Vlastní auto už nebude cool

Velkou otázkou je, kdo nakonec bude samořiditelná auta provozovat a vyrábět. Jak s předpokládaným nástupem sdílené ekonomiky naloží současní automobiloví giganti? Taková společnost Volvo již před několika lety navázala spolupráci s firmou Uber, která si u ní objednala 24 000 autonomních vozů. Testování těchto strojů probíhá výhradně pod záštitou Uberu, který zároveň nese veškerou odpovědnost za případné nehody. Bude tento model, ve kterém fungují dvě společnosti – výrobce a provozovatel –, typický i pro ostatní automobilky, nebo si velké značky spočítají, že se jim vyplatí investovat do vlastní přepravní služby?

Souboj o to, kdo ovládne nový trh – automobilky, přepravní společnosti, nebo se přece jenom prosadí jistá symbióza –, ale může mít úplně jiného vítěze. Google již delší dobu vyvíjí vlastní typ samořídicích aut, k čemuž kromě špičkových technologií využívá také nepřeberné množství neveřejných dat ze svých internetových serverů. Každopádně ať to dopadne jakkoli, trh s autonomními vozy bude pravděpodobně značně konsolidovaný: čím víc nějaká společnost nasbírá „ujetých“kilometrů, tím bude mít kvalitnější algoritmy a bude moci poskytnout lepší služby jako vyšší bezpečnost pasažérů či lepší navigaci v důsledku komunikace většího počtu automobilů na silnicích. Její podíl na trhu bude růst – a její konkurenti krachovat, možná vznikne i monopol. To může následně vyvolat reakci ze strany státu, který bude chtít monopol omezit, nebo možná rovnou převzít.

Osiřelé ulice?

Jednotný informační systém rovněž umožní, aby se auta pohybovala bezpečněji a v menší intenzitě, jelikož bude jejich pohyb na základě aktuální dopravní situace rozprostřen efektivněji. Celkově se tedy patrně sníží počet aut na silnicích. Sdílená auta nebudou muset parkovat před domy, pravděpodobně se utvoří několik centrálních parkovišť, a tím se otevře obrovský urbanistický potenciál. Může dojít k výrazné redukci jízdních pruhů a „humanizaci“současných parkovacích míst: můžeme se těšit na víc cyklostezek a pěších zón, městských parků a zeleně. Klíčový bude cenový rozdíl mezi osobními automobily a hromadnou dopravou. Bude-li pro občany jednoznačně výhodnější nastoupit do samořídicího auta než do autobusu, možná taky autonomního, může se efekt prázdnějších ulic neutralizovat.

Například v Praze stojí lístek na MHD 24 korun na 30 minut. Pokud se tedy za tuto dobu nedostaneme dál než čtyři kilometry, měla by být samořiditelná auta při ceně šest korun na kilometr výhodnější. Bude tedy nutné cenu těchto dvou prostředků vybalancovat – v ideálním případě tak, aby pro většinu z nás suploval dosavadní cestování autem, ne aby zcela vytlačil hromadnou dopravu.

Éru samořiditelných a sdílených aut může doprovodit rozmach mýtného. Půjde ho totiž lépe kalibrovat – nejen geograficky, ale také dle denní doby nebo konkrétní dopravní situace. Jeho zavedení bude politicky méně problematické – mýtné se může schovat do poplatku za využití sdíleného vozu a pasažér o něm vůbec nemusí vědět, maximálně si všimne, že přeprava je v některých hodinách dražší – jako nyní v případě Uberu.

Loterie, nebo chladný kalkul? Samostatnou kapitolou bude, jak naložit s daty, která budou autonomní vozidla shromažďovat. Nejde ani tolik o informace o konkrétním pasažérovi, jelikož se situace oproti současným službám s nutnou registrací příliš nezmění. Samořiditelná vozidla ale budou osazena množstvím vnějších kamer, jež budou detailně analyzovat okolí. Na silnicích tak přibude obrovské množství svědků všemožných deliktů. Má auto všechny tyto situace ukládat v paměti k pozdějšímu vyhodnocení, například v případě kolize? A za jakých podmínek k nim bude mít přístup policie a jiné státní složky? Čeká nás rozsáhlá eticko-právní debata o právní odpovědnosti takových strojů. Představme si, že autonomní vozidlo „zaviní“smrt chodce. Kdo ponese trestní odpovědnost? Výrobce, nebo provozovatel?

