Vakcína, třešňový sad a nové výzvy
Vývoj vakcíny proti covid-19 by v tuzemsku mohl být úspěšný, pokud by se s ním znovu obnovilo i celé odvětví jejich výroby
Sradostí, avšak i se smíšenými pocity jsem se dočetl, že pracovníci Státního zdravotního ústavu, IKEM a Ústavu hematologie a krevní transfúze budou připravovat výrobu očkovací látky proti novému koronaviru. Odkud pramení mé smíšené pocity, snadno vysvětlím: až do roku 1997 měla Česká republika ústav, který očkovací látky a séra vyvíjel a vyráběl. Nejprve byl součástí Státního zdravotního ústavu (SZÚ), vznikl jako jeho oddělení, které se zabývalo výrobou očkovacích látek proti vzteklině a pravým neštovicím.
Země s nejvyspělejší prevencí
V roce 1928 zde začala výroba perorální živé BCG vakcíny pro očkování novorozenců proti tuberkulóze. Od počátku třicátých let se SZÚ podílel na očkování proti záškrtu, jež se z pokusného stadia stalo metodou zavedenou hygienickou službou. Postupně byly očkovány statisíce dětí, v roce 1933 80 000, v roce 1934 více než 150 000 a většinu očkovacích látek s vypětím všech sil vyráběl SZÚ! Na počátku třicátých let vyrobil ústav vakcínu proti břišnímu tyfu, podílel se i na potlačení epidemie tularémie v letech 1937–1938.
V době Protektorátu Čechy a Morava pokračovala v ústavu pod významným německým dohledem zejména výroba sér a očkovacích látek. Podařilo se však uchovat určitou autonomii ústavu: zvýšila se sice výroba protitetanového séra a séra proti záškrtu pro potřeby wehrmachtu, ale byla zachována jejich produkce i pro české obyvatelstvo. Po druhé světové válce již v obnoveném SZÚ a pak v Ústavu sér a očkovacích látek z něj vyděleného probíhal výzkum vakcín proti klíšťové encefalitidě a poliomyelitidě (dětské obrně). Legendární pracovník tohoto ústavu docent Dimitrij Slonim (1925–2017) se významně podílel na eradikaci (vymýcení – pozn. red.) poliomyelitidy v naší zemi.
Aplikace očkovací látky proti spalničkám vedla k vymýcení tohoto onemocnění již v roce 1982. Ústav kromě výroby očkovacích látek prováděl vynikající výzkum. Ten byl vedle výzkumných i terénních aktivit Ústavu epidemiologie a mikrobiologie v dnešním Státním zdravotním ústavu a činnosti profesora Karla Rašky u Světové zdravotnické organizace zásadním důvodem toho, že Československo patřilo mezi světově respektované země s nejvyspělejší prevencí infekčních onemocnění.
Ústav sér a očkovacích látek bohužel nepřežil devadesátá léta. V roce 1997 jeho činnost skončila. Příčinou byl nejen neuvážený privatizační proces. Projevila se tu jak přezíravost vůči tomuto segmentu medicíny, tak bláhová víra, že některé komodity, například očkovací látky, můžeme získávat snadno v rámci globálního obchodu. Jistě, velké koncerny dovedou lépe zajistit jejich testování a bezpečnost. Otázkou však zůstává, zda při rozumnějším přístupu k privatizaci se z Ústavu sér a očkovacích látek právě taková velká světová firma nemohla stát. Farmaceutičtí obři nesídlí jen v největších světových zemích, ale i v Dánsku či Belgii.
Vysaďme nový sad
Kdysi, asi před 45 lety, můj školitel v čerstvě vzniklém IKEM dr. Vladimír Brodan pronesl trefné přirovnání, které se tenkrát týkalo právě rušeného Ústavu výživy lidu. „Víš, jak se v Čechách vysadí třešňový sad?“Nechápavě
jsem se na něj podíval. „Nejprve máš kvetoucí třešňový sad, který plodí skvělé třešně. Pak přijde někdo, kdo rozhodne, že na jeho místě vznikne parkoviště. Stromy se porazí, kořeny vytrhají, přijedou buldozery, třešňovku zplanýrují a plochu vyasfaltují. Po pětadvaceti letech si někdo vzpomene na krásné velké třešně. Nastane dlouhé jednání, po kterém je rozhodnuto, že se třešně vrátí na původní místo. Asfalt a štěrk jsou odstraněny, navezena zemina a jsou zasazeny drobné malé stromky. Po deseti letech již nesou dobré plody.“
Česká krajina je poseta spoustou podobných příkladů. K likvidaci jednotlivců a pracovních týmů docházelo za nacistického protektorátu, v padesátých letech i za normalizace po sovětské okupaci. Bohužel i v devadesátých letech některé případy restrukturalizace vedly k tomu, že s vaničkou se vylily i děti. Snad je čas si na některé z nich vzpomenout a pokusit se je vzkřísit.
Restart hospodářství po první vlně epidemie covid-19 totiž nesmí být jen restartem již existujících firem. Musíme prokázat také schopnost vidět v nových problémech nové výzvy, byť mnohé mohou mít i staré kořeny.
Těžká, ale sympatická výzva Přestože je jasné, že vývoj nové vakcíny je trnitá cesta, její úspěšné testování je v podmínkách naší země extrémně obtížné a obstát v konkurenci by bylo téměř nemožné, je taková výzva velmi sympatická. Musí však být ověřena její proveditelnost. Určitě by bylo dobré, kdyby se přidali i lidé a týmy z Akademie věd a univerzit.
Pro úspěch by bylo také důležité, aby se nejednalo jen o projekt přípravy jedné očkovací látky, ale o resuscitaci jednoho odvětví, které mělo u nás tradici. Pak už lze jen věřit, že příprava nové vakcíny bude provázena nejen mohutným zakladatelským duchem, jaký vládl ve Státním zdravotním ústavu před 95 roky, ale také takovou státní podporou, kterou tento segment hospodářského života potřebuje. Souvisí s jednou z nejcennějších hodnot, které ve společnosti máme.
Restart hospodářství po první vlně nesmí být restart existujících firem. Musíme vidět v nových problémech nové výzvy.