Také šachy už vás mohou živit
Od bídy a nouze prvního mistra světa po pohádkové příjmy toho současného aneb jak se živí profesionální šachisté.
PRAHA Cenový fond šachových zápasů o titul mistra světa dosahuje v posledních desetiletích výše několika desítek milionů korun, které si mezi sebe dělí jeho dva aktéři. Aktuálně hraná série internetových turnajů pro světovou špičku Magnus Carlsen Chess Tour rozdělí mezi účastníky jeden milion dolarů.
Velmistryně Natalie Pogoninová, která před pár lety sestavovala žebříček nejlépe placených šachistů, odhaduje, že první tři hráči světového žebříčku si ročně vydělají více než milion dolarů, velmistři z první desítky více než 200 tisíc dolarů, ti z první padesátky přes sto tisíc dolarů.
Z čeho se tyto příjmy skládají? Jak jsou na tom ti ostatní mimo první světovou padesátku? A kolik šachistů se může svým koníčkem živit a kolik z nich jím dokáže zabezpečit i svoji rodinu?
Rekord a zásluha legendy Bobbyho Fischera
Začněme krátkým historickým exkurzem. Pražský rodák Wilhelm Steinitz byl mimořádně silným šachistou druhé poloviny 19. století, stal se dokonce historicky prvním mistrem světa, přesto v roce 1900 zemřel v bídě a nouzi.
Peníze si vydělával na turnajích, ale to nebyly žádné velké a jisté příjmy, které by snad stačily na zajištění na stáří. Pravidelným doplňkem pro něj byly honoráře za sloupky v novinách – Steinitz vedl šachovou rubriku v britském deníku Field a později psal i pro The New York Tribune a The New York Herald.
Prvním českým šachovým profesionálem byl Karel Opočenský. Také on si kromě občasných cen v turnajích vydělával především jako novinář – založil si dokonce šachovu informační agenturu a zprávy z turnajů dodával do řady novin a časopisů.
Po druhé světové válce ji jako přesvědčený komunista začlenil do České tiskové agentury (ČTK) a stal jejím zaměstnancem, vedoucím šachové redakce ČTK.
Příležitostně si velmistři přivydělávali odehráním šachové simultánky nebo nějakou show. George Koltanowski objížděl USA a předváděl hraní šachů naslepo i proti několika soupeřům naráz a k tomu přidával různé hříčky a „kouzla“s figurkami.
Až do 70. let dvacátého století, do krátké éry legendárního Bobbyho Fischera, byly odměny v tomto sportu mizivé.
Legendární šachista ale prosadil výrazné zvýšení honorářů pro velmistry. Důvod? Prostě nechtěl hrát za malé finanční obnosy. „Proč mají golfisté dostávat miliony dolarů za to, že strkají míček do díry v zemi, zatímco šachisté za mnohem větší úsilí tisíckrát méně?“ptával se Bobby Fischer.
Jen tak mimochodem, v retrobitvě Fischer vs. Spasskij v roce 1992 se hrálo o dosud nejvyšší cenový fond, co kdy kde byl na turnaji či v šachovém zápase vyplacen – o pět milionů dolarů.
Carlsen mimo měřítka
V současnosti je absolutním králem, o několik řádů nad ostatními, mistr světa Magnus Carlsen a zhruba první světová stovka žebříčku se velmi dobře živí samotným hraním.
Další stovky až tisíce šachistů se svým koníčkem také živí, ale příjmy již musí kombinovat, když si přivydělávají například trénováním, komentováním či publikační činností.
Carlsen, který již hrál a vyhrál čtyři zápasy o titul mistra světa, si z každého z nich odnesl půl až jeden milion dolarů. Dále vyhrál desítky prestižních superturnajů s první cenou v mnoha desítkách tisíc dolarů (někde i více než 100 tisíc dolarů), za každou propagační akci mu putuje na bankovní účet 80 tisíc dolarů, k tomu neustále rozšiřuje portfolio osobních sponzorů.
Web ChessAble.com předloni odhadoval, že za sponzorské kontrakty získá Carlsen dva miliony dolarů ročně (50 milionů korun). Letos k tomu mimo jiné přibude dalších 10 milionů od sázkařské společnosti Unibet.
Za uplynulých deset let, co je Magnus Carlsen světovou jedničkou, si hvězdný Nor vydělal již odhadem dvacet pět milionů dolarů (600 milionů korun).
A ještě vyšší hodnotu má jeho akciový podíl ve společnosti Play Magnus AS, která cílí na internetový šach. Podle ceny za úpis nových 7 % akcií této společnosti letos v březnu má stávající Carlsenův 16tiprocentní podíl ve firmě hodnotu tři čtvrtě miliardy korun.
Jeden velmistr oporou třeba i deseti týmů
Velmistři zhruba z první třicítky se střídají na těch nejprestižnějších a nejlépe dotovaných turnajích a někteří z nich mají rovněž sponzorské kontrakty – například Rus Sergej Karjakin má smlouvu se společnostmi VSMPO-AVISMA a Kaspersky Labna, sponzory Američanů Hikaru Nakamury a Fabiana Caruany jsou Red Bull, respektive Liberty Science Center. Nizozemská jednička Anish Giri je pak spjata s Optiverem.
Ti ostatní, pokud se chtějí živit výhradně šachem, už většinou nevyjdou jen s výhrami z turnajů a musejí hrávat několik různých národních lig. Evropské soutěže družstev, ve kterých se platí za odehranou partii, jsou pro většinu šachových profesionálů základem jejich ročního příjmu.
Běžné je, že velmistři hrají pět až deset národních lig v jedné sezoně. Samozřejmě neodehrají ve všech všechny partie, celkově jich ale stihnou několik desítek a padesát ligových partií za sezonu není výjimkou.
Různé týmy jsou různě bohaté a honoráře se samozřejmě liší i podle ratingu hráče, za jednu ligovou partii dostane velmistr mezi stovkou a tisícovkou eur.
Na světě budou odhadem tisíce šachistů, kteří se šachem živí. V České republice jde o několik desítek lidí, nejlépe je na tom pochopitelně David Navara, 27. hráč světového žebříčku.
S klesajícím ratingem musejí šachoví profesionálové více diverzifikovat své příjmy, protože se dostanou většinou jen na výrazně méně dotované turnaje a honoráře za ligové partie jsou také jen zlomkem výdělku elitních hráčů.
Přesto také v tomto krásném sportu došlo během uplynulých desítek let ke změnám k lepšímu a příběhy podobné těm Steinitze už patří jen do kronik a archivů.