Žena má vždycky pravdu
V mírně odlehčeném dramatu natočeném podle skutečných událostí líčí britská režisérka Philippa Lowthorpeová útok bojovnic za ženská práva na londýnský ceremoniál Miss World v roce 1970.
Jak vypadala volba královny krásy koncem 60. let na českém hasičském bále, už víme dlouho a takříkajíc z první ruky. Nyní můžeme ve filmu natočeném s půlstoletým odstupem sledovat, jak přibližně probíhala poněkud honosnější verze téže zvláštní zábavy slibující určit nejkrásnější ženu na světě.
V roce 1970, kdy se západní svět otřásal dozvuky studentských revolt a skandálně troskotala americká vojenská mise ve Vietnamu, se sotva mohla bez protestů odehrát událost tak okázale „reakční“, jako byla volba Miss World. Komerční podnik, jehož podstatou bylo hodnocení žen víceméně na základě toho, jak dokážou zaujmout muže, se těšil velké popularitě: televizní přenos (zprostředkovaný veřejnoprávní společností BBC) sledovalo více než 100 milionů diváků. Zároveň ovšem byla soutěž na principu „dobytčího trhu“trnem v oku (nejen) feministickým aktivistkám. Skupince bojovnic za ženská práva se podařilo narušit londýnský ceremoniál a dát o sobě vědět publiku, o jakém by se jí jinak ani nesnilo.
Škodlivá akce, která pomáhá Snímek Problémissky sleduje cestu studentky historie Sally Alexanderové (Keira Knightleyová) od seznámení s feministickými radikálkami až k slavnému provedení protestu. Zároveň přivádí diváky mezi finalistky soutěže, jednak aby se ukázalo, co vše musely strpět, jednak aby bylo zřejmé, že nešlo o žádné tupé stádo, ale o rozmanité a hluboké bytosti, které povrchní posuzování zraňovalo a podstupovaly je jen proto, aby se vymanily z různých forem společenského znevýhodnění. Přirozenou hvězdou je v tomto ohledu vítězka soutěže Jennifer Hostenová z karibské Grenady, která posléze vystudovala v Kanadě politologii, pracovala v diplomacii a potom se ještě stala psychoterapeutkou. Na druhém místě se umístila černá zástupkyně Jihoafrické republiky (její bílá spoluobčanka skončila pátá).
To, že se na prvních příčkách neumístily bělošky, ovšem učinilo ze skandálně zpátečnické akce akci poněkud pokrokovou; s tímto rozporem se museli vypořádat nejen tehdejší protestující, ale i scenáristky aktuálního filmu Rebecca Fraynová a Gaby Chiappeová. Ty musely vzít na vědomí i to, že vítězka Jennifer Hostenová stála v roce 2006 v Grenadě v čele soutěže, která poslala do Miss World její nástupkyni, a těžko ji tedy mohly zpodobnit jako doživotně uraženou oběť ponižující procedury.
Vyřešilo se to nakonec poměrně jednoduchým pravidlem: téměř všechny ženy ve filmu mají pravdu, ať už jsou pro soutěž krásy, či proti ní. A téměř všichni muži jsou slizcí a povýšení sexisté. Mužská nadřazenost je totiž to, co činí nedůstojný podnik nejen z volby Miss, ale třeba i z univerzitního studia: hrozivá konfrontace namyšlených mužů a podceňovaných žen se odehrává v sugestivně pojatých obrazech z přijímacího pohovoru hlavní hrdinky i z drilu „missek“.
To, nač tvůrkyně Problémissek poukazují, má samozřejmě reálný základ; při sledování způsobu, jakým byly tehdy ženy prezentovány, musí dnes soudným lidem vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Na druhé straně zpětný pohled z dnešní perspektivy také nevysvětluje tehdejší situaci vyčerpávajícím způsobem. Jako angažovaná zábava s reálným jádrem však snímek Philippy Lowthorpeové celkem obstojí. A to přesto (či právě proto), že jeho hvězdu Keiru Knightleyovou zastiňuje Jessie Buckleyová v roli divočejší rebelky Jo Robinsonové.
Problémissky
VB, Francie 2020 Režie: Philippa Lowthorpeová Premiéra 28. 5.