Krycí název Fauda
Vše je navíc zkombinováno se zmatkem, omyly, osobní pomstou a – hlavně na konci každé série – prvky zmaru. Seriál se ostatně jmenuje Fauda, což v arabštině znamená zmatek. Zároveň jde o kódové slovo, které bylo a možná dosud je používáno pro evakuaci izraelských speciálních jednotek v okamžiku, kdy se věci začínají vymykat kontrole nebo ji zle tísní nepřátelé. Fauda názorně ukazuje, jak okolnosti lámou dobrá předsevzetí lidí a jak v boji proti terorismu padají pod stůl dobře míněná pravidla i lidskost.
Taufíka Hammeda má „dostat“na svatbě jeho bratra, jenže události se rychle vymknou kontrole. Dojde ke střelbě a oběťmi jsou nevinní lidé. Stále rychleji se roztáčejí kola osobní pomsty za zabité příbuzné a kamarády, dojde na sebevražedné atentáty. Nakonec „zvlčí“i Izraelci, když připevní výbušnou vestu na děti a vyhrožují jejich odpálením, pokud jim teroristé nevydají zajatého kamaráda a zároveň člena Doronovy širší rodiny. Ale to by nebyla současná quality TV, aby se se všechno ještě nezkomplikovalo.
I když první řada seriálu končí zdánlivým úspěchem izraelského komanda, zůstává tu pocit zmaru nad zbytečným násilím, mrtvými, jejichž smrt nikomu neposloužila, a z rozpadlých a nenaplněných vztahů. Zvláště když se ve druhé sérii ukáže, že nic neskončilo a osobní pomsta pokračuje dál. Zjeví se nový nepřítel, tentokráte spojený nejen s Hamásem, ale hlavně s teroristickou organizací Islámský stát. A stejně jako v první sérii se ukazuje, že nikdo z hrdinů či antihrdinů nemá nárok na odpočinek a klidný život. Spirálu vzájemného násilí včetně vylévání si zlosti na příbuzných či mučení fakticky kohokoli, ať už fyzicky, nebo „jen“duševně, zkrátka nelze jen tak jednoduše ukončit.
Tvůrce a herec Lior Raz při natáčení využil i svoji traumatickou osobní zkušenost: jeho přítelkyni, se kterou chodil v osmnácti letech, ubodal palestinský terorista
V třetí řadě příběh tak trochu šustí papírem a hlavní hrdina Doron Kavillio začíná čím dál víc připomínat obtloustlou obdobu amerických akčních hrdinů, jakým byl Rambo
Zrcadla osudů
Autoři seriálu se právě onoho násilí ze strany Izraelců a hlubšího vykreslení psychologie Palestinců zpočátku trochu obávali. „Mysleli jsme si, že pravičákům (v Izraeli) se to nebude líbit, protože Palestinci jsou vylíčeni jako lidé, a levičáci nás budou nenávidět, protože ukazujeme (izraelské) vojáky dělat ne úplně správné věci,“tvrdí unisono Raz a Issacharoff. Úspěch seriálu byl pro ně „šok“.
Jenže je to vlastně logické. Nejednoznačnost postav z obou stran a téma osobní msty v seriálu je velmi vděčné a svým způsobem i laciné. Umožňuje to vidět Izraelce
i Palestince včetně teroristů jako „lidi“a nahlédnout do jejich normálních životů, což je věc, která na Blízkém východě není běžná. A před pár lety – první díl celého seriálu se vysílal v roce 2015 – to nebylo obvyklé už vůbec.
Zároveň to ale dává divákům možnost použít trochu laciné zjednodušení, protože si mohou říct: obě strany si jsou vlastně podobné, jsou to jen lidé a celý izraelsko-palestinský konflikt je vlastně o lidech, jejich osobním nepřátelství a pár zlých teroristech. Prostě to, co si spousta lidí tak či onak myslí, aniž by nějak více uvažovala o kořenech a historii izraelsko-palestinského konfliktu nebo o návrzích na jeho politické řešení.
Izraelské osady na okupovaném území tu jsou spíše kulisou, složitá palestinská i izraelská politika je omezena na minimum, stejně jako palestinský nacionalismus. Na druhou stranu se není čemu divit, protože tvůrci seriálu se snažili o akční dílo reflektující jejich zkušenosti se světem a konfliktem, který je obklopuje, ne o politologický rozbor situace na Blízkém východě.
Ve třetí sérii se pak děj postupně přesouvá ze Západního břehu Jordánu do Pásma Gazy, což zvýšilo jeho atraktivitu.
Pohled izraelskýma očima
Další vlna kritiky se pak snesla na to, že Palestinci jsou prý v poslední řadě seriálu příliš zaměřeni na terorismus, jejich vlastenecká motivace je minimální či smazaná pomstou, zatímco Izraelci se obětují pro kolektiv, vlast nebo záchranu rukojmích. Podle některých levičáků jde o „zneužívání“Palestinců pro proizraelský film. Jenže na poměry Blízkého východu je i třetí řada stále velmi „objektivní“, a nikdo navíc netvrdí, že nejde o pohled z izraelské perspektivy.
Nicméně pokud byl záměrem tvůrců na rozdíl od předchozích řad dodat seriálu „komplexnější“rozměr a ukázat, jak „vysokou cenu platí nevinní lidé kvůli (palestinsko-izraelskému) konfliktu“, jak to řekl agentuře AFP Issacharoff, úplně se to nepovedlo. Zůstal ale aspoň onen pocit beznaděje, zmatku a marnosti, který seriálu dodává lákavý nádech jinakosti už od jeho počátku, a také autentičnost bojových scén, již potvrzují i sami členové izraelských speciálních jednotek. A také ukazuje i některé nepříliš známé reálie, kupříkladu význam palestinských klanů v Gaze.
Seriál Fauda se vyrovná nejlepším dobrodružným filmům o Blízkém východě vycházejícím z reálného pozadí, jako jsou Lawrence z Arábie, Syriana, Království či Labyrint lží, a někdy je i předčí. Rozhodně se vyplatí podívat se i na jeho třetí řadu a u toho trochu doufat, že připravovaná čtvrtá řada se kvalitou bude blížit spíše první či druhé sérii.