Prázdná místa po velkých hráčích
Z ANO odchází zakládající člen Petr Vokřál. ČSSD už nechali dva její krajští lídři. Před podzimními volbami to vládní strany bolí
PRAHA Byl podzim, rok 2018, schylovalo se ke komunálním volbám. ANO se „prsilo“dvěma trumfy – primátorem Ostravy Tomášem Macurou a Brna Petrem Vokřálem. Jako když se k novému modelu vozu přidají vnadné blondýny, doprovázeli při startu kampaně Macura s Vokřálem finančníka Petra Stuchlíka. Předseda hnutí Andrej Babiš chtěl, aby osu úspěšných šéfů velkých měst protáhl. Neprotáhl, propadl.
Bude podzim, rok 2020, chýlí se ke krajským volbám. V hnutí ANO bude o „blondýnu“méně: Vokřál oznámil, že z ANO – jehož byl místopředsedou – odchází. Pro dvojici vládních stran je to už třetí výrazná tvář, jež odchází před říjnovým účtováním. Dvě ztráty utrpěla ČSSD – plzeňského hejtmana Josefa Bernarda a jihočeského exhejtmana Jiřího Zimolu.
Petr Vokřál (na snímku vpravo) byl vážným adeptem, aby vedl krajskou kandidátku na jižní Moravě. Prostor na to měl; třebaže komunální klání před dvěma lety vyhrál, od primátorského řetězu ho odstavila dohoda ostatních partají s ODS v čele. Figuroval i v úvahách na nového ministra školství, ale i když Robert Plaga nepatří k lidem, jimž by Babiš posílal vánoční blahopřání, od odvolání ho zachránila vlna předběžné podpory z akademické sféry.
„Během víkendu jsem se definitivně rozhodl, že moje cesta v hnutí je dále neudržitelná. Dlouhodobě jsem se snažil prosazovat liberální pojetí hnutí, jak jsem do něj vstupoval v roce 2014. ANO se ale vydalo spíše směrem politikaření v klasické partaji, kde jedinou starostí je vyhrát volby,“uvedl Vokřál v prohlášení, které přinesl server Aktuálně.
Jeho deziluze se točí kolem kauzy, které dali vyšetřovatelé přezdívku Stoka. Jde o síť manipulací veřejných zakázek, kterou zbudovali ohnutí brněnští politici se spřáhnutými podnikateli.
Případ zasáhl brněnskou buňku hnutí ANO, policie podezírá například Jiřího Švachulu, který byl v Brně-střed radním pro investice. Ten už politicky skončil, výskyt ve stejné policejní složce dočasně uzavřel také členství v hnutí pro Jiřího Faltýnka, syna prvního místopředsedy Jaroslava.
Vokřál Babišovi slíbil, že brněnskou politiku vyčistí, a z toho zase plyne premiérova deziluze. Namísto přeleštění protikorupční vývěsky, již si ANO dalo, média odkrývají, jak hladce jihomoravská buňka hnutí zapadla do klientelistických šablon.
Kdo se topí ve Stoce
„Mě to mrzí, že odchází. Je škoda, že to vzdal. Ale byl tam čtyři roky – pokud dneska něco říká o brněnské politice, byl celý čas u toho. V Brně byly hrozně divné věci, které jsou pro vedení hnutí nepřehledné. Řekl, že se zasadí o očištění, ale to mělo přijít podstatně dřív,“řekl LN Babiš.
V pátek spolu oba muži jednali, u schůzky byl i stávající jihomoravský hejtman Bohumil Šimek. Nepředstavuje výrazný prvek, který by si člověk vybavil ve spojení s ANO či jihem Moravy, ale jeho hejtmanování provází klid. Koalice drží, průšvihy nebublají. Potenciál Vokřála uzavřít dohodu a neskončit zase vyšplouchnutý je slabší. Na pragmatické úrovni uťal jeho politickou epizodu i tento ohled.
Snad ještě důležitější je, že proudy, které do Stoky strhávají ANO, vymílají brázdy v nervech předsedy hnutí. Babiš má rád věci vyřešené, ne když mu někdo průběžně hlásí obtíže. V Brně se hladké řešení nepodařilo: Vokřál chtěl zrušit tři místní buňky, odkud podle něj vyvěrala zkažená voda. Vedení hnutí ale usnesení revokovalo, protože jinak to zavánělo ještě halasnějším skandálem. Členové zrušených organizací se chtěli soudit na základě díry ve stanovách. Vokřál začal prohrávat: ne že by na něj Babiš zanevřel, ale stával se epicentrem špatným zpráv. O to se přičinili i ti, kdo se toužili zbavit zase jeho. Třeba Faltýnkovým oblíbencem určitě není.
