Model profesora Fergusona M
Na mnoho modelů, kupříkladu těch ze světa financí, není vůbec spolehnutí
oderní člověk věří vědcům, věří jejich počítačovým modelům, věří informačním technologiím. To je samozřejmě pokrok oproti minulým staletím, kdy lidé věřili pověrám a předsudkům nejrůznějšího druhu. Nicméně nic není dokonalé. I vědci se občas mýlí, a pokud jde o počítačové modely, jsou dobré jen do té míry, do jaké jsou správné jejich algoritmy a vstupní data.
Pro příklad nedokonalého vědeckého odhadu citujme článek Smrtelná nákaza se šíří z Číny (LN 22. 1. 2020): „Ačkoli toho o původu aktuálně se šířícího viru vědci zatím mnoho nevědí, domnívají se, že není tak nebezpečný jako původce SARS.“Virem SARS se během let 2002–2003 nakazilo více než 8000 lidí a 774 jich nákazu nepřežilo, uvádí stejný článek.
Ne, tato citace nemá znamenat výsměch vědcům: jen připomínku, že ani ti nejlepší a nejvzdělanější z nás nemohou vždy vědět všechno. Pracují s neúplnými informacemi a s hypotézami, z nichž mnohé jsou nakonec zamítnuty. Bez vědeckých omylů by nebylo lidského pokroku. Každý úspěch má za sebou mnoho slepých uliček.
Čím složitější problém, tím více bloudění. Skutečný problém ale vzniká, když si lidé sami zbytečně staví bludiště, v němž se pak ztrácejí. Ilustrací může být současná diskuse ve Velké Británii na téma simulační software vyvinutý Imperial College v Londýně použitý při rozhodování o britské vládní politice v souvislosti s nemocí covid-19.
Software prolezlý chybami
Jak je známo i na evropském kontinentu, britský přístup k problému nebyl úplně ideální. Zpočátku Britové vsadili na myšlenku kolektivní imunity (herd immunity). Profesor Neil Ferguson, vedoucí katedry epidemiologie na zmíněné Imperial College však za pomoci svého simulačního softwaru přesvědčil vládu, aby radikálně změnila kurz. Podle Fergusonova modelu hrozilo Británii 510 tisíc mrtvých. Argument, který udělal dojem.
Británie poté přijala velmi přísná opatření, výrazně striktnější než například Česká republika. Nicméně infekce už byla „rozjetá“a nepodařilo se ji zastavit. Podle posledních údajů (k 17. květnu) bylo nakaženo celkem 243 695 Britů. Pro porovnání, v přepočtu na počet obyvatel je tento výsledek více než čtyřikrát horší, než jakého dosahuje Česká republika.
Zanedlouho se však začaly množit kritické námitky. Model profesora Fergusona v minulosti prognózoval katastrofické scénáře, z nichž ani jeden se neuskutečnil. V roce 2005 předpovídal až 200 milionů mrtvých na ptačí chřipku. Skutečnost: několik stovek. V roce 2009 prognózoval 65 tisíc mrtvých v Británii na prasečí chřipku. Skutečnost: 457.
Kromě toho se ozvali odborníci z oboru informačních technologií. Fergusonův software je podle nich prolezlý chybami. „Model vypadá totálně nespolehlivě a svůj život byste na něj nevsadili,“tvrdí na David Richards, softwarový specialista a podnikatel na stránkách deníku The Telegraph. „V naší komerční praxi bychom propustili někoho, kdo produkuje takový kód, a jakýkoli podnik, který by se něj spoléhal, by patrně zkrachoval.“
Nejde jen o přehlednost kódu a fakt, že je psán v zastaralém jazyce Fortran. Hlavní problém je, že Fergusonův model není stabilní. Poskytuje velmi rozdílné výstupy při stejném nastavení vstupních parametrů. Výsledky závisejí na typu počítače, na němž software běží: nejhorší věc, jakou si lze u kriticky důležité aplikace představit.
Měnová politika dnešního vyspělého světa je řízena ekonomickými modely a teoriemi, jejichž spolehlivost je extrémně problematická
Nerealistické předpoklady
Kdyby ale jen model profesora Fergusona byl jediným, na který není spolehnutí! Měnová politika dnešního vyspělého světa je řízena ekonomickými modely a teoriemi, jejichž spolehlivost je extrémně problematická. I když jsou tyto modely naprogramovány správně, jsou založeny na tolika nerealistických předpokladech a jsou natolik komplexní, že výsledkem jsou spíš náhodně generovaná čísla než cokoli jiného.
Příklad. Evropská centrální banka se řadu let – marně – snaží povzbudit ekonomiku eurozóny. Za tím účelem snižovala úrokové sazby až do dnešních záporných hodnot. Motivací k tomuto konání je teorie, že domácnosti budou víc utrácet a podniky víc investovat, pokud termínové vklady ponesou nižší výnosy, respektive pokud sazby za podnikatelské úvěry budou nižší. Na papíře, případně v počítačovém modelu, to funguje bezchybně. Ale pokud se podíváme na míru úspor německých domácností (Německo je speciálně obviňováno z přehnané šetrnosti), zjistíme, že pokus Evropské centrální banky o expanzi nefunguje. Míra úspor zůstává v Německu tvrdohlavě na vysoké úrovni (kolem deseti procent). Od svého minima v roce 2013 (devět procent) dokonce vzrostla na 11,2 procenta podle posledních údajů.
Němci se zkrátka chovají jinak, než by podle sofistikovaných modelů měli. Češi mimochodem rovněž tak. Podobných příkladů lze najít vícero. Finance jsou plné modelů horších, než je ten epidemiologický z Imperial College. Vzniká otázka, co dělat, když se národ nechová podle ekonomických modelů. Vyměnit model, ekonomy, nebo národ?