Revanšistka Marie
Chlívek se raduje! Medard přišel sice předčasně, ale z jeho kápě kape neochvějně už týdny a pojem zemědělské sucho můžeme, alespoň dočasně, vypustit ze slovníku. A Chlívek si také může z plna hrdla zapolemizovati.
Náš dlouholetý a výtečný kolega Martin Zvěřina se pustil do boje proti mariánskému sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Respektive se mu nepozdává jen způsob prosazení stavby, ale z textu to, bohužel, není příliš poznat. Komentář protkaný formulacemi jako „sloup může být leda tak symbolem zpupnosti, nedostatku pokory a nadbytku sebestřednosti“či „hloupý triumfalismus si přímo říká o revanš“prostě vzbuzuje emoce, které čtenáře odvedou od podstaty věci.
I když možná ty emoce mají taky něco do sebe. Sociolog Jan Spousta vtipně poznamenává: „Úkolem umělce už od dob romantismu je vyvádět šosáky z míry. Zneklidnit je, ba pohoršit. Beethovenovi na začátku devatenáctého století k tomu stačilo pár disonancí. Viktoriánští malíři o padesát let později působili pohoršení realistickou malbou nahého těla. Picasso před sto lety způsobil skandál kubistickou malbou skupinky prostitutek z Avignonu. Koncem dvacátého století se stalo velmi obtížným pohoršit (...) Až dnes, zase o dvacet let později, čtu komentáře vzdělaných pánů a dam, kteří se pohoršují nad nově vystaveným uměleckým dílem a položertem polovážně se domlouvají na jeho zničení – anebo naopak trochu dětinsky jásají nad jeho vytvořením a instalací. Pan Váňa (autor repliky mariánského sloupu) dokázal naštvat i potěšit, emoce jsou zpátky.“
Chlívek nebude p. t. čtenářům nabízet žádný pohled na další z pražských taškařic okolo vztyčování a bourání soch. Každý máme jiný vztah k tradici i náboženským symbolům, máme averzi na jiný typ památek. Chlívek nijak neskrývá, že by nechal stát mariánský sloup i sochu maršála Koněva, a kdyby tu dneska byl, možná i pomník Josifa Vissarionoviče Stalina – ne na jejich věčnou památku, ale naopak na upomínku doby, kdy jsme uctívali tak příšerné modly.
Leč s kolegou Zvěřinou si přesto dovolíme nesouhlasit. Hloupý triumfalismus možná k žádné revanši nepovede a vášně se uklidní. Tak jako se uklidnily po církevních restitucích, které čtvrt století polarizovaly národ. Ano, možná budeme sloup dokola strhávati a vztyčovati, ale Chlívek soudí, že se na něj nejspíš brzy zapomene. Staroměstské náměstí je doménou turistů, nikoli Pražanů a strhávání dá moc práce.
Existuje polský vtip. „Proč české povstání začalo až pátého května 1945, proč byl český ozbrojený odboj do té doby tak slabý? Protože to bylo zakázané!“
Tak co myslíte? Pokácíme, nebo to radši probereme u žejdlíku, zvlášť když je teď pivo tak levné?
Chlívek nijak neskrývá, že by nechal stát mariánský sloup i sochu maršála Koněva, a kdyby tu dneska byl, možná i pomník Josifa Vissarionoviče Stalina. Ne na jejich věčnou památku, ale naopak na upomínku doby, kdy jsme uctívali takovéto modly.