Zproštěn viny. Po pěti a půl roku čekání
Libereckého hejtmana Martina Půtu soud zprostil obžaloby v kauze podezření z úplatkářství a manipulace s unijními dotacemi.
LIBEREC Bylo sedmého listopadu 2014, pod mrakem, ale docela teplo, aby procházka na policejní stanici nebyla nepříjemná. Hejtmana Libereckého kraje Martina Půtu (Starostové pro Liberecký kraj) vyšetřovatelé předvolali, aby jim zodpověděl pár otázek k prověřované opravě kostela Máří Magdalény, na kterou šly unijní dotace. Procházka měla hořký konec, zhruba o týden později dostal Půta patnáctistránkové obvinění z korupce. Tohle šlo velmi rychle, ale čekání na verdikt trvalo pět a půl roku. Krajský soud v Liberci včera zprostil obžaloby Půtu i dalších jedenáct lidí a čtyři firmy. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce se na místě odvolal.
„Byl jsem si od počátku jistý, že jsem nic nezákonného neudělal. Na rozhodnutí soudu o své nevině jsem čekal několik let, celá situace byla velmi nepříjemná nejen pro mne, ale i pro mé blízké,“reagoval Půta po vynesení verdiktu.
Do soudní síně ho přišli podpořit i kolegové ze STAN, jejich krajskou kandidátku mimochodem na podzim opět povede do voleb. Tak jako ji vedl v roce 2012, kdy se stal hejtmanem poprvé, tak jako ji vedl v roce 2016 s otevřeným korupčním podezřením v životopise. Starostové a nezávislí mu věřili, bylo to Půtovo vlastní rozhodnutí, že vzápětí po oné zastávce na policejní stanici rezignoval na post jejich předsedy. A věřili mu podle všeho i voliči: nejenže v roce 2016 obhájil hejtmanství, o rok později se díky preferenčním hlasům stal i poslancem, třebaže jen formálně uzavíral kandidátku na posledním místě. Mandátu se na ustavující schůzi vzdal.
Kauza kolem Půty spadá do období mimořádného zmatku a bince v rozdělování unijních subvencí v době, kdy se eura do území parcelovala z takzvaných regionálních operačních programů. Neslo to s sebou hluboké systémové chyby, občas rovnou zločin, jak dokládá známý příběh ROP Severozápad, kde bylo špatně v podstatě úplně všechno.
V libereckém příběhu šlo o rekonstrukci kostela Máří Magdalény, která začala ještě za Půtova předchůdce Stanislava Eichlera z ČSSD. Měly na ni jít peníze z Regionálního operačního programu Severovýchod, vše bylo schváleno, nové vedení kraje pod Půtou však zařadilo projekt do rizikové skupiny: čili neodcházely žádné zálohové platby, investor měl dostat podporu až po dokončení projektu. Nezaplatilo se nic.
Podezření kolem kostela vzniklo z toho, že ho vlastnila neprůhledná firma Iberus. Jejím jednatelem byl tehdejší městský zastupitel Jiří Zeronik z ODS, který stál také za neziskovou organizací GEPO, žadatelem o dotaci na opravu svatostánku. Půta podle policie do celé věci zapadal tak, že měl chtít a dostat statisícový úplatek od Metrostavu, firmy, která dostala opravu na starost.
Později se do spisu dostala ještě údajná manipulace s dotací na oddechovou zónu Perštýn – ani tady se nic neproplatilo. Soud zastavil obě větve kauzy a viny zprostil všechny obviněné. Odmítl uznat za důkaz pořízené odposlechy – policie měla povoleno odposlouchávat jiné lidi, než kteří figurovali mezi obžalovanými. Odůvodnění verdiktu zmínilo i absenci důkazu o předání domnělého úplatku.
Státní zástupce měl jen indicie, z nichž vystavěl konstrukci – vycházel vlastně ze dvou věcí. Jedna byla hejtmanův diář, kam si na podzim 2013 zapsal schůzku s lidmi z Metrostavu na benzinové pumpě Shell. Druhá pak šifrovaný soupis částek, který se našel u jednoho ze zaměstnanců Metrostavu, kde jedna z kolonek pravila „Nejvyšší – 800 tisíc“, a odposlechy.
Žalobce dovodil, že nejvyšším je Půta a že si o peníze řekl u stojanů s palivem. Půta se hájil, že kdyby sraz na benzince byl konspirační, nezapisoval by si ho otevřeně do kalendáře a neodevzdával by diář dobrovolně policii.