Budeme také muset vyřešit dilema ve stanovení krizových priorit. Představme si těhotnou matku vedoucí za ruku pětiletou dceru. Během horkého nedělního odpoledne se procházejí po městě a téměř nevnímají tiché samořídicí elektromobily projíždějící se kolem. Zničehonic se ozve prudká rána – z náklaďáku jedoucího po silnici se uvolní několik kovových beden, které dunivě dopadají na silnici. Autonomní sedan za ním během několika mikrosekund registruje překážku. Ví, že brzdná dráha by byla příliš dlouhá a s velkou pravděpodobností by zahynulo všech pět pasažérů v něm. Automaticky provede úhybný manévr, při kterém je ale musí vjet na část chodníku. Na tu část, kde stojí matka s dcerou. Počítač vyhodnocuje, že oběma postavám se vyhnout nedokáže, jednu z nich ovšem srazit

Kočky to budou mít těžší

Na rozdíl od řidiče z masa a kostí si automobil bude moci vybrat, koho srazí. Které řešení je v našem případě to správné? Většina z nás nebude chtít, aby se situace řešila náhodně. Výběr může být také mezi dítětem a dospělým, nebo dokonce psem a člověkem. Rozumnější bude nastavit program tak, aby jednu z variant preferoval. Jenže podle jakého klíče?

Tým výzkumníků pod vedením Edmonda Awada z MIT provedl rozsáhlý výzkum, kde čtyřicet milionů lidí z celého světa řešilo obdobné situace. Větší ochrany by měly požívat osoby s kočárkem, těhotné ženy, děti, ale také doktoři a v menší míře pak sportovci. Na opačném konci najdeme staré a obézní lidí, ale také zločince. Podle výsledků by auto mělo zločince dokonce srazit, pokud by na druhé misce vah byl pes. Kriminálníci by měli navrch pouze nad kočkami.

Za povšimnutí stojí rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Obyvatelé Severní Ameriky a křesťanské části Evropy by spíše ušetřili mladé lidi, u Japonců a Číňanů je tato preference slabší. V autoritativnějších zemích jsou lidé méně tolerantní k chodcům, kteří přecházejí na červenou.

Zde se ihned nabízí otázka, jaká data by měl algoritmus mít k dispozici. Údaje o zdraví? Bude si moci vůz z našeho příkladu stáhnout o holčičce informaci, že trpí stěží vyléčitelnou chorobou? V Číně se nyní například zavádí systém „sociálních kreditů“, kdy otevření příznivci tamního režimu získávají kladné body – a odpůrci záporné...

Německo již navrhlo etická pravidla pro autonomní vozy. Jedno z nich říká, že by neměl být brán ohled na stáří nebo pohlaví zúčastněných osob. Jinou zásadou má být, aby se program snažil způsobit co nejmenší škody na lidských životech. Nicméně pasažéři by rozhodně neměli požívat vyšší ochrany než chodci chovající se podle pravidel, naopak.

Kdy to přijde

Názory odborníků na to, kdy budou samořídicí auta plně samostatná a bezpečná, se stále velmi různí. Vše záleží na stupni automatizace a požadavcích bezpečnosti. Softwarový inženýr Brendan Dixon z amerického Discovery Institutu tvrdí, že jejich nástup v horizontu deseti let je mýtus, současná technologie že není natolik vyspělá, aby zajistila bezpečnost pasažéra, a ještě dlouhou dobu zřejmě nebude.

Na druhou stranu šéf automobilky Tesla, vizionář Elon Musk před rokem prohlásil, že je opravdu blízko vytvoření zcela autonomního a bezpečného vozu, v němž se cestující „nebudou bát usnout“. Veřejnosti jej údajně představí do konce letošního roku.

Je také otázkou, jak bude vypadat přechodné období, kdy budou samořídicí auta zastoupena na silnicích v menšině a současný stav se příliš nezmění. Ve hvězdách také zůstává, zda bude část naší společnosti schopna přenést se přes trend, kdy je náš vůz zároveň symbolem prestiže a sociálního statusu, nebo dokonce jakýmsi životním společníkem. A v neposlední řadě je zde problém s kybernetickou bezpečností. Flotily samořiditelných aut mohou být děsivou zbraní v rukou teroristů.

Zajímavou možností, jak nástup autonomních vozů urychlit, je možnost naopak přizpůsobovat města jejich požadavkům. Podle týdeníku The Economist je tato cesta možná zejména pro Čínu, kde přestavět města, respektive postavit zcela nová, je z řady hledisek jednodušší než na Západě. Rozvoji samořídicích vozů může vůbec napomoci „plánovaný“přístup k řízení společnosti, který se zatím uplatňuje v Číně a podobných státech – a jenž ovšem také zahrnuje nižší úroveň lidských práv a slabší ochranu soukromého vlastnictví.

Pokoušet se předpovědět, kdy si místo řízení budeme moci schrupnout v autonomním vozidle, pravděpodobně pronajatém na jednu jízdu, nemá smysl. Možná se ukáže, že výhody autonomních vozů přesahují naše predikce, anebo se naopak objeví další nečekaná úskalí, kterým budeme muset čelit. Tak či onak, bude to jízda!

Elon Musk před rokem prohlásil, že je blízko vytvoření zcela autonomního a bezpečného vozu. Veřejnosti ho údajně představí do konce letošního roku.