Chci, aby tu lesy zbyly i pro dceru
Stoupáme k úzké lesní cestě, která už z dálky působí nápadně: vidíme jakýsi „tankodrom“, co dva metry zhutněný násep hlíny, mezi nimi šedesát centimetrů hluboké tůně. Přesněji řečeno 28 tůní. Ondřej Brož tady s podporou Biskupských lesů i Správy CHKO Beskydy vytvořil hluboké jámy ve starých přibližovacích linkách, aby dešťová voda neodtékala pryč, ale zůstala lesní krajině.
„Lesy schnou a nějak se začít musí. Těchto sedmdesát metrů trvalo asi hodinu a půl a není to nijak nákladné. Hlína se musí zhutnit, aby udržela i vodu při větších deštích. Nesteče to během týdne, ale třeba za měsíc. Jsou to právě cesty, které fungují jako drenáže a po kterých z lesa mizí nejvíce vody,“popisuje Ondřej Brož z Bordovic opatření, které ve svahu zadrželo 150 000 litrů vody.
Na jeho snažení se přijel ze Slovenska podívat i Štefan Vaĺo, který je „duchovním otcem“systému příčného narušování nepotřebných lesních cest a propagátorem myšlenky, že kvůli zhutněným plochám po těžbě dřeva a cestami narušeným půdním pórům přicházíme o většinu vody v lesích. „Musí se začít od nejvyššího bodu cesty, velkým bagrem a postupně sestupovat dolů. Kdyby se cesta narušila i na této pasece, zachráníte ji před suchem celou, včetně lesa nad ní,“komentoval pod vrcholem Velkého Javorníku Vaĺo, který podobné realizace včetně mokřadů a jezer již dekádu buduje na Slovensku i Ukrajině.
Na rozdíl od vyprahlých holin takto narušená cesta pomalu vodu vsakuje, zarůstá a stává se pak oázou vlhkosti, domovem mnoha obojživelníků, jichž v lesích ubývá, i hmyzu a dokáže zdárně ovlivnit lokální mikroklima. Jde o první přibližovací linku, kterou Brož díky podpoře Biskupských lesů a zejména zafinancování Správy CHKO Beskydy před několika dny vybagroval. Pak pořídil s fotografem působivé záběry a nestačil se divit, jaký ohlas aktivita vyvolala.
Lesům to dlužím
„Narodila se mi dcera a uvědomoval jsem si, že je něco špatně, že je čím dál méně vody. A protože ji tak moc miluju, chtěl jsem, aby žila alespoň v takovém prostředí, v jakém žiju já. Proto jsem se o to začal zajímat. Od dětství jsem v lesích trávil spoustu času sám, nabíjely mě energií,“vypráví cestou mladý lesník Ondřej Brož, kde se v něm zápal bere.
„A mám pocit, že jim to dlužím. Pořád mě něco nutí hledat způsob, jak lesům vodu vrátit,“dodává bezelstně. Prací v lesích se živí už 16 let a dopady sucha i běsnění kůrovce tak pozoruje dennodenně zblízka. Začal proto jednat: zprvu na vlastní pěst a ve volném čase. Budoval v potocích splávky, čistil svody v lesních silnicích, hledal řešení, aby kopce nadále neusychaly.
A pak na internetu narazil na videa už zmíněného sedmdesátníka Štefana Vaĺa, který tvrdí, že právě člověk svou letitou snahou krajinu odvodňovat je za současné sucho v lesích i na polích zodpovědný. Reportáž o jeho neúnavném snažení blízko východoslovenských Košic přinesly LN loni v září. „Nikde jinde jsem podobné opatření neviděl, až u něj,“vysvětlil Ondřej Brož. A právě on je i díky náklonnosti Biskupských lesů českým průkopníkem této metody příčného narušování lesních přibližovacích cest.
Stejnými úvahami jako Brož se už několik let zaobíral i Miroslav Kubín z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Správy CHKO Beskydy. Nadšení obou se potkalo, a když navázali spolupráci, vznikla živná půda pro experimenty, které mohou být v budoucnu jedním z rozšířenějších opatření na zadržení vody v lesní krajině. Svým počinem vyvolali zájem i u kolegů v jiných koutech Česka.
„Víme, že je problém v lesních cestách, protože podřezávají žíly lesu, půdě. Z pórů vytéká voda na cesty až do regulovaných potoků a řek, čímž se celý odtok urychluje. Budujeme unikátní spolupráci i do budoucna,“míní Kubín s tím, že letos mají v plánu zbudovat také svodnice, zasakovací pásy a na 70 tůní. Jámami na zadržení vody chtějí „načechrat“až tři čtvrtě kilometru lesních cest.
Boj se suchem nabírá v Beskydech unikátní obrátky. Pod heslem „nemluvme, ale konejme“takříkajíc nakopl snažení uprostřed kalamitních holin na Velkém Javorníku lesník Ondřej Brož. Vybagrovanými jámami.
Neměli jsme odvahu
„Ondra udělal průlomovou věc. O tomto způsobu asanace cest jsme věděli, ale nikdo z nás neměl odvahu toto v revíru zrealizovat. Nakopl nás i celou tuto oblast,“komentovala na místě Petra Latnerová z lesní správy Biskupství ostravsko-opavského. „Musíme se naučit tento způsob chápání a myšlení, protože vodu do krajiny potřebujeme vrátit. Les je dlouhodobý ekosystém. Z toho, jak se k tomu teď postavíme, budou čerpat naše děti a vnoučata. Nikdo s tím nemá zkušenosti, proto diskutujeme i se Štefanem Vaĺem,“upřesnila. Společně s ní je tu i několik dalších lesníků z různých revírů, kteří diskutují nad realizovaným dílem i způsoby, jak tady sucho zastavit.
Motto „aby každá dešťová kapka zůstala tam, kam spadne“je tu společné všem. Cílem je, aby se v soukromých, městských či církevních lesích i v Lesích ČR takto vybralo několik přibližovacích linek, rekultivovaly se a vlastníci i turisté, kteří chodí kolem, viděli, jakou to má výhodu. „Potřebujeme větší vzorek a více opakování i pro vědecká měření. Ať víme, jak se okolní krajina vodou nasytila,“míní Miroslav Kubín z CHKO.
Společně s biskupskými lesníky se chystají vytipovat další cesty – ty, které nebudou dalších dvacet třicet let na těžbu používat. Všechny přibližovací linky narušit nemohou, proto se snaží o mix různých přístupů. „Můžeme takto zvrásnit asi pět procent cest. Jde ale o to, abychom to udělali správně technicky,“uzavřela Latnerová.