Koněv měl zůstat jako doklad lži
LN Jaké máte pocity ve chvíli, kdy to nejhorší je zřejmě prozatím za námi?
Snažím se být informovaný a nespoléhám se jen na vládní nařízení a prohlášení. Uvidíme. Není jasné, jak to dopadne, zatím určitě nic dokonáno není, možná tak na Islandu, my jsme evropský průměr.
LN Poučila vás koronavirová krize?
Já jsem poučovaný pořád, jsem člověk katastrof, vždyť v jedné takové – druhé světové válce – jsem se narodil a dobře si pamatuju, jak šla fronta. Vzpomínám si na různé detaily z té doby a přitom si nepamatuji, kdo mi volal ráno. Pak byly další katastrofy, totáč, normalizace a další podivné situace, které generuje svoboda, jako jsou třeba uzákoněné velké zlodějny. Někdy žasnu, jak dnešní mladší ztrácejí nadhled a iniciativně plní blbosti, „ protože se to tak dělá“.
LN A „koronáč“speciálně?
Když se všechno umrtvilo, říkal jsem si, že bych možná položil život za to, aby ulice zůstaly s minimem aut. Bylo úžasné jet na kole a nepotkat žádné. Teď to bude zase v kelu. Normálně jezdí jedno auto za druhým, úplná pitomost, když lidé beze smyslu kmitají auty a ještě hůř letadly. Nové technologie umožňují, abychom nezaneřádili planetu kvůli komunikaci. Jsme zvrhlý živočišný druh, který vymýšlí úžasné technologie a pak sám sebe hubí svou hloupostí.
Koronavir nám objevil víc věcí, třeba rodiče prý přicházejí na to, jaké pitomosti se děti učí ve školách, protože teď to s nimi musí sdílet. Asi jde často o tradici biflování místo poznávání a dialogu. Nebo zvyk jezdit do práce, ne pracovat. Dřív se pracovalo doma a děti se učily od rodičů, a když byl někdo talentovaný, tak se posunul jinam, třeba jako Antonín Dvořák, jehož táta byl řezník. V každém domě byly dílny, v některých zemích to tak ještě je.
LN Jistě, ale vývoj dopravy přinesl pokrok a sociální změny, to asi nemá smysl zastavovat.
Nejde o zastavení, jde o pokračování. Teď se ukazuje, že velká část pracovní činnosti se dá provozovat i doma s menšími náklady. Četl jsem o tom už za hlubokého totáče v časopise, který se sehnal na americké ambasádě v Praze. v Americe byli tehdy v komunikační technologii asi trochu napřed, tak tam to byla vize. Mimochodem v Bruselu prý snížili rychlost aut na 20 km/h a půlka vozovky je pro cyklisty, aby obyvatelé jezdili raději na kolech, v Paříži taky. Co na ten pokrok Čechy?
LN Není vyloučené, že právě koronavirová krize tohle všechno přehodnotí. Co myslíte?
Ne že bych nebyl optimista, přeju si to. Ale když vidím, že ve většinovém konání vládne neobyčejná pitomost, a to se týká i lidí vzdělaných, jsem skeptický. Nechají si kdeco nabulíkovat, třeba nedávné kampaně kolem uprchlíků. Nebo jak ze svých daní dotujeme ničení krajiny na scelených jezeďáckých lánech, místo malého zemědělství na lokální úrovni, jak se to podporuje v okolních zemích. U nás kamiony s bůhví čím blokují dálnice. V mém rodném městě v Hradci nad Moravicí jsem v létě musel koupit mrkev z Holandska a rajčata ze Španělska. Proč peníze na dopravu mrkve z Holandska nejdou raději na kulturu?
LN Teď to ale kultura bude mít těžké, některé její oblasti krize zdecimovala a ukazuje se, že velké části lidí je to ukradené.
Kultura je to nejdůležitější, k čemu tu jsme. Kdykoliv měl kdo peníze a moc, ví se o něm díky podpoře umění, kultury, aby se spoluobčané nenudili. Jiní prosluli zločinem velkého formátu, nacpali peníze do konfliktů, ničení, to už tak pozitivní není, že? Kdyby si lidé teď zapamatovali, že svět může vypadat jinak, bylo by to fajn. Aby nezapomněli, že lze žít i ve svízelné situaci, kdy spolu ani nemohou pořádně promluvit, protože mají náhubky, že se znovu naučí je ušít a pomáhat si a vážit si toho, že si žijeme skvěle a že to dlouho trvá. Jsme zpovykaní, v Evropě už dlouho nebyla válka jako jinde a neznáme skutečný mor, při kterém vymírají populace.
LN Těsně před koronavirovou krizí se otevřela vaše výstava ve Veletržním paláci a hned se zase zavřela. Jak to s ní bude?
Má se znovu otevřít zítra, uvidíme, v jakém režimu bude fungovat. A je prodloužená do 10. ledna. Dřeli jsme na tom, bylo to hodně náročné, tak jsem rád, že to bude déle a že se to bude moci vidět nejen virtuálně v Artmixu na ČT art a na www Národní galerie. Pomáhám učit v Plzni na univerzitě a tam také výuka přešla do digitální formy, což se ukazuje možné. No a online jsme nyní vybírali i účastníky pro soutěž na pomník veteránů v Ostravě. 13 porotců to řešilo online doma u compu a šlo to líp než per huba, vidět se můžeme jindy, ale sochy v reálu mají co do sebe.
LN Když jste zmínil Ostravu, tak tam zrovna bujely velké emoce stran sochy Věry Špinarové. Co si o tom všem myslíte?
