Číňané sněmují. Letos bez fanfár

Zasedání pekingského „parlamentu“se letos kvůli koronaviru musí obejít bez triumfálních zpráv o ekonomickém růstu.

PEKING/PRAHA Ještě na konci loňského roku si špičky Komunistické strany Číny jistě představovaly, že výroční zasedání čínského zákonodárného sboru proběhne v obvyklém duchu. Tedy s výčtem úspěchů politiky strany, potvrzením vysokého hospodářského růstu i náčrtem zářné budoucnosti čínského lidu.

Jenže pandemie koronaviru, která se rozšířila z čínského velkoměsta Wu-chan a zemi tvrdě zasáhla, se postarala o změnu. Jednak se každoroční plenární zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců koná kvůli pandemii téměř o dva měsíce později – a hlavně se změnil tón. „Naše země čelí faktorům, které je obtížné předpovídat,“předznamenal včera na úvod zasedání dikci projevů čínský premiér Li Kche-čchiang.

Čínské hospodářství pokleslo v prvním čtvrtletí letošního roku v porovnání se stejným obdobím o téměř 7 procent a je jasné, že ani celoroční srovnání na konci roku 2020 nebude růžové. Číňané byli v posledních letech zvyklí na meziroční růst HDP v rozmezí 6 až 8 procent, toho však letos s jistotou nedosáhnou.

Téměř třitisícehlavý „parlament“představuje ve skutečnosti loutkový sbor a jeho rezoluce jsou pouhým potvrzením klíčových rozhodnutí učiněných v předstihu stranickými špičkami. Tímto úhlem je třeba vidět i fakt, že plenární zasedání letos – na rozdíl od praxe v minulosti – nezveřejní cíl hospodářského růstu na letošní rok. To zřejmě odráží nervozitu nejužšího stranického vedení – nízké, či dokonce záporné číslo si zkrátka strana nemůže dovolit.

V realitě se hospodářský pokles či stagnace sotva mohou obejít bez zvýšení nezaměstnanosti či poklesu reálných příjmů obyvatel. Pokud by taková situace trvala déle, mohlo by to u lidí existenčně postižených krizí oslabit loajalitu vůči režimu, již vládnoucí komunisté tvrdě vyžadují.

Poslední čísla Čínského statistického úřadu udávají nezaměstnanost ve městech šest procent. To by nebylo žádné závratné číslo, otázka ovšem visí nad hodnověrností těchto dat; započítáni do nich nejsou například takzvaní „migrující pracovníci“, tedy lidé, kteří mají trvalé bydliště na venkově, ale dlouhodobě pracují v čínských velkoměstech, typicky ve stavebnictví, obchodě či pohostinství. Mnozí z nich nyní o práci přišli. „Počet lidí bez práce je nejméně dvojnásobný, než vyplývá z čísel, celkem to může být až 80 milionů lidí,“domnívá se Nicholas Lardy z washingtonského Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku.

Zásadní pro další vývoj bude, jak rychle se čínské hospodářství „otřepe“a vrátí k růstu. Vedle vnitropolitické situace, kterou se čínští komunisté snaží vylepšit fiskálními stimuly i třeba pomocí nově nezaměstnaným, ovšem bude hrát roli i řada vnějších faktorů – od silně oslabeného zájmu o čínské zboží ve světě, což dopadá na tisíce exportních firem, až po probíhající obchodní válku s USA.

Další podrobení Hongkongu? Na zasedání byl představen také nový „zákon o národní bezpečnosti“, který má být zaveden v Hongkongu s cílem zabránit „podvratné činnosti a separatistickým aktivitám“. Tento záměr vyvolal v Hongkongu, jenž je od roku 1997 spravován jako zvláštní administrativní oblast s vysokou autonomií, okamžitý odpor a vůdci prodemokratického hnutí oznámili protestní akce.

Podle nich jde o další akci čínských komunistů s cílem okleštit relativně vysokou míru svobody, které se Hongkong dosud těší. Podobné pokusy Pekingu v několika minulých letech, jako byl návrh takzvaného extradičního zákona (jenž by umožnil vydávat lidi podezřelé z některých trestných činů úřadům v pevninské Číně) či kontroverzní jmenování nové správkyně území Carrie Lamové, vyvolaly v Hongkongu masové protesty, které mnohokrát přerostly v násilné střety s policií. Čínská armáda však dosud nikdy nezasáhla.

inzerce