Dneska je to jiný, čistší a jasnější
„Zase se bojím jít ven,“zpívá David Pomahač na svém prvním sólovém albu. V době koronavirové jeho písně dostávají nový rozměr.
Kytarista a zpěvák David Pomahač, známý také pod „uměleckou zkratkou“DKP, tvořil donedávna polovinu dua Kieslowski. V minulosti měl rockovou kapelu Bez peří, byl členem ústecké skupiny Houpací koně a spolupracoval s Xavierem Baumaxou. V roce 2018 vydal také první společný singl s hudebníkem a producentem Martinem Tvrdým a duo Tvrdý/Pomahač stále pokračuje v činnosti. Nicméně Pomahač mezitím nabídl fanouškům svou sólovou nahrávku, šestatřicetimutové album plné silných osobních výpovědí.
David Pomahač je písničkář. Zatímco ještě před dvaceti lety bychom s takovým označením – vzhledem k charakteru použitého hudebního doprovodu – přinejmenším váhali, dnes je vše jinak. Hudební žánry není třeba řešit a decentně bublající elektronika kombinovaná s kytarou obohacenou efekty je pro zdůraznění silného příběhu stejně legitimní jako akordy hrané na španělku. Album Do tmy je daleko stojí na příbězích, které hudební složka podbarvuje, ale také umocňuje a – naštěstí – i posouvá. Zřetelné je to například v písni Co bude dál? , v níž gradující doprovod umocňuje zpívaná nebo polorecitovaná slova. Naopak decentní „netaneční“hudba ve Směju se a tančím jako by účinek slov „Tančím, vidíš, ještě to umím“s lehkým úšklebkem relativizovala. A do třetice, zpívá-li Pomahač „Mám dny divoký, když nebe je klidný“(Za světlem), lehce dramatický spodní proud doprovodu akcentuje napětí mezi vyřčenými protiklady.
David Pomahač se na albu prezentuje jako „písničkář, nikoli básník“. Jeho verše by po formální stránce bez hudby vyzněly lehce kostrbatě až naivně, ale ve spojení s tónem hlasu a zvoleným doprovodem působí přirozeně a – v dobrém – domácky a sousedsky. Jako by nás autor písní zval k sobě na návštěvu a u kafe, o kterém se zpívá v písni Co bude dál?, nám sděloval velmi intimní detaily ze svého života. Intimní nikoli ve smyslu partnerského soužití, toto téma s koncem dua Kieslowski ustoupilo do pozadí a přítomno je jen v decentních náznacích. Písně jsou spíše plné sond do psýchy osamělého muže, který se zmítá ve svých úzkostech, obavách a nejistotách. Přitom
platí, že zaprvé ne vše je tak pesimistické, jak se na první poslech zdá, a zadruhé je třeba slyšet celé album, a ne jen z kontextu vytržené, jakkoli samostatné, písně.
Co bude dál?
Navzdory názvu Do tmy je daleko skutečně některé skladby na první poslech působí jako velmi temné: „Nad řekou visí špinavý prádlo celýho města“(Špinavý prádlo), „Bylo mi líp, když uměl jsem jít spát“(Tolikrát), „Obvykle se nemám rád, nemám žádný slitování“(Obvykle). Úzkostmi je pak doslova protkaná píseň Stíny, v níž ze strachu před stíny, které do nás „vlezou“, není možné jít spát. Jenže vytěsňování negativních témat do textů může jednak sloužit jako ozdravná autoterapie, jednak Pomahač v některých písních ostří konfliktu otupuje: „Směju se, taky to umím...“, případně „Dneska je to jiný, nějaký čistší, jasnější“.
V dnešní době album získává nové významy a nové možnosti výkladu, s nimiž autor při psaní stěží počítal. Všechny ty verše o osamělosti, o tichu a klidu (K Baltu) nebo o tom, že „Zase se bojím jít ven, do cizího města sám“(Stíny), mohou odrážet pocity člověka v době rouškové, v době nutné sociální distance, v době, kdy člověk skutečně má legitimní důvod bát se vyjít z domu. Větu „Nejsem si jistej, co bude dál“(Co bude dál?) pak Pomahač říká za nás za všechny.
Otázka „Co bude dál?“se však nabízí i v jiném slova smyslu. Bude album Do tmy je daleko jen krátkou odbočkou na pestré hudební cestě Davida Pomahače aka DKP, nebo je to skutečně začátek sólové písničkářské dráhy a další alba budou relativně brzy následovat? Fanoušky dua Kieslowski by jistě potěšilo, kdyby bílé album s panáčkem s černou žárovkou na hlavě pokračování mělo. Ano, ve srovnání s alby, která David nahrával v duu s Marií Kieslowski, jeho novým písním citelně chybí ženský hlas, ale autorský rukopis je snadno rozpoznatelný a atmosféra nových skladeb na duo vlastně navazuje. Zároveň se však dá očekávat, že Pomahač rozvine svůj talent i v dalších liniích včetně zmíněného dua s Martinem Tvrdým. A dojde-li znovu také ke spolupráci s Tomášem Havlenem, který produkoval album Do tmy je daleko, bude to jen dobře.
David Pomahač: Do tmy je daleko
Indies Scope, 2020