Já mám na to takový bonmot, že sochy ve veřejném prostoru brání třetí světové válce, protože budí velké emoce a tím kompenzují agresivitu, která se takhle vybije. Nejdřív se něco chystá a už se debatuje, jak to má vypadat, kdo to má dělat, a když se to objeví, tak se zase debatuje o tom, jaké to je. Je to test, co veřejnost vydrží. Taky to tříbí vkus i těch, kteří se s uměním jinak nepotkají. Socha je proti jiným veřejným výdajům skoro zadarmo a v nejhorším ji lze dát do depozitáře. Do rekonstrukcí náměstí a parků místo běžné údržby tečou desítky milionů, a co když se nepovede? Na veřejném zasedání jsem navrhl, ať peníze pro rekonstrukci Malostranského náměstí v Praze dají raději důchodcům na nájem, aby mohli zůstat ve svém městě. No, nestalo se, hledá se firma pro realizaci návrhu. Sice protesty zabránily skácení krásného platanu, ten jsme při vystavení projektu na náměstí demonstrativně ofačovali, ale i tak má projekt jen podprůměrný návrh kašny bez kontextu, na přání malostranských jsem před časem navrhl možná něco lepšího. Taky má projekt náměstí fatální funkční chybu, na kterou jsme přišli se studenty přímo na místě. Estetickou změnou stávajících obrubníků se z restaurací v dolní části náměstí stane bazén.
LN Urbanismus a socha – to je vaše téma, ale mají se vůbec v dnešní době dělat portrétní realistické sochy? Vždyť která podoba portrétovaného je vlastně ta správná – mladá, stará, hezká?
Žádná socha není realistická, vždy je to nějak abstrahované. To je otázka, co snese zpodobení osobnosti. Nejde jen o to, jak je figura podobná, ale jaký je v tom výraz, poselství. Popisných ptákovin jsou plná města.
LN Lapálie s veřejnými sochami jsou nekonečné a nejenom u nás. Teď máme svár o mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Má smysl instalovat kopii již zničené barokní sochy?
Má to smysl. I jako odpověď kreténům, kteří ji shodili. Bourat sochy, to je takový zvyk a nejenom v Čechách, lidi se pak mohou chovat stejně blbě, protože se zdá, že se něco změnilo. Mimochodem Husův pomník byl komponován pro náměstí se sloupem. Hus by se taky asi divil, jaké masakry generovaly jeho dobře míněná slova. Je to připomínka nejenom Bílé hory a třicetileté války, ale také doby rozkvětu Čech v „době temna“. Vždyť baroko včetně hudby je počátek současnosti. Sochy by měly zůstat dokladem doby.
LN I když zpodobňují zločince? Má třeba stát socha Zápotockého v Zákolanech?
Jsem pro, je to doklad doby, že i v takové malé vísce se narodil zločinec, kterého někteří lidé i dnes obdivují. Chtěl jsem vedle toho nainstalovat jako kontrast Matici země ze železných prutů, které stříká z prsou voda, ale pro místní to bylo asi moc hustý.
Děti mají mít na očích pitomosti svých předků, říká sochař Kurt Gebauer o sochách ve veřejném prostoru, které se podle něj nemají odstraňovat podle momentálního stavu mínění. I socha Koněva měla zůstat jako součást naší paměti. Jinak jej na koronavirové krizi potěšilo, že přestala jezdit auta. Za to by prý byl ochoten položit život.
LN A co Koněv, o kterého se vedou až šílené spory? To je přece zřetelný symbol normalizace.
Děti mají mít na očích pitomost svých předků. To je naše paměť. Když se to zboří, žádný doklad nezůstane. Tatínek by šel na procházku s dítětem a ono by se zeptalo, co to je? A táta by se možná zamyslel, co o tom ví. Takto nebude vědět nic ani on, ani dítě.
LN Nemusí se bořit, má být v lapidáriu.
To v každém případě. My dnes víme, že Koněv nemusel do Prahy přijet, to byla dohoda mezi mocnostmi, Spojenci nás přenechali Sovětům. Američani byli v Plzni hodinu od Prahy a nemohli jí pomoci, a tak zemřelo spousta civilistů. A právě proto bych tam tu sochu nechal jako doklad lži. Proč by vedle nemohl stát pomník našeho názoru na osvobození? Ale schválen byl přesun. Co se kolem rozpoutalo, je děsné – ruský stát bude žalovat Dejvice? Jak si to mohou dovolit. Ale Dejvice se mohly na to vybodnout, byly tam cedule s vysvětlením historie. Místo popularizace Koněva mohli třeba podpořit realizaci mých Velkých hlaviček před Národní technickou knihovnou, ředitel knihovny by si je velmi přál, modely už tam před léty stály a měli to vloni na stole. Čas a energii zoufale potřebují i jiné prostory města. Chtělo by to vykupovat důležitá místa, kde je zeleň, aby se město nezamořilo šerednými stavbami.
LN Dnes bohužel víc vládnou developeři než architekti a urbanisté.
A zvlášť se to děje v Praze 6. Investoři koupí místo za těžké peníze, pak neberou na nic ohledy. Tady po brutalistní Mládkově telefonní ústředně je teď mnoho násobně větší bedna kanceláří – ne bytů. Dejvice se staly drahou ubytovnou kolem dálničních průjezdů. Křižovatky Veleslavín a Prašný most jsou zločin proti lidskosti. Taky je tu Veleslavínský zámek, oáza pro čtvrť, na kterou stále upozorňujeme. Jinde je to podobné, industriální Vysočany, tam jsou ateliéry a výstavy. Dílny, ty se likvidují, nahradí je nudné objekty. V zahraničí z takových celků vznikají kulturní centra, tady večer mrtvé bedny. Je zvrhlé, že se to děje. Jsem rád, že ještě pomáhám v Plzni na universitě, snažím se, aby budoucí učitelky kreslení viděly i tyto souvislosti.