Narozeniny jednoho žánru

Dnes máme v Lidovkách velký den a důvod k oslavě, i když mnozí kolegové to zřejmě ani netuší. Netušil bych též, kdybych si před časem nepřečetl doslov Jiřího Opelíka k výboru ze sloupků, které slavný literární kritik Arne Novák publikoval mezi válkami v Lidových novinách.

Nebudu napínat. Dnes je to přesně sto let, co byl v našich novinách uveřejněn první sloupek. Málokdy víme přesně, kdy se který literární žánr zrodil, ale u sloupku to neplatí. V jeho křestním listě je datum čtvrtek 3. června 1920. A jména dvou otců: šéfredaktora Arnošta Heinricha a redaktora Karla Zdeňka Klímy alias Kazetky.

Dnes se za sloupek označuje kdeco, píše přesně Opelík, třeba i fejetony, jako je tento, zalomené do tří sloupců. To v roce 1920 měl „žánrové hrany ostré jako břitva“. Byl tištěn v pravém (čtvrtém) sloupci titulní strany a někdy „přetekl“i na dvojku. Obsahově byl koncipován jako osobnější autorská protiváha úvodníku novin. Podle legendy ho Heinrich vymyslel, aby noviny nějak využily nový tiskařský stroj s kurzivou. Zpočátku se sloupek na titulce Lidovek objevoval nepravidelně, ale nakonec šéfredaktor prosadil, aby vycházel denně s výjimkou pondělí. Vynechat se mohl jen kvůli nejvážnějším politickým událostem. Sloupek se stal součástí značky Lidové noviny a konkurence se ho snažila napodobovat.

Nejlepší definici sloupku formuloval v květnu 1926 Karel Čapek: „Cosi kratšího než fejeton a delšího než glosa, něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, ani dost nudné, aby to slulo článek; zkrátka sloupek je sloupek.“Z dnešního pohledu je pozoruhodné, že občas vycházel sloupek i ve verších.

Sloupek by se jistě neujal a nerozšířil do dalších novin a časopisu, kdyby se mu v Lidovkách nevěnovali skuteční mistři pera: vedle zmíněného Karla Čapka a jeho bratra Josefa ho psávali Eduard Bass, Karel Poláček, Richard Weiner, Rudolf Těsnohlídek, Arne Novák a mnozí další autoři, které dnes známe z čítanek.

A o čem byl vlastně ten úplně první sloupek? K. Z. Klíma v něm sarkasticky popisuje peripetie vstupu německých poslanců do právě ustaveného československého parlamentu. Ti na protest z jednání sněmovny odešli. „Ne daleko. Korporativně se totiž odebrali fasovat doutníky a cigarety a vybrat si na měsíc napřed diety. V tom spěchu byla vyjádřena hluboká nedůvěra Němců v existenční trvalost Československé republiky.“

K. Z. Klíma byl v roce 1942 Němci z neobjasněných příčin umučen v Terezíně. Žánr, který v Lidových novinách zavedl, ale přežil až do dnešních dnů. A jistě má před sebou ještě dlouhou budoucnost, i když ho možná časem budete číst jinde než v papírových novinách.

Cosi kratšího než fejeton a delšího než glosa, něco, co není dost dlouhé, aby to bylo nudné, ani dost nudné, aby to slulo článek; zkrátka sloupek je sloupek.

Karel Čapek 1926