Čas na sestavení kandidátních listin se krátí, zbývají týdny. Hnutí ANO i ČSSD, obě vládní strany, se nacházejí v nepohodlné situaci nejen proto, že na nich zůstávají reputační šrámy, když je opouštějí prominenti a výrazné osobnosti. Je zvykem číst výsledek klání o hejtmanství jako zprávu o stavu celorepublikové vlády, jako voličské zhodnocení, které ledacos napoví o volbách sněmovních.
Není to jediný faktor. Pro každou stranu je důležité, aby byla ukotvená na regionální úrovni, když chce hlavu udržovat v nejvyšší politické etáži; při neúspěchu nepadá tak hluboko. Hejtmani tvoří silové pole s vlivem na rozhodování vlády, spravují solidní rozpočty, krajský aparát uživí řadu partajníků a je to přípravka, kde se může člověk naučit řemeslo a zviditelnit, pokud chce ve hře postoupit na další políčko.
Ve stávající krajské konstelaci ANO a ČSSD dominují, každý díky jiné dovednosti. Hnutí vyhrálo v devíti regionech, ale hejtmana má v pěti. Sociální demokraté zvítězili ve dvou krajích, ale hejtmana mají v pěti. Oranžoví jsou lépe vyškolení v umění zákulisní domluvy a reálpolitiky. Ale musejí udělat aspoň trochu slušný výsledek, bez toho se partie odstartovat nedá.
Rozdílová procenta
V ČSSD ohledně přebarvování hejtmanství panuje skepse, vnitřní rozklad tomu nepřidává. Nejviditelněji se o to postarali zmínění Bernard se Zimolou. O obou se v partaji dlouho proslýchalo, že si trpělivě snášejí větvičky na nové, pohodlnější hnízdo, a čím vehementněji to veřejně popírali, tím přesvědčenější byli jejich spolustraníci o opaku.
Nejprve se odporoučel Bernard, to bylo začátkem května. „Osobně nechci patřit do klubu, který mě za svého člena už nadále nechce. Vzhledem k tomu, že vedení plzeňské ČSSD už dlouhodobě svými výpady proti mé osobě naznačuje, že si nepřeje, abych v práci pokračoval, rozhodl jsem se ulehčit všem situaci a z této strany odejít,“oznámil na facebookovém profilu.
Stalo se to krátce poté, co vznikly pochybnosti, zda plzeňský hejtman úmyslně neflinkal karanténní opatření a nenakazil část rady; pochybnosti tak intenzivní, až vyústily v trestní oznámení. A krátce na to se zase potvrdilo, že Bernard už nějakou dobu jedná se Starosty o vedení jejich krajské soupisky.
Podobný scénář měl odstupňovaný odchod Zimoly. V čele kraje dlel dekádu, vypracoval se na viditelného politika, v ČSSD mu náležela židle na čekací listině na ministerské posty. Až do podzimu 2017, kdy dohejtmanoval kvůli chatě na Lipně, již mu postavil šéf jihočeských nemocnic.
Nevzdal se. Začal zdůrazňovat, že strana se odklání od sociálnědemokratické pravověrnosti, a aby ho nikdo nepodezíral z neupřímné lítosti, kandidoval v únoru 2018 na prvního místopředsedu strany, která se štěpila nad dilematem, jestli zapadat prachem v opozici, či snést kritiku za vstup do koalice s ANO. Uspěl, aby v listopadu téhož roku rezignoval, protože podle něj už ČSSD k autenticitě resuscitovat nešlo. Po patřičně dlouhém truchlení z odloučení oznámil, že bude na podzim kandidovat za Změnu 2020.
Zimola ČSSD vmetl, že „za placená místa na ministerstvech se stala lokajskou stranou“, Hamáček
kontroval, že už byl partaji beztak delší čas nevěrný. Je jedno, kdo má pravdu, volič si odnese vzpomínku na nesoulad. A od dob „prezidentské“strany Zemanovců už ledaskdo ví, že riziko nových partají pro ty staré není v porážce: úplně stačí odčerpat pár klíčových procent, která z masy vyčlení vítěze.
„Mě to mrzí, že odchází. Je škoda, že to vzdal. Ale byl tam čtyři roky – pokud dneska něco říká o brněnské politice, byl celý čas u toho.“