Co je české, to je...

Potřebujeme hnůj, zvykejte si

Velkoústé plány na pětaosmdesátiprocentní zastoupení českých potravin v supermarketech jsou načas – a doufejme že nadobro – zaparkovány ve sněmovních výborech. Představa unikátní koalice pouhých třiadvaceti poslanců z ANO, ČSSD, KSČM, SPD, KDU a Trikolóry je zjevně v rozporu s mezinárodními obchodními dohodami i pravidly jednotného trhu EU. Nedosti na tom: omezením konkurence bychom v posledku měli menší výběr horších, zato dražších potravin. Bingo! Tím bychom mohli celou taškařici vesele spláchnout a věnovat se jiným věcem. Jenže pod nedomyšleným návrhem se skrývají skutečné problémy naší krajiny, zemědělství i maloobchodu. Například zmizel dobytek.

Smutnou pravdou je, že po roce 1990 nebylo naše zemědělství připraveno na evropskou volnou soutěž. Ne že by naši zemědělci byli matlalové, ale vždycky byl někdo lepší. Španělům, Němcům a Dánům se dařilo vykrmovat prasata mnohem efektivněji než Čechům, Moravanům a Slezanům; v mléčné produkci jsme zas museli dodržovat mléčné kvóty – a čím efektivněji farmáři hospodařili, čím více dojnice dávaly mléka, tím se logicky musel počet krav redukovat, abychom alokovanou kvótu nepřekročili. Pokračovat lze ještě dlouho, třeba o cukrových kvótách a faktickém konci cukrovarnictví...

Roli sehrálo i svérázné provedení restitucí, kdy družstva sice farmářům vrátila půdu, ale již ne koně, pluhy, valníky a traktory. Takže jen málokdo z kdysi násilím kolektivizovaných družstevníků (či jejich dědiců) měl dost sil a peněz začít hospodařit od nuly. Výsledkem je to, co vidíme dnes: ohromné lány, často pronajaté od desítek a stovek drobných vlastníků, na kterých hospodaří velké zemědělské podniky. V Česku je průměrná velikost podniku 152 hektarů, zatímco průměr v EU pouhých 14! Druhé Slovensko má průměr ani ne poloviční: 77 ha. Eliminace malých farmářů spolu s tím, že velkoagrárníci pěstují převážně na pronajaté půdě, přispěla k úpadku zemědělské výroby. Dobytka máme jen čtyřicet procent vůči stavu z roku 1990, u prasat jsme na pouhých dvaatřiceti procentech a to vše nepřímo dopadá na kvalitu půdy.

K čemu litanie o dobytku vede? Spíš než vymýšlet povinné kvóty bychom měli začít přemýšlet, jak třeba zjednodušit vstup pěstitelů na regály řetězců. A zejména: co a jak skrze dotace podporujeme.