Židovský humor si střílí úplně ze všeho

Předloni navštívil Asaf Gavron jako host pražský Svět knihy. Vystoupit na něm měl i letos, nakonec to ze známých důvodů nebylo možné. Tento rozhovor se tak uskutečnil na dálku.

19. a 20. století a za jejich mládí byl minimální, třebaže se později vynořil zase.

LN Vy sám ovšem často pobýváte mimo Izrael. Co vás na zemích jako třeba Kanada láká?

S nadsázkou hlavně to, že to není Izrael. Ale vážně: zaprvé bych řekl, že jsem na svět zvědavý. Nechci ho poznávat jen jako turista o víkendech a podívat se na nějaký ten most, chci vědět, jak se kde žije. A zadruhé je Izrael velice intenzivní místo a já měl štěstí, protože se mi naskytly příležitosti ke studiu i k práci v zahraničí – aktivně jsem je vyhledával, a když jsem je našel, neváhal jsem. Izrael miluju, je to můj domov, ale taky si od něj musím občas odpočinout – dokud se mě zase nezmocní pocit, že mi chybí. Je to jediná země a kultura, která je opravdu moje co do vzhledu, pachů i mluvy lidí, mám strašně rád naše jídlo a hlavně lidi: rodinu, svoje přátele a kolegy.

LN Jeden z vašich románů, který zatím česky k dispozici není, pojednává o Izraelcích žijících v USA. Jak ti hodnotí vztah současného amerického prezidenta k Izraeli?

Izraelci v Americe, jako ostatně ani nikde jinde na světě, rozhodně netvoří žádnou homogenní skupinu: najdete v ní akademiky a vědce působící na prestižních univerzitách a ve špičkových laboratořích, umělce a filmaře v New Yorku, hipíky v Oregonu, počítačové mágy v Palo Altu i taxikáře a majitele stánků s rychlým občerstvením v Los Angeles. A protože i uvnitř každé takové podskupiny existuje přinejmenším tucet různých názorů, odpovím pouze za sebe. Trumpův zájem o Izrael je motivován tím, že část jeho voličské základny představují evangelíci – a on je schopen udělat cokoli, aby je uspokojil. Čili stejně jako oni podporuje izraelskou pravici, a pokud ho budou držet u moci, bude tak činit i nadále. Jejich specifické zájmy ale nejsou podle mého názoru v souladu s tím, co by skutečně prospělo mojí vlasti. A doufám tedy, že se jeho a jejich vlivu v listopadu zbavíme.

LN Ve Smrti v zádech se zabýváte mimo jiné i druhou intifádou a tím, jak snadno se v uprchlických táborech přerodí normální palestinský mladík v teroristu. V posledních letech ovšem počet sebevražedných atentátů páchaných na izraelských civilistech významně poklesl. Je to díky té kontroverzní zdi? A jak si myslíte, že vypadá život Palestinců v těchto dnech?

Zeď to určitě úplně nevysvětluje už proto, že nikdy nebyla dokončená – a navíc není těžké ji zdolat. Důvodů tedy zjevně musí být víc. Tím hlavním pravděpodobně bude úspěšná spolupráce v oblasti bezpečnosti, která se, aniž by si toho především zahraniční média nějak všimla, rozjela mezi našimi a palestinskými úřady. Co se běžného života týká, řekl bych, že Palestinci jsou na tom dneska stejně jako kdokoli jiný: chtějí se vrátit zpátky do práce, musí nutit děti do učení a společně s nimi zahánět nudu. A věřím, že někteří z nich se pustili i do něčeho tvůrčího – třeba do psaní knih!

LN V Osadě na pahorku zachycujete, o co usilují Židé všeho možného druhu v jedné nelegální osadě na Západním břehu. Myslíte si, že se z nás všech

LN Literární kritici váš cit pro absurditu obdivují snad stejnou měrou, s jakou kdysi opěvovali například Hellerovu Hlavu XXII, vy sám jste pořídil nový hebrejský překlad Portnoyova komplexu od Philipa Rotha. Myslíte, že tyhle dva významné americké židovské romány nějak podstatně ovlivnily vaši tvorbu? A pokud ano, jak?

Neřekl bych, že jsem je studoval, abych se naučil, jak být vtipný, ale určitě jsem se jimi nechal volně inspirovat. U Hellera jsem zjistil, že absurdní mohou být i velice vážná prostředí či chvíle, což jsem pak rozvinul v Osadě na pahorku. Jistě, s byrokracií a absurditou se v Izraeli můžete setkat všude, ale Západní břeh je ztělesněním absurdity v tom smyslu, že Izrael ho nikdy neučinil svou součástí. Jazykem mezinárodního práva je to okupované území a Palestinci tam sice jakousi místní vládu mají, ale silou, jež celé území kontroluje, je de facto izraelská armáda. Přičemž na izraelské občany se vztahují izraelské zákony, Palestinců se ovšem týkají zákony armádní, a navíc jsou tu různé pozůstatky britských a tureckých nařízení, které se týkají půdy…

A Roth mi ukázal, jak se nestydět a pustit se i do otevřeně sexuálních scén, které ke všemu mohou být za jistých okolností hodně komické.

LN Židovský a izraelský smysl pro humor se, pokud mohu soudit, nezastaví před ničím: kolovaly a kolují vtipy o Hitlerovi i o druhé intifádě. Jak se mu daří právě teď?

Naše satirické televizní show mají v posledních týdnech hotové žně, jejich terčem se logicky staly i čerstvé celebrity typu přední epidemiologové – tedy hlasy a tváře, o kterých jsme donedávna ani nevěděli, že existují, ale aktuálně jsou v médiích doslova pořád a všude.

Samozřejmě v počáteční fázi epidemie jsme si s různou mírou vtipnosti a vkusu utahovali z ultraortodoxních Židů, kteří pořád chodili do synagog, a nákaza se mezi nimi proto mohla šířit mnohem rychleji. A o něco později se zase dostaly na mušku podniky, které rozšířily nabídku donášky jídla do domu, protože jejich zaměstnanci byli na pár dní jediní, kdo se vydával do ulic.