Krize nás ještě víc spojila

LN Máte za sebou cosi jako „koronaturné“, sérii koncertů streamovaných ze zkušebny. Začali jste s nimi poměrně brzy. Předpokládali jste to množství od samého začátku, nebo jste promýšleli strategii za chodu?

Začali jsme v sobotu 21. března s tím, že odehrajeme na Mall.tv čtyři úplně jiné koncerty, aby lidi nemuseli poslouchat pořád ty samé písničky. Pak jsme přidávali další streamy, abychom pokračovali každou sobotu večer. Strategií bylo nepřerušit činnost, zůstat aktivní a v kontaktu s fanoušky a taky vydělat nějaké peníze. Jsme dospělí chlapi, máme rodiny a nehodlali jsme bečet doma a stěžovat si na fejsbuku.

LN Každý koncert měl nějakou koncepci. Věnovali jste se soustavně přehrání celých starších alb, udělali jste koncert na přání diváků, best of hitovou verzi a podobně. To předpokládalo pečlivou přípravu. Co bylo nejtěžší?

Vlastně nic. Jakmile jsme měli jasno v tom, co budeme dělat, už jsme to jen udělali. Po každém streamu jsme poseděli ve zkušebně a sestavili playlist pro příště.

U alb to bylo dané. Takže jsme se přes týden naučili písničky a v pátek je nazkoušeli. V sobotu před každým streamem jsme si odpoledne všechno přehráli a večer jeli naostro. Asi nejvíc jsme se piplali s akustickým koncertem v meziříčské hospůdce Přístav. Taky jsme měli bobky z alba Bajkonur, z něhož hráváme jen jednu písničku, ale nakonec to bylo skoro nejlepší.

LN Určitě jste vytáhli na světlo spoustu písniček, které jste dlouho nehráli. Překvapila vás některá, na kterou jste skoro zapomněli?

Přehráli jsme 123 různých písniček, některé samozřejmě víckrát. Překvapilo nás toho hodně, a vlastně jen pozitivně. Docela nám průlet katalogem zvedl sebevědomí. Některé znovuobjevené kousky zařadíme do stálého repertoáru.

LN Myslíte, že jste se svými fanoušky díky streamům skutečně lépe udrželi kontakt než kapely, které nic takového nedělaly? Nebylo to spíš jen takové „opium“pro vás muzikanty, abyste měli pocit, že něco děláte?

Fanoušci nám do dnešního dne poslali na dobrovolném vstupném 522 tisíc korun, což by jako odpověď klidně mohlo stačit, protože tohle rozhodně žádné opium není a lidi ti nic nepošlou jen proto, že tě mají rádi. Musíš pro to něco udělat. Nedělali jsme „nějaký něco“, pracovali jsme jako draci. Ty písničky jsme odehráli slušně a taky jsme zvládli desítky drobných produkčních a logistických věcí okolo každého koncíku. Po každém streamu chodily stovky pozitivních komentářů, po koncertě na střeše hotelu Apollo přes tisíc. Když jsme to četli, bylo nám jasný, že jsme nepromarnili příležitost změnit se během krize k lepšímu. Fanoušci naprosto ocenili, že pořád hrajeme, a na ty soboty se těšili a těší. Zpětná vazba od nich bylo to nejvíc, co jsme zažili. Vím, že to bylo období, na které budou obě strany vzpomínat vlastně rády. Celkem měly streamy zatím 683 tisíc sledujících a třeba na Střechu nebo Přístav se hodně lidí dívá ze záznamu i teď.

LN Nebylo nakonec škoda vypálit některé nápady, třeba přehrávání celých klasických alb nebo „beatlovský“koncert na střeše, jen pro streamy? Nebo počítáte s jejich opakováním, až se situace uvolní?

Ale vůbec to nebyla škoda, byla to naopak paráda! Přesně v situaci, kdy drtivá většina českých kapel seděla doma na prdeli, protože „nic nemohli“, jsme vylezli malýma dvířkama na střechu nejvyšší budovy ve městě a skvěle jsme si zahráli. Venku, pod hvězdama, v rodným Valmezu. Bylo to úžasný! Lidi nám mávali z balkonů, blikali světlama, řvali a tleskali z různých míst okolo Apolla. Dojemný!

