Vlastní auto už nebude cool

Fenomén autonomních samořídicích automobilů může náš život změnit víc, než si dokážeme představit

Auta bez řidičů jistě přijdou vhod taxikářským společnostem, respektive různým platformám typu Uberu nebo Liftaga, které si jednoduše spočítají, že je jejich provoz několikanásobně výhodnější než placení řidiči. Například z irské studie National Maximum Taxi Fare Review vyplývá, že plat irského taxikáře činí až 60 % nákladů na ujetý kilometr. České mzdy jsou samozřejmě nižší, ale i u nás lze očekávat, že jízda autonomním vozidlem (AV) bude podstatně levnější. Po započítání některých dalších úspor, k nimž rozhodně dojde, pokud na trhu zůstane jen několik provozovatelů (například na pojištění nebo servis), by cesta mohlo stát něco málo přes 8,5 koruny na kilometr. A počítá se s tím, že pokud by na trhu zůstalo jen několik provozovatelů a výrobců autonomních vozidel, přijdou na řadu i další zlevnění, třeba že poklesnou pořizovací náklady, což vyváží cenu senzorů umožňujících „samořiditelnost“. Při vyšším vytížení aut o 30 %, což se dá také snadno předpokládat, jízdné klesne k 6,5 koruny na kilometr. A protože Uber nyní v Praze stojí odhadem okolo 15 korun a běžné taxi o něco víc, čeká nás taxikářská revoluce.

Promile žádnou roli nehraje

To v první řadě vytvoří tlak na hromadnou dopravu. Nebude vůbec žádný problém objednat si auto třeba na cestu z Prahy do Brna, které zákazníka vyzvedne ve stanovenou dobu před jeho vlastním domem a dopraví přímo na místo určení. Pod tlakem se určitě ocitne i veřejná doprava ve městech, protože taxislužby budou rázem podstatně levnější než všechny Lítačky a podobně. Ovšem opravdovou revolucí může být to, že řada lidí – a nakonec možná už nikdo – nebude auta vůbec vlastnit. Sdílená ekonomika může změnit náš přístup k autům k nepoznání.

Když totiž vezmeme výše zmíněné náklady na ujetý kilometr, budou srovnatelné s vlastnictvím automobilu. A to ještě do hry vstoupí řada dalších faktorů, například amortizace vozidla, počet ujetých kilometrů za rok nebo cena benzinu.

Odhadem stojí ujetý kilometr ve vlastním autě něco mezi čtyřmi a devíti korunami, tedy stejně jako jízda v AV. „Sdílenou“éru mohou zahájit obyvatelé větších měst, poskytovatelé sdílených aut logicky začnou tam. Odpadne úmorné hledání parkovacího místa, pravidelné i nepravidelné návštěvy servisu a stanic technické kontroly, výměna pneumatik, čištění auta... To vše se stane pro většinu populace minulostí.

Nelze opomenout ani výhodu, kterou autonomní vozidla přinesou z hlediska mezilidských konfliktů. Po nehodě se nestrhne mezi cestujícími žádná hádka o to, kdo srážku zavinil, eliminují se všechny spory typu „kdo dnes bude řídit“nebo zda manžel nejede příliš rychle. A zejména tady v Česku oceníme ještě jeden příjemný bonus – cesta autem z hospody po několika pivech se stane legální a hlavně bezpečnou.

Ve prospěch autonomních aut mluví ještě jeden argument: kdo se posadí do samořídicího auta, ušetří jednu nemalou položku – svůj vlastní čas. Hodiny proklínání a neustálé pohotovosti se rázem mohou proměnit v širokou škálu aktivit – ať už zábavy, nebo práce. Pokud si například svůj čas ceníte na 200 korun za hodinu, případně máte práci s tímto platem (odpovídá to částce 32 000 korun měsíčně), a můžete ji vykonávat v autě, při hodinové cestě na vzdálenost nějakých 60 kilometrů klesne cena přepravy z odhadovaných 8,5 koruny pod 5,5 koruny na kilometr.

Pojízdná vana

Otevře se také nová koncepce využití času stráveného „za volantem“– a tomu se přizpůsobí i spektrum vyráběných vozů. V současnosti si většina z nás může dovolit jedno, maximálně dvě auta. Z logiky věci se proto jedná o víceméně totožné typy. Člověk, který si ale auto pronajímá jen na určitou jízdu, bude moci být daleko vybíravější, takže společnostem pronajímajícím autonomní vozy se vyplatí do svého vozového parku zařadit zcela specifická vozidla. Například pokud na dlouhou cestu vyráží samotářský milovník kinematografie, objedná si vůz s velkou obrazovkou a širokou nabídkou nejrůznějších filmů. Když několikahodinová cesta čeká zamilovaný pár, využije „romantický vůz“s charakteristickým pařížským interiérem, minibarem a nápadně měkkými a prostornými sedačkami... Nezní to všechno jako rajská hudba blížící se zářivé budoucnosti, ještě lepší než ve sci-fi?

Samozřejmě bude hodně záležet na bezpečnosti jízdy v samořiditelných vozech, která bude zcela bezpečná zřejmě až v momentě, kdy naše silnice opanují výhradně AV. Do té doby nebudeme chtít riskovat, že při jízdě vypadneme z vany nebo že utrpíme stejné zranění jako jedna z postav Irvingova románu Svět podle Garpa. Nicméně vznikne obrovský marketingový prostor: jelikož se pasažér stane potenciálním recipientem všelijakých reklam, může se klidně stát, že cena za ujetý kilometr bude nižší, pokud na sebe cestující nechá tyto reklamy dobrovolně působit. Takto funguje například hudební platforma Spotify: zaplatíš, máš klid, když nezaplatíš, musíš skousnout reklamu.

S rozvojem autonomních aut dojde nepochybně k úbytku řidičských profesí. O zaměstnání přijdou taxikáři, šoféři, řidiči kamionů a další, což výrazně pozmění rozložení sil na pracovním trhu. V České republice je nyní řidič druhým nejčastějším povoláním (v USA má být dokonce nejrozšířenějším), když je zastává okolo 130 000 lidí. Na druhou stranu již nyní chybí několik desítek tisíc řidičů a jejich průměrný věk nezadržitelně roste – dnes údajně dosahuje 57 let. Odpor lze tedy čekat spíš jen omezený, ačkoli nelze vyloučit vyhrocené situace. Vzpomeňme na jednodenní blokádu, jíž reagovali pražští taxikáři na příchod společnosti Uber.

Madeleine Albrightová kdysi prohlásila, že konec kariéry ministra zahraničí USA se pozná tak, že „nastoupíte dozadu do auta jako obvykle, ale ono se nerozjede“. Za pár let už však nemusí být tento bonmot pravdivý. Člověk nastoupí – a auto se samo rozjede. Samořiditelná auta mohou naše životy změnit podobně jako mobily a internet. opravdovou revolucí může být, že řada lidí – a nakonec možná už nikdo – nebude auta vůbec vlastnit. nebude důvod. sdílená ekonomika může náš život změnit k nepoznání.