Já, vzteklé dobro
Osobní výběr ze světového tisku
Vítěze „koronové krize“najdete mezi těmi, kdo sázejí na ryzí individualismus. Což přináší paradoxy. Třeba že progresivní levice, která Margaret Thatcherové vyčítala slova „nic jako společnost neexistuje“, teď společenství sama vytěsňuje. A to pod heslem sociálního odstupu.
Pokrokáři milují vše, co přináší slova digitální, smart či online. Co zvyšuje atomizaci společnosti, omezuje přímé kontakty lidí a posiluje „sociální distanci“. I proto patří ke společenským vítězům krize cyklistika a vše, co ji provází.
Bylo-li něco nápadné při pohledu na poloprázdné autobusy i vlaky, pak to, jak oslabila veřejná doprava, na kterou ještě v zimě sázeli „klimaticky uvědomělí“Evropané, a relativně posílila doprava osobními auty, kterou tíž „klimaticky uvědomělí“Evropané odsuzovali. Při pohledu do médií pak bylo nápadné, jak oslabilo téma veřejné dopravy ve prospěch té individuální. A protože auta jsou od ďábla, vavříny sklízí cyklistika. Ale má i své společenské háčky.
***
Úspěchy cyklistiky bilancuje Carolin Wahnbaecková na webu Spiegel Online. Pochvaluje si trend „služební kolo místo služebního auta“, ale vychází z čísel.
V době, kdy ekonomika zažila největší propad od druhé světové války, nevěděli výrobci, prodejci a půjčovny kol, co dřív. I když obchody musely zavřít, online poptávka rostla – někde i o 300 procent. Jak připomíná autorka, kolo přinášelo samé výhody: „bezvirovou“cestu do práce, obejití povinných roušek ve veřejné dopravě, posílení imunitního systému díky šlapání do pedálů…
Přitom kolo už není jen náhražkou jiné dopravy, ale i statusovým symbolem. Jak dokládají čísla německého Svazu cyklistického průmyslu, již za rok 2019 vzrostl obrat o 34 procent. Drtivá většina z toho (růst o 30 procent) jde na konto prodeje drahých elektrických kol. Vytrácí se i samotný výraz kolo ve prospěch specializovaných slov jako mountainbike či gravelbike. Můžeme spekulovat, že kdo neví, co to je, sám si tím vystaví vysvědčení zaostalosti a tuposti.
***
Z jiného úhlu vidí rozvoj i módu cyklistiky provokativní novinář Henryk Broder na libertariánském webu Osa dobra .Už před časem ho zarazilo, že v anglických novinách narazil na nepřekládaný německý výraz Wutradler (doslova „vzteklý cyklista“). Což si žádá jisté vysvětlení.
Broder připomíná, že němčina obohatila světovou slovní zásobu výrazy, které se nepřekládají. Přesto každý ví, co znamená Kulturkrieg, Blitzkrieg, Kindergarten či Schadenfreude (nebo se překládají otrocky: české slovo světonázor z původního Weltanschauung). Podobně Němci nemají pocit cizích slov, použijí-li výrazy happy end, burn-out, či dokonce downloadovat (to známe i z češtiny, že). Ale Wutradler je v této společnosti nový.
Leckdo si vzpomene na říjen 2010, když Dirk Kurbjuweit nazval esej v týdeníku Der Spiegel novotvarem Wutbürger („vzteklý občan“). Zachytil v ní nový typ člověka: „Odvrací se od občanské tradice. Bučí, řve, nenávidí. Je konzervativní, majetný, už ne mladý. Dříve byl státotvorný, teď ho politici vytáčejí. Vídáme ho na akcích s Thilem Sarrazinem i na demonstracích proti nádraží Stuttgart 21.“
Výraz „vzteklý občan“natolik vystihl společenský trend (naznačil cestu k hnutí Pegida či straně AfD), že se stal slovem roku 2010. Výraz Wutradler („vzteklý cyklista“) ty ambice nemá, přesto podle Brodera cosi naznačuje. Netýká se nahodilých případů vzteku, kdy cyklistovi „bouchnou saze“a vymlátí okna stovky aut, jak se stalo v Mannheimu. Jde spíše o širší společenský trend. O to, kdy si kolaři automaticky nárokují zvláštní respekt příslušející bojovníkům za věc Dobra.
Ano, jak to napsal už roku 2016 Hannes Schrader pro týdeník Die Zeit: „Jsem vzteklý cyklista a můžete za to vy.“Broderovi vadí to, co sám zažívá na ulici: třeba že cyklisté jezdí na červenou, nerespektují přednost v jízdě či „mezi dvěma téměř nehodami ještě zdraví pěstí“.
Své postřehy shrnul: „U těchto cyklistů nejde o to, jak se dostat z bodu A do bodu B. Jde o postoj. O třídní boj odehrávající se v ulicích. Už ne jako dříve mezi chudými a bohatými, těmi dole a těmi nahoře, ale mezi lidmi se správným a lidmi se špatným uvědoměním. Kolo není alternativou vůči autu, ale stylovou zbraní mladých bílých mužů.“
Na tom něco je i u nás. Ne ve městech, ta v rozvoji cyklistiky oproti německým zaostávají. Ale kdo chodí po cestách v lesích či podél potoků a řek, ví velmi dobře, jak často musí uskakovat před „vzteklými cyklisty“.
V době, kdy ekonomika zažila největší propad od války, nevěděli výrobci, prodejci a půjčovny kol, co dřív. I když obchody musely zavřít, online poptávka rostla.