eared mouse, což se dá přeložit jako „myš se žlutým zadečkem a ušima ve tvaru listu“. Výzkumníci, které vedl Jay Storz z Nebraské univerzity, nyní zaznamenali své poznatky v biologické databázi bioRxiv.
Záhadné je, jak tento savec může vůbec přežít v tak nehostinných končinách, kde průměrná teplota dosahuje minus 15 stupňů Celsia, ale mráz klesá i pod minus 60 stupňů. Na povrch v takové nadmořské výšce dopadá nebezpečné ultrafialové záření neodfiltrované atmosférou. To jsou podmínky, které připomínají situaci na Marsu. Jenom s kyslíkem je to na vrcholu Llullaillaco lepší, ovšem i tak je ho o polovinu méně než v nížině.
Jak se tedy křeček mohl stát nejvýše žijícím savcem na zeměkouli? Těžko říct. Jeho malé tělo má – třeba oproti lednímu medvědovi – nevýhodný poměr povrchu těla ve vztahu k hmotě vnitřku těla. Teoreticky by měl hned umrznout. Není zatím jasné, čím se živí. Tak vysoko už nic zeleného neroste, rostliny se vytrácejí už o dva tisíce metrů nadmořské výšky níž. Výzkumníci předpokládají, že křečci žerou nějaký hmyz, ale nevědí jaký. Tohle se ještě pokusí zjistit, až naberou dost sil (a peněz) na další velehorskou výpravu.
Víme, že někteří živočichové dočasně přežijí ještě ve větších výškách. Husám indickým (Anser indicus) se někdy říká „kosmonauti ptačího světa“, protože dokážou létat výš než kterýkoli jiný pták, až kolem osmi kilometrů vysoko, přeletí i pohoří Himálaj. Ale to je několikadenní „výlet“. Křeček Phyllotis xanthopygus žije v nehostinných velehorách pořád.
Přirovnání k podmínkám na Marsu není úplně od věci. Konstruktéři, kteří vyvíjejí automaty, jež zkoumají povrch rudé planety, doufají, že jejich výtvory jednou zachytí něco, co bude možné považovat za projev života. Ale jen mikroskopického, protože nic jiného si v tamních podmínkách nikdo nedokáže představit. Dosavadní výzkumy už prokázaly, že Mars byl teplou a vlhkou planetou – nerosty na něm potřebovaly ke svému zformování dostatek tepla a vody. Ovšem to bylo před 4,6 miliardy let, kdy se planeta utvořila. A toto období trvalo „pouze“600 milionů let. Pro vývoj života až po vyšší organismy to je, podle našich představ, málo.
Pak zřejmě na planetě začala rozsáhlá sopečná činnost. Vychrlená síra zamořila ovzduší i povrch, k tomu Mars ztratil z nějakého důvodu svou atmosféru. Pokud se na něm kdysi vyvíjel život, zbyly z něj dnes nejvýše nějaké odolné mikroorganismy kdesi pod povrchem. Ale kdyby na něm bylo trošku víc kyslíku, možná by na něm nějaká obdoba andského křečka přežít dokázala. Protože život je fascinující.
Husám indickým se říká „kosmonauti ptačího světa“, protože dokážou létat až kolem osmi kilometrů vysoko, přeletí i pohoří Himálaj. Ale to je několikadenní „výlet“. Křeček žije v nehostinných velehorách pořád.