Šedesát let Spirituál kvintetu
Ke svým posledním koncertům v Lucerně, na nichž zároveň slavil šedesátku a loučil se s fanoušky, Spirituál kvintet připravil také knihu, ve které shrnul svoji dosavadní uměleckou i lidskou dráhu. Jejím hlavním autorem je kapelník Jiří Tichota.
Velkolepé loučení Spirituál kvintetu s publikem bohužel narušily dvě velmi smutné události. Nejprve epidemie koronaviru, která přerušila vítězné čtrnáctikoncertní tažení, jež v historii velkého sálu Lucerny zřejmě nemá obdoby, a 16. dubna pak událost vysloveně tragická, kdy v podstatě zbytečně, v důsledku obav z návštěvy lékaře v době epidemie, zemřela ve věku 82 let jedna z opor souboru, zpěvák, kontrabasista a textař Dušan Vančura, druhý nejdéle sloužící člen Spirituál kvintetu.
Spirituál kvintet má k vzniku takové publikace mnoho výhod. Za šedesát let svého trvání byl u spousty událostí, které lze popsat (zájemce například potěší dost detailní vzpomínka na hostování Petea Seegera v Československu v roce 1964).
A alfou a omegou knihy jsou zachovalé dokumenty, i deníkového charakteru, a zjevně dobrá paměť Jiřího Tichoty. A také jeho nadhled a vtip.
dveřmi“Ireny Budweiserové, jež odešla po roztržce kapelníka s manažerem souboru, kterým byl Budweiserové manžel. Ano, i do takových útrob fungování kapely nechává Jiří Tichota čtenáře nahlédnout – a je to tak dobře.
Dalšími výhodami při vzniku publikace bezesporu byl bohatý fotografický archiv, takže kniha může být bohatě ilustrovaná (bohužel, jednou z mála věcí, které jí lze vyčíst, je slabá úroveň grafického zpracování). A alfou a omegou knihy jsou zachovalé dokumenty, i deníkového charakteru, a zjevně dobrá paměť Jiřího Tichoty. A také jeho nadhled a vtip, typický zvláště pro konferování koncertů Spirituál kvintetu – jeho jiskření s podobně naladěným Dušanem Vančurou byla legendární a svého času byla stejně silným důvodem návštěvy koncertů této kapely jako samotná hudba. Tichotovi se tento typický rozměr podařilo do většiny knihy dostat, a nese tak autentický punc svého původce mnohem lépe, než kdyby historii souboru za něj popsal nějaký „ghost writer“.
Co překvapí a zamrzí, jsou poněkud rozmrzelé, až ukřivděné pasáže Jiřího Tichoty, byť jsou naštěstí velmi výjimečné. Třeba v přetištěném rozhovoru z Hudebních rozhledů z roku 2002, kde nadnáší myšlenku, že se zpětně „někdo“(kdo? proč?) snaží vygumovat účast skupiny na (po)listopadových událostech, a stěžuje si, že většina „hudebních novinářů“(proč v uvozovkách?) je specializována na rock, čímž naznačuje, že se o skupině málo píše. Což je dosti absurdní vzhledem k tomu, že bychom těžko hledali českou folkovou kapelu s alespoň trochu srovnatelným mediálním ohlasem, než jaký má právě Spirituál kvintet.
Příjemnou součástí knihy jsou i vyznání současných členů souboru, jakož i „povinný“aparát v podobě úryvků z dopisů významných osobností i řadových fanoušků, přehledu diskografie a hudebníků, kteří kapelou prošli, významných koncertů. Přiloženo je CD, které ve svém obsahu vlastně zvukově ilustruje dějinné hranice, ve kterých Spirituál kvintet existoval. Na jedné straně nejstarší nahrávky, na straně druhé nové verze klasických „spirituálovek“v podání členů stále ještě aktuální sestavy. Která se s publikem, byť ochuzena o Dušana Vančuru, definitivně rozloučí na přesunutých vyprodaných koncertech v Lucerně v září.
Spirituál kvintet 60, vydal CPress 2020, 224 stran