Srandy kopec

významu slovník neuvádí žádné příklady, u druhého se dokonce odkazuje na příklad z Čapkova díla (já na zákon seru). Kromě tohoto slova uvádí slovník pod stejným heslem i zvratnou variantu srát se s významy „piplat se, párat se“, „hrabat se na někoho“a „mít zlost, zlobit se“. Odpověď na tento dotaz si můžete přečíst v časopise Naše řeč (číslo 5, 2016).

Zajímavostí je, že samotný základ srát je všeslovanský, s menšími rozdíly se objevuje i v polštině (srać), ruštině či chorvatštině (srati). Jeho praslovanský předek etymologicky souvisí s ruským sor označujícím „špínu, smetí“a dává se do souvislosti také s lotyšským sarni „špína, nečistota“nebo s latinským základem -cerda „výkal“.

Rejzek pak tato slova v Českém etymologickém slovníku dále usouvztažňuje s indoevropským kořenem *sker-, který označoval „vykonávání velké potřeby“či „výkal, hnůj“. Zároveň zmiňuje, že existuje i méně pravděpodobná teorie vysvětlující původ slovesa přes indoevropský kořen *ser- „téci“.

Od slovesa srát existuje kromě předponových variant (vysrat se či nasrat se) také spousta odvozenin, z nichž některé byly ve starších slovnících právě kvůli svému základu hodnoceny jako vulgární. Jednou z nich je např. slovo sranda. Inspirací k jeho vzniku byl výraz švanda. Ten má nejasný původ, jednou z teorií například je, že pochází z vlastního jména Švanda – mnohým z vás se asi vybaví postava Švanda dudák ze hry Strakonický dudák J. K. Tyla, ale Švanda jakožto postava ztělesňoval lidovou postavu dobrodruha a dudáka už dříve. Význam „legrace“se tak dle Rejzka (a jedním z dokladů může být i zmínka následujícího příkladu v Jungmannově Česko-německém slovníku) mohl vyvinout z fráze Pojďme tam raději, tam bude Švanda.

Je zřejmé, že v určitých situacích či prostorech není užití vulgarismů vhodné. Ačkoli nenarušují srozumitelnost projevu a tvoří součást jazyka, není s nimi úplně sranda (například ve sněmovně).

Jednou z odvozenin, které byly ve starších slovnících hodnoceny jako vulgární, je například slovo inspirované výrazem švanda