Shodli jsme se hned po prvním streamu, že hraní má neuvěřitelně blahodárný vliv na organismus. Prostě jste hudebníci, je vám zrovna těžko, protože nevíte, co s váma bude, tak si zahrajete a najednou je vám líp a líp a začnete se usmívat. Vždyť proto jsme kdysi všichni začali hrát! Večer jsme pak šli ze zkušebny jako jiní lidi. Podstatně veselejší, s osudem ve vlastních rukách, sebevědomější. A co se týče nápadů, myslím, že nemá cenu moc taktizovat a plánovat, ale pustit se rovnou do toho.

LN Máte před sebou první živý koncert – v amfiteátru v rodném Valašském Meziříčí zahrajete v sobotu 30. května. Bude ten koncert hodně jiný, než by byl, kdyby žádná karanténa neproběhla?

Trochu jo. Rozestupy, omezený počet diváků, dezinfekce u vchodu. Jinak to bude stejné – pořádný koncert, který začne Hotelem a skončí Valmezem a mezitím nějakých dvacet písniček od Mňágy, plus přídavky. Po koncertě ještě pustíme film Mňága: Happy End. V tom letním kině jsem toho zažil spoustu a moc se tam těším!

LN Nakolik vás jako kapelu celá koronavirová krize poznamenala a jak dlouho se z ní budete „vyhrabávat“?

No, my se právě nemusíme z ničeho vyhrabávat. Celá tahle krize nás neuvěřitelně spojila, hudebně i lidsky. Už tak jsme byli velcí kámoši, ale tváří v tvář týhle sračce, nejistotě a chaosu jsme se rozhodli, že se nějakým debilním virem nenecháme umlčet. Bylo to hodně podobný jako s komoušema. Nejde to normálně? Tak to zkusíme jinak! Jsme hudebníci, chceme hrát. Jasně, kdyby to byl fakt smrtící úder, tak tenhle rozhovor nevedeme a třeba by ani žádný noviny nebyly, ale pokud jsme viděli nějakou možnost, chtěli jsme ji využít. Rychle jsme se to naučili, v kapele jsme si rozdělili práci a zůstali v klidu. Ani jednou jsme se za ty dva měsíce nepohádali, fakt jsme věděli, proč co děláme, že to není snadné a že by bylo trapný něco hrotit.

Rozhodli se nevzdat. Kapela Mňága a Žďorp koronakrizi čelila nebývalou aktivitou a hýřila nápady. Odehrála sérii streamovaných koncertů, každý jiný a každý s nějakým nápadem. Není divu, že Petr Fiala na poslední měsíce vzpomíná téměř s nadšením.

LN Když se na ty poslední bezmála tři měsíce podíváte zpátky, vidíte nějaká pozitiva?

No, upřímně řečeno, vidím jen pozitiva. Kapela drží pohromadě jako nikdy předtím. Ověřili jsme si, že společně zvládneme náročnou situaci. U všeho, co jsme dělali, byla sranda, někdy fakt hustá. Cítili jsme obrovskou podporu od lidí. Koncert na střeše byl uprostřed té pohromy jak pohlazení. Akustický koncert vydáme na podzim jako dvojalbum, máme ho nahraný po stopách. Odvedli jsme dobrou práci a vydělali slušné peníze. Jsem opravdu šťastný, že hraju zrovna s těmihle lidmi, a nedovedu si představit, že bych tohle všechno nezažil. Užili jsme si to.

Bylo to hodně podobný jako s komoušema. Nejde to normálně? Tak to zkusíme jinak! Jsme hudebníci, chceme hrát.

LN Jaká je vaše vize nejbližší budoucnosti české kultury? Jsou různé názory. Někdo mluví o velkém útlumu, jiný o tom, že se vrátí „nekonečný mejdan“první půlky devadesátých let, kdy jsme byli taky relativně chudí a velmi vyhladovělí...

Nemám žádnou obecnou představu, ale jsem zvědav a těším se. Momentálně se snažíme rozjet pravidelné koncertování. Naše manažerka má červený, modrý a žlutý ferman a koncerty přehazuje z jednoho do druhého podle aktuální situace. V červnu bychom měli odehrát devět koncertů a pak hrát dál a dál. Myslím, že každý má takovou budoucnost, jakou si zařídí. Náš plán je pořád stejný – dobře bavit sebe a lidi.