Šedé eminence v šedé zóně
I přes své výsadní postavení nemají zmocněnci přímou zodpovědnost, stát však stojí peníze. Vláda by je proto ráda zrevidovala
PRAHA Škatulata dovršená osobními antipatiemi nyní již bývalého náměstka na ministerstvu zdravotnictví Romana Prymuly a šéfa resortu Adama Vojtěcha (za ANO) včera oficiálně skončila. Prymula nastoupil na post vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví.
Aby vláda nevzbudila dojem, že si pěstuje oddíly slušně placených poradců, zrušila při té příležitosti své dva dosud fungující posty zmocněnců: toho pro mezinárodní organizace a – poněkud bizarně znějící – toho pro řešení vlastnických vztahů k pozemkům v česko-polském pohraničí. Navzdory nasazené redukční dietě jich na Úřadu vlády zůstává devět a na ministerstvu zahraničí hned osmnáct.
Přitom se jedná o místa jdoucí proti zásadám mantry o zprůhlednění a zefektivnění státní správy, kterou dlouhodobě trápí problém takzvaných „trafik“. Post zmocněnce se totiž obsazuje bez výběrového řízení, navzdory zákonu o státní službě přijatého právě kvůli podobným praktikám v roce 2014. Navíc ještě před úderem koronavirové krize dostaly státní úřady od ministryně financí Aleny Schillerové (za ANO) za úkol snížit počet svých zaměstnanců o deset procent. Nyní, po ohlášeném rekordně špatném květnovém schodku v hospodaření státu, bude potřeba navíc ještě přitvrdit.
Mocenská klička
Ani Prymulovo jmenování neuniklo osočení z „trafikantství“. To premiér Andrej Babiš (ANO) rázně odmítl. Přitom on sám nakládá s posty zmocněnců poměrně kreativně. Za jeho působení byl pro sport zmocněn Milan Hnilička, pro lidská práva Helena Válková, pro jadernou energetiku Jaroslav Míl, pro informační technologie Vladimír Dzurilla a nyní tedy došlo na Prymulu.
Ministerskému předsedovi to vyhovuje ve dvou rovinách. Ve veřejném prostoru díky tomu zůstávají marketingově známá jména spojená s hnutím ANO (Válková a Hnilička) i tím vznikají sondy do fungování resortů (Dzurilla a Prymula). Míl zase poskytl vládě eso v rukávu při vyjednáváních s polostátním gigantem ČEZ o dostavbě jaderných bloků.
Politickou důležitost některých zmocněnců potvrdil LN sám Babiš. „Pan Dzurilla je pro mě vlastně ministr pro IT,“řekl. Tuto agendu má mimochodem v gesci ministerstvo vnitra, jež přitom vede Jan Hamáček, šéf koaliční ČSSD.
Navzdory prestižní pracovní adrese nemají zmocněnci na Úřadu vlády k dispozici vlastní služební vůz či personál osobní kanceláře. Na druhou stranu nenesou za rozhodnutí přijatá na základě jejich doporučení žádnou odpovědnost. K tomu mají při výkonu své práce mimořádně blízko ke strategickým dokumentům, jež proudí krevním
řečištěm vládního úřadu. A i prezentace vizitkami s titulem vládního zmocněnce není k zahození.
Vévodí resort zahraničí Jediným ministerstvem, jež má své vlastní resortní zmocněnce, je to sídlící v Černínském paláci. Ministerstvo
zahraničí jich má hned osmnáct. Spadají minimálně do 12. platové třídy, dle tabulek pobírají 30 tisíc korun a víc. „Zvláštní zmocněnci jsou odborníci, již se zabývají buď konkrétním tématem, které se v souvislosti s vývojem ve světě objeví, třeba zmocněnkyně pro brexit a zmocněnec pro migraci,“bránil organizační strukturu svého úřadu ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD).
Kromě nich však mezi zmocněnci lze narazit i na toho pro holocaust, mezináboženský dialog a svobodu vyznání. Jako další důvody jmenování nového zmocněnce Petříček uvedl potřebu věnovat se tématu, jež prostupuje napříč obory, či je potřeba specialista pro zahraničněpolitickou prioritu ČR. Z tohoto důvodu například podle ministra funguje zvláštní zmocněnec pro západní Balkán. Trvá přitom na tom, že se nejedná o zbytečně zřízená místa a zmocněnci zároveň působí na ministerstvu i v rámci jednotlivých odborů.
Téma zmocněneckých postů jako „trafik“se ve veřejné debatě nevynořilo poprvé. Se zprávou o jejich působení v rámci státní správy přišla v roce 2015 nezisková organizace Amnesty International. Při porovnání s dnešním stavem z ní vyplývá, že zlaté časy zmocněnců skončily v Česku mezi lety 2010 a 2013. Tehdy například na ministerstvu dopravy působili zmocněnci zabývající se výstavbou jednotlivých silničních úseků, na Úřadu vlády figuroval zmocněnec pro uspořádání česko-bavorské výstavy s měsíčním platem 63 tisíc a na resortu školství zmocněnkyně pro udržitelnost center výzkumu a vývoje s hodinovou mzdou 700 korun. Seznam by mohl samozřejmě pokračovat.
A ačkoliv se již tak křiklavé příklady zbytečných zmocněneckých postů v posledních letech tolik neobjevují, chystá se vláda na tento „měkký podbřišek“státní služby podívat detailněji. Začít by chtěla právě na resortu zahraničí. „Chceme se na zmocněnce podívat podrobněji. Zeptáme se pana Petříčka, k čemu jich má na ministerstvu tolik,“uvedl premiér.