Svobody v čase karantény O
Jak to mají v době rouškové komunitáři, utilitáři a libertariáni
polarizaci české společnosti ve vztahu k rouškám psal na tomto místě nedávno Martin Zvěřina. Možná není od věci k tomu dodat ještě trochu kontextu. Kulturní válka, která se točí kolem nošení roušek, zuří totiž v celé euroatlantické civilizaci.
Hezký kontext tomu dal komentátor Bloombergu John Authers, který žije v New Yorku.
Když pandemie vypukla, zdálo se chvíli, že se ve společnosti ujalo „zlaté pravidlo“o tom, že nemám činit jiným něco, co bych nechtěl, aby oni činili mně. Navzájem jsme na sebe apelovali v tom, že máme být ochotní akceptovat omezení, abychom snížili úmrtnost a zranitelnost starších, slabších a nemocných. Mluvili tak levicové i pravicové vlády a podporovali je i náboženští lídři včetně papeže.
Zdánlivou jednotu ale po pár týdnech vystřídala fanatická kulturní válka jakoby znepřátelených morálních principů. Třeba USA se rozpadly na dva znepřátelené národy. Jeden s rouškami a druhý bez nich.
Jeden demonstrující proti karanténě z amerického státu státu Michigan řekl televizi Fox News: „Karanténa je, když omezujete pohyb nemocných lidí. Tyranie je, když omezujete pohyb zdravých lidí.“
Roušky americké úřady nejprve, jak známo, nedoporučovaly. Pak se to změnilo a někteří politici začali lidi napomínat. Jorge Elorza, starosta města Providence na Rhode Islandu, vyzval občany, že když uvidí někoho bez masky, „měli by ho sociálně zostudit, aby se příště zařadil“. Texaský televizní diskutér Brenden Dilley napsal na Twitter, že „je lepší umřít než vypadat jak blbeček s rouškou“.
Republikánský guvernér státu Severní Dakota Doug Burgum připomíná spoluobčanům, že by měli „nosit roušku a chránit více zranitelné“.
Principy, kterými se řídíme
Co pandemie prozradila o morálních principech, kterými se řídíme? Authers cituje novelu Stevena Lukese, která se jmenuje Zvídavé osvícení profesora Caritata.
Profesor Caritat vyučuje osvícenskou filozofii v zemi zvané Militaria, která připomíná současnou Čínu. Je uvězněn za své podvratné názory. Z vězení uprchne a opoziční síly mu zařídí poznávací cestu do sousedních zemí Utilitaria, Komunitaria a Libertaria. Má zjistit, jak nejlépe vést a organizovat společnost: každý ví, že Militaria je špatně, ale není jasné, čím ji nahradit.
Tři země se řídí třemi různými školami morální filozofie. Utilitáři věří, že co nejvíce lidí se má mít dobře i za cenu toho, že to některým bude škodit. Komunitáři si myslí, že morální povinnosti jsou smyslem komunity, a hledají koncept společného dobra. A libertariáni věří, že individuální svoboda je nade vše a že je třeba se bránit jakémukoli paternalismu.
Každá z těchto zemí bere tyto myšlenky vážně a do extrému, každá je dystopií. V naleštěné a prosperující Utilitarii jsou starší běžně posíláni na humánní smrt. Potraty jsou legální, ale rozhoduje o nich vláda na základě posudku o vlivu na všeobecné štěstí. V Komunitarii jsou lidé rozděleni do úzce vymezených táborů a vlastně se nesmí nikomu nic říct, aby se neurazil, což je trestáno jako zločin. V Libertarii se každý stará sám o sebe, vláda nechává občany na pokoji, spousta z nich spí na ulici, centra města jsou plná slizu a špíny a hrstka bohatých profituje ze závislosti plebsu na gamblingu.
Odolávat autoritě je jedna věc, bojovat za svobodu věc druhá. Jakou svobodu máme ale na mysli? Filozof Isaiah Berlin ve slavné eseji Dva koncepty svobody rozlišuje svobodu pozitivní a negativní. Pozitivní svoboda je aktivní svoboda dělat něco, negativní svoboda je být osvobozen od toho, že se vám někdo plete do života. Americká ústava vymezuje svobodu negativně, říká, co vláda nikdy neudělá, v čem musí nechat lidi na pokoji.
Většina lidí inklinuje k tomu či onomu, ale naštěstí nejsou fundamentalisté a neberou všechno doslova
Pozitivní a negativní vize
Karanténa jistě omezuje oba druhy svobody, ale jak je to s rouškou, když chcete do obchodu? Byl zaznamenán incident, kdy se občan dožadoval vstupu do obchodu bez roušky, „protože se narodil ve svobodné zemi“. Ve městě Albany servali demonstranti reportérovi roušku. Prosadili svoji pozitivní vizi svobody a znásilnili jeho negativní pojetí svobody. Byly zaznamenány incidenty, kdy lidé schválně plivají na ty, kdo je nabádají k nošení roušky.
Mnozí libertariáni jsou profesionální sobci, ale karanténa a sociální odstup zlobí i komunitáře. Podle nich omezení sociálního styku poškozuje tradice a kulturu komunity. Asa Hutchinson, republikánský guvernér státu Arkansas, tvrdí, že „virus je třeba brát vážně, ale zavírat se doma je proti duchu Ameriky“. A argument utilitářů je jasný: karanténa destruuje ekonomiku. Nemusí ale jít jen o profit, nýbrž o omezování ostatní zdravotní péče či o nárůst sebevražd v důsledku ekonomické deprese.
Tolik výběr z Autherse. Dodejme, že různé školy a přístupy nelze sjednotit žádnou všeobjímající novou školou. Prožívat jejich konflikt budeme vždycky, to je podstata života v demokracii. Většina lidí inklinuje k tomu či onomu, ale naštěstí nejsou fundamentalisté a neberou všechno doslova. I když to tak někdy nevypadá: na sociálních sítích vždycky z jejich podstaty a někdy i v reálu, když je doba těžká.