13. Voláme všechny Čechy!

Povstání, den prvý. 5. 5. 1945: Pražané spontánně vyrazili do ulic, čímž zkřížili nacistům jejich plány

Karel Kutlvašr si sbalil generálský stejnokroj, který měl být poslán za ním, a čtvrthodinu po jedné sedl na staré kolo a kolem kostela na náměstí Jiřího z Poděbrad odjel dolů na Žižkov – a také do věčně spletitých českých dějin. Cestou jej dohonilo slíbené auto, a tak mu po příjezdu na Staroměstské náměstí mohl generál Slunečko suše sdělit: Prováděj svůj plán!

Přestože hlavní odbojové proudy v Praze předpokládaly, že k vystoupení proti okupantům by mohlo dojít nejdříve v pondělí 7. května, rychlý spád událostí ve městě v sobotu 5. května 1945 rozhodl nakonec za ně. Večer se již dalo bilancovat: spontánní ofenziva minimálně ozbrojených Pražanů po volání Rozhlasu o pomoc proti německé třicetitisícové posádce slavila nečekaný úspěch. Ten podtrhl ještě fakt, že vojenský odboj zbavil Němce spojení zablokováním jejich 6000 telefonních linek! Došlo k dezorientaci okupantů a mezitím i ke vzniku větších povstaleckých seskupení, podřizujících se Kutlvašrovu Vojenskému velitelství Velké Prahy „Bartoš“.

Již na počátku povstání vznikla dvě důležitá mobilizační střediska v kasárnách protektorátního vládního vojska na Smíchově a četnických kasárnách na náměstí Republiky. Svou cennou roli sehrálo první den i 4026 policistů a na 400 četníků. Měli značný podíl na obsazení a udržení Rozhlasu, strašnické vysílačky a žižkovské meziměstské telefonní a telegrafní ústředny. Některá povstalecká velitelství vznikla přímo na policejních revírech.

Výhodou prvního dne bojů byla až sebevražedná spontaneita mnoha Pražanů, kteří se zmocnili obrovského množství zbraní. Nevýhodou bylo naopak to, že než se podařilo zorganizovat povstalecké jednotky, „lid“stejně spontánně roznesl ukořistěné zbraně všude možně (i tam, kde se nikdy nebojovalo), takže v době nejtěžších bojů na nejohroženějších místech povstalecké obrany tyto zbraně zoufale chyběly.

Proto se vojáci snažili dát boji pevnou organizaci. Povstalecký Rozhlas tehdy vyzýval: Voláme všechny Čechy!, ale komunističtí historici měli později ve všem zcela jasno – jako například u tvrzení, že „členové vojenského velitelství, předmnichovští důstojníci, nepřekročili svůj třídní stín, i když mnozí z nich byli upřímní vlastenci, jako celek nepochopili proletářskou taktiku boje v povstání a její zásady. Květnové povstání bylo totiž svým charakterem pokrokové a lidové a nestalo se podle buržoazních představ jakousi převratovou záležitostí. Tato skutečnost byla výsledkem cílevědomé a všestranné práce komunistické strany a dokumentací její vedoucí úlohy.“

V okolí se zatím začaly aktivovat formace SS k tvrdému potlačení povstání, které nacistům narušilo všechny jejich dosavadní plány.

Na své velitelství dorazil generál Kutlvašr v půl třetí a po deseti minutách, když se seznámil se situací, převzal plně velitelskou odpovědnost za dosud spontánně probíhající boje a do večera jeho štáb podchytil drtivou většinu nejdůležitějších povstaleckých bojových skupin v hlavním městě.

Velkou roli v prvních hodinách boje sehrály emotivní výzvy Rozhlasu, který v 16.55 oznámil, že od 14 hodin působí v Praze „československé vojenské velitelství Velké Prahy“, což zaskočilo politiky České národní rady, kteří museli po druhé hodině odpolední také zahájit zasedání, na němž se začalo formulovat provolání k občanům.

V devět večer potom Rozhlas oznámil, že se rada jako „jediná představitelka a jako zplnomocněnec československé vlády v Košicích“ujímá v Praze moci. Za zmínku stojí i to, že již čtvrt hodiny předtím pozdravil v českém vysílání BBC z Londýna ministr československé vlády Hubert Ripka bojující Prahu a prohlásil, že Česká národní rada se ujímá moci v Čechách a na Moravě do příchodu prezidenta a vlády. Ve výčtu představitelů rady v čele s profesorem Albertem Pražákem bylo v pražském vysílání také čteno, že „v čele branných sil je kapitán Jaromír Nechanský, zástupce generála partyzánských a parašutistických oddílů v české zemi“.

První kontakty vojáků a ČNR probíhaly toho dne v nervózní atmosféře vzájemného obviňování z toho, kdo předčasně vyvolal povstání. Již kolem čtvrté hodiny generála Kutlvašra telefonicky kontaktoval generální tajemník ČNR sociální demokrat Josef Kubát, který mu neurvale oznámil, že jeho nadřízeným je pouhý kapitán...

Po deváté hodině večer ke generálovi dorazil jeho „politický šéf“– devětadvacetiletý kapitán Nechanský. Revoluční arogance politiků však neslavila úspěch. Povahy obou mužů – generálova skromnost a jemná noblesa a kapitánova zdvořilá kultivovanost – přispěly k tomu, že v ryze vojenském řízení povstání nedošlo k žádnému zkratu. Také proto, že generál byl z Masarykovy republiky zvyklý na jeden z pilířů demokracie, že vojákům velí (někdy i bohužel) politici.

Pět minut před jedenáctou v noci bude již Rozhlas vysílat výzvu, kdy Pražané uslyší jména obou mužů poprvé spolu…

Autor je historik VHÚ