Nedohrával bych za každou cenu
BRESCIA/PRAHA Severoitalská Brescia, kde od loňského léta působí český fotbalista Jaromír Zmrhal, patří k oblastem, které koronavirus zasáhl vůbec nejvíce. Nyní se i v těchto místech opatření pomalu rozvolňují, život se vrací do normálu a fanoušci mohou dál věřit, že se sezona dohraje.
„Samozřejmě, všichni musí nosit roušku a používat rukavice. Obchody už jsou téměř všechny otevřené, stejně tak i zahrádky u restaurací, kde se akorát nesmí dovnitř,“říká šestadvacetiletý záložník v rozhovoru pro LN. „Já se do Itálie vrátil v první polovině května a musel jsem absolvovat dvoutýdenní karanténu, která mi skončila minulý čtvrtek. Hned v pátek jsem podstoupil zátěžové i lékařské testy, dělali mi první výtěry.“
LN Jak jste se během karantény udržoval v kondici?
Z klubu mi posílali individuální plán, většinou jsem trénoval dvakrát denně. Dopoledne jsem chodil běhat a posílal data kondičnímu trenérovi pomocí jedné aplikace a odpoledne jsem se společně s ním připravoval přes video.
LN Sáhlo vedení Brescie podobně jako v řadě dalších klubů ke snížení platů?
Zatím k tomu nedošlo. Systém posílání výplat je v Itálii trochu jiný než v České republice, peníze nechodí každý měsíc, ale různě. Nějaké návrhy na úpravy padaly, ale zatím si nejsem vědom, že by se o něčem rozhodlo.
LN Na začátku minulého týdne se objevila zpráva, že by se i italské týmy mohly vrátit ke společným tréninkům. Jak to tedy vypadá?
Hráči, kteří tu zůstávali i během karantény, už trénují ve skupinkách. Já a další kluci, kteří odjeli domů, se po návratu zatím připravujeme individuálně, minulý čtvrtek jsem měl první trénink s naším kondičním koučem. V pondělí jsme absolvovali další výtěry a odběry krve. Jelikož jsme všichni zdraví, můžeme začít trénovat pohromadě.
LN Mezi nakaženými byl i předseda klubu Massimo Cellino, který se zhruba před měsícem vymezil proti obnovení soutěže. Trvá stejný postoj i nyní?
Spíše si myslím, že se všichni smířili s tím, že by se liga měla dohrát. Zatím to nemám úplně potvrzené, protože jsem s nikým pořádně nepřišel do kontaktu, ale vzhledem k tomu, že se pomalu vracíme k tréninkům, bych řekl, že se sezona dokončí.
LN Jaký je váš osobní názor na dohrání sezony?
Musím přiznat, že fotbal už mi hodně chybí. Na druhou stranu mi ale nepřijde správné dohrávat ligu za každou cenu. Lehké obavy z nákazy určitě mám. Aktuálně jsem tu sám, protože manželka raději zůstala v České republice. Navíc se bude hrát bez diváků. Už k poslednímu zápasu před přestávkou jsme nastoupili před prázdnými tribunami a není to ono. Fotbal se hraje hlavně pro fanoušky. I my na trávníku zápas více prožíváme, když cítíme podporu od lidí.
LN Do Itálie jste odešel v srpnu, tedy chvíli před postupem Slavie do základní skupiny Ligy mistrů. Nemrzelo vás zpětně, že jste si nezahrál s Barcelonou či Dortmundem?
Trochu ano, ale při odchodu do Itálie jsem nemohl vědět, že los přisoudí Slavii takto atraktivní skupinu. Klukům jsem to přál, ale mým dlouhodobým cílem bylo vyzkoušet si zahraniční angažmá. A když přišla nabídka z italské ligy, která patří k nejkvalitnějším na světě, neváhal jsem.
LN Předseda klubu Jaroslav Tvrdík řekl, že máte na přestup morální právo, protože jste už dříve odmítl dvě nabídky ze zahraničí a na přání vedení zůstal ve Slavii. O jaké týmy se jednalo?
Stály o mě asi tři kluby z Ruska. Největší zájem projevila Kazaň, která postupně zvyšovala nabídky, ale nakonec jsme se domluvili, že zůstanu ve Slavii, na kterou budu vzpomínat jen v nejlepším. V kabině se sešla skvělá parta a hrálo se mi tam dobře, odchod pro mě nebyl jednoduchý. Slavii pořád sleduju a jsem v kontaktu i s několika bývalými spoluhráči. Ale chci panu Tvrdíkovi poděkovat, že mi přestup umožnil.
LN V Brescii společně s vámi působí i Aleš Matějů. Předpokládám, že jeho přítomnost vám hlavně ze začátku přišla vhod?
Určitě. Zároveň tu hraje i Nikolas Špalek ze Slovenska. Oba tu už byli zabydlení a uměli dobře italsky. Spoustu věcí mi pomohli zařídit a byli pro mě k dispozici i v kabině. Na druhou stranu, kdybych je tu neměl, možná bych se rychleji naučil jazyk a tolik se na ně nespoléhal. (směje se)
LN Brescia se minulé léto vrátila do Serie A poprvé od roku 2011. Je to fotbalové město? Jací jsou fanoušci?
Lidé tady, stejně jako v celé Itálii, žijí fotbalem. Kluci, kteří tu hráli už v minulé sezoně, říkali, že po postupu do Serie A se podpora ze strany fanoušků zvedla a na zápasy chodí ještě více lidí.
LN Jak byste srovnal Slavii, jeden z největších klubů v Česku, s Brescií z hlediska zázemí?
Na Slavii jsme měli jednu kabinu a trénovali přímo v Edenu, vše bylo blízko u sebe. Většina italských klubů má k dispozici ještě tréninková centra, šatny na stadionech se využívají pouze při zápasech. Zdejší tréninkové centrum se majitel rozhodl postavit až po loňském postupu, takže to není ještě úplně hotové. Nemáme k dispozici kompletní servis, zatím můžeme využívat jen posilovnu.
LN Dvanáct kol před koncem soutěže jste poslední, na záchranu ztrácíte devět bodů. Kde vidíte hlavní příčiny?
Na začátku sezony jsme celou řadu zápasů prohráli výrazným rozdílem, v poslední době nás soupeři poráželi jen o gól. Já jsem začal pravidelně nastupovat až pod trenérem Diegem Lópezem, který v únoru nahradil Eugenia Coriniho, takže těžko říct. Tým se po postupu ze Serie B tolik neobměnil, většina kluků nejvyšší soutěž nikdy nehrála a s takhle kvalitními soupeři se ještě nesetkala. Určitou roli hrají i frustrace a nervozita. Nikdo si nepřeje, aby se sestoupilo, ale nedaří se nám a pořád prohráváme.
LN Všichni říkají, že italská liga je především o taktice, na kterou se všichni hodně zaměřují i při trénincích. Můžete to potvrdit?
To mohu zaručeně potvrdit. První tři zápasy této sezony jsem ještě odehrál za Slavii a do Itálie jsem přestoupil až ke konci přípravy. Trenér Corini na taktiku hodně dbal. Znalosti v tomto ohledu mi ze začátku hodně chyběly, a navíc jsem hrál na pozici defenzivního záložníka, na které jsem nikdy předtím nenastupoval. Ať byl balon kdekoliv, měl jsem od trenéra určený prostor, ve kterém jsem se musel pohybovat za jakýchkoliv okolností. Nový kouč preferuje jiné rozestavení a odlišný styl hry. Nastupuji na podhrotu a mám ofenzivnější úkoly, což mi vyhovuje.
LN Na pořádnou příležitost jste musel čekat, jen do pár zápasů jste naskočil coby střídající hráč. Řekli vám proč?
Trenér Corini chtěl, abych si na italský fotbal nejprve zvykl a postupně se aklimatizoval. Později mi ale bylo řečeno, že na moje zapracování do sestavy není čas, protože potřebujeme sbírat body. Moc šancí jsem nedostal, a když už ano, tak na postu, na kterém jsem se necítil dobře.
Mario Balotelli je opravdu pan fotbalista, ale musí se mu chtít
LN Poslední tři utkání před pauzou jste ale odehrál kompletních 90 minut, nastoupil jste i proti Juventusu.
Zápas v Turíně řadím vedle utkání na Stamford Bridge, kde jsme se Slavií ve vyřazovací fázi Evropské ligy prohráli s Chelsea 3:4, mezi největší zážitky své dosavadní kariéry. Stadion Juventusu je obrovský, navíc tam panuje neskutečná atmosféra. Trochu mě mrzelo, stejně jako ostatní kluky, že proti nám nebyl v sestavě Cristiano Ronaldo. Na hřišti jsme nechali všechno, ale Juventus nám nedal moc šanci. Škoda, že jsem ho neviděl v akci, podobná příležitost už se nemusí naskytnout.
LN V kabině jste také s Mariem Balotellim, kterého předchází pověst rebela a problémového hráče. Jaký opravdu je?
Mario oproti ostatním italským klukům umí anglicky. Do Brescie jsme přišli zhruba ve stejnou dobu. Vycházíme spolu dobře, občas se se mnou začne bavit sám od sebe, což by, vzhledem k tomu, co má za sebou, rozhodně nemusel. Je trochu svůj, ale nezkazí žádnou legraci. Nemůžu proti němu říct nic špatného. Pozorovat ho na tréninku nebo při zápase je skvělé. Opravdu je to pan fotbalista, ale musí se mu chtít. (